AUŘEDNÍČEK Zdenko 14.5.1864-21.9.1932: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 44: Řádka 44:
  
 
'''L:''' J. Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994 (passim).
 
'''L:''' J. Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994 (passim).
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/52311 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Jiří Vacek
 
Jiří Vacek

Verze z 1. 7. 2018, 22:52

Zdenko AUŘEDNÍČEK
Narození 14.5.1864
Místo narození Praha
Úmrtí 21.9.1932
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 44- Právník
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43531

AUŘEDNÍČEK, Zdenko (vl. jm. Ouředníček), * 14. 5. 1864 Praha, † 22. 9. 1932 Vídeň (Rakousko), právník-advokát

Syn advokáta Antonína Ouředníčka (1835–1893) a bratr spisovatele Otakara A. (1868–1945). Po absolvování právnických studií na pražské univerzitě působil jako koncipient v otcově advokátní kanceláři. 1891 se oženil s A. Schikovou (1873–1957), dcerou žurnalisty a veřejného činitele I. Schika, pozdější kulturní a sociální pracovnicí mezi vídeňskými Čechy a překladatelkou české literatury, zejména do němčiny. 1894 se rodina přestěhovala do Kutné Hory a A. tam za nemocného otce převzal vedení rodinné advokátní kanceláře. Dům A. se stal střediskem společenského, politického a vlasteneckého života. V proslulém Hilsnerově procesu (1899 až 1900) převzal A. ex offo obhajobu. Případu se věnoval až do Hilsnerova propuštění v březnu 1918. V rozjitřeném ovzduší byl se svou rodinou vystaven útokům zfanatizované ulice a ztratil velkou část své klientely. Na radu T. G. Masaryka se Auředníčkovi 1902 rozhodli odejít natrvalo do Vídně. Začátky v novém prostředí nebyly snadné a teprve po několika letech se A. prosadil. Jeho advokátní kancelář zastupovala také spolek vídeňských Čechů Komenský a všechny ostatní české spolky. Po vzniku samostatného československého státu mu byla z podnětu prezidenta Masaryka nabízena funkce senátního prezidenta Nejvyššího soudu, poté místo československého vyslance v Římě. Oba návrhy však odmítl, neboť se chtěl nadále věnovat svému povolání obhájce. Ve Vídni setrval až do konce života. Jeho ostatky byly převezeny a uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze.

D: Materiale zum Prozess gegen Leopold Hilsner, 1910; Mein Klient Leopold Hilsner, in: Neue Freie Presse, 11. a 12. 1. 1928.

L: J. Kovtun, Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera, 1994 (passim).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří Vacek