Biografický slovník
AUŘEDNÍČEK Zdenko 14.5.1864-21.9.1932: Porovnání verzí
(AUŘEDNÍČEK_Zdenko_14.5.1864-21.9.1932) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.5.1864 | | datum narození = 14.5.1864 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 21.9.1932 | | datum úmrtí = 21.9.1932 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AUŘEDNÍČEK (vl. jm. Ouředníček), Zdenko,''' ''* 14. 5. 1864 Praha, † 22. 9. 1932 Vídeň (Rakousko), právník-advokát'' | ||
| + | |||
| + | Syn advokáta Antonína Ouředníčka (1835–1893) a bratr | ||
| + | spisovatele Otakara A. (1868–1945). Po absolvování právnických | ||
| + | studií na pražské univerzitě působil jako koncipient | ||
| + | v otcově advokátní kanceláři. 1891 se oženil s A. Schikovou | ||
| + | (1873–1957), dcerou žurnalisty a veřejného činitele I. Schika, | ||
| + | pozdější kulturní a sociální pracovnicí mezi vídeňskými | ||
| + | Čechy a překladatelkou české literatury, zejména do němčiny. | ||
| + | 1894 se rodina přestěhovala do Kutné Hory a A. tam za nemocného | ||
| + | otce převzal vedení rodinné advokátní kanceláře. | ||
| + | Dům A. se stal střediskem společenského, politického a vlasteneckého | ||
| + | života. V proslulém Hilsnerově procesu (1899 až | ||
| + | 1900) převzal A. ex offo obhajobu. Případu se věnoval až do | ||
| + | Hilsnerova propuštění v březnu 1918. V rozjitřeném ovzduší | ||
| + | byl se svou rodinou vystaven útokům zfanatizované ulice | ||
| + | a ztratil velkou část své klientely. Na radu T. G. Masaryka se | ||
| + | Auředníčkovi 1902 rozhodli odejít natrvalo do Vídně. Začátky | ||
| + | v novém prostředí nebyly snadné a teprve po několika letech | ||
| + | se A. prosadil. Jeho advokátní kancelář zastupovala také | ||
| + | spolek vídeňských Čechů Komenský a všechny ostatní české | ||
| + | spolky. Po vzniku samostatného československého státu mu | ||
| + | byla z podnětu prezidenta Masaryka nabízena funkce senátního | ||
| + | prezidenta Nejvyššího soudu, poté místo československého | ||
| + | vyslance v Římě. Oba návrhy však odmítl, neboť se | ||
| + | chtěl nadále věnovat svému povolání obhájce. Ve Vídni setrval | ||
| + | až do konce života. Jeho ostatky byly převezeny a uloženy | ||
| + | na Olšanských hřbitovech v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Materiale zum Prozess gegen Leopold Hilsner, 1910; Mein Klient Leopold | ||
| + | Hilsner, in: Neue Freie Presse, 11. a 12. 1. 1928. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994 (passim). | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1864]] | [[Kategorie:1864]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1932]] | [[Kategorie:1932]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 1. 3. 2016, 12:03
| Zdenko AUŘEDNÍČEK | |
 | |
| Narození | 14.5.1864 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 21.9.1932 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 44- Právník |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43531 |
AUŘEDNÍČEK (vl. jm. Ouředníček), Zdenko, * 14. 5. 1864 Praha, † 22. 9. 1932 Vídeň (Rakousko), právník-advokát
Syn advokáta Antonína Ouředníčka (1835–1893) a bratr spisovatele Otakara A. (1868–1945). Po absolvování právnických studií na pražské univerzitě působil jako koncipient v otcově advokátní kanceláři. 1891 se oženil s A. Schikovou (1873–1957), dcerou žurnalisty a veřejného činitele I. Schika, pozdější kulturní a sociální pracovnicí mezi vídeňskými Čechy a překladatelkou české literatury, zejména do němčiny. 1894 se rodina přestěhovala do Kutné Hory a A. tam za nemocného otce převzal vedení rodinné advokátní kanceláře. Dům A. se stal střediskem společenského, politického a vlasteneckého života. V proslulém Hilsnerově procesu (1899 až 1900) převzal A. ex offo obhajobu. Případu se věnoval až do Hilsnerova propuštění v březnu 1918. V rozjitřeném ovzduší byl se svou rodinou vystaven útokům zfanatizované ulice a ztratil velkou část své klientely. Na radu T. G. Masaryka se Auředníčkovi 1902 rozhodli odejít natrvalo do Vídně. Začátky v novém prostředí nebyly snadné a teprve po několika letech se A. prosadil. Jeho advokátní kancelář zastupovala také spolek vídeňských Čechů Komenský a všechny ostatní české spolky. Po vzniku samostatného československého státu mu byla z podnětu prezidenta Masaryka nabízena funkce senátního prezidenta Nejvyššího soudu, poté místo československého vyslance v Římě. Oba návrhy však odmítl, neboť se chtěl nadále věnovat svému povolání obhájce. Ve Vídni setrval až do konce života. Jeho ostatky byly převezeny a uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze.
D: Materiale zum Prozess gegen Leopold Hilsner, 1910; Mein Klient Leopold Hilsner, in: Neue Freie Presse, 11. a 12. 1. 1928.
L: J. Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994 (passim).
Jiří Vacek
