Biografický slovník
AUŘEDNÍČKOVÁ Anna 22.1.1873-19.7.1957: Porovnání verzí
(AUŘEDNÍČKOVÁ_Anna_22.1.1873-1957) |
|||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Anna AUŘEDNÍČKOVÁ | | jméno = Anna AUŘEDNÍČKOVÁ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Aurednickova Anna portret.png |
| datum narození = 22.1.1873 | | datum narození = 22.1.1873 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| − | | datum úmrtí = 1957 | + | | datum úmrtí = 19.7.1957 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 144-145 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''AUŘEDNÍČKOVÁ, Anna,''' ''* 22. 1. 1873 Praha, † 19. 7. 1957 Praha, překladatelka, kulturní pracovnice'' | ||
| + | |||
| + | Otec, redaktor a spoluzakladatel staročeského listu ''Politik'', | ||
| + | I. Schik (1841–1899) umožnil dceři získat velmi kvalitní | ||
| + | vzdělání. V Drážďanech studovala dějiny umění, literaturu, | ||
| + | hudbu, francouzštinu a angličtinu, po návratu do Prahy se | ||
| + | v těchto oborech dále vzdělávala. 1891 se provdala za advokáta | ||
| + | Zdenko A., s nímž se 1894 odstěhovala do Kutné Hory. | ||
| + | Odtud, po procesu s L. Hilsnerem, jejž manžel obhajoval, se | ||
| + | byli nuceni 1902 přestěhovat do Vídně, aby ušli šikanám | ||
| + | a antisemitským náladám veřejnosti. Ve Vídni začala A. překládat | ||
| + | z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Později se jí | ||
| + | podařilo prosadit i překlady českých autorů a propagovat tak | ||
| + | českou kulturu v Rakousku. Její překladatelská činnost představovala | ||
| + | desítky přeložených knih a stovky povídek, fejetonů | ||
| + | a článků, z nichž mnohé uplatnila i v dalších zemích, zejména | ||
| + | v Německu a Švýcarsku. Kromě toho pokračovala ve | ||
| + | Vídni v práci pro Ústřední Matici školskou, Červený kříž a další dobročinné, vlastenecko-sociální i politické instituce. | ||
| + | V domácnosti Auředníčkových se scházeli čeští politici (mj. | ||
| + | T. G. Masaryk), umělci (O. Nedbal) a spisovatelé (S. Čech, | ||
| + | K. Čapek), jimž A. pomáhala se prosadit. Významně se podílela | ||
| + | na práci světového ženského hnutí. Byla členkou Ženské | ||
| + | ligy pro mír a svobodu, Amitiés Internationales, Federace | ||
| + | mezinárodních pracujících žen, Spolku spisovatelek a umělkyň. | ||
| + | Československé ženy zastupovala na mnoha cestách po | ||
| + | evropských státech. Ještě za svého pobytu ve Vídni obdržela | ||
| + | československý řád Bílého lva. Do ČSR se vrátila 1938. O tři | ||
| + | roky později byla z rasových důvodů internována v Terezíně, | ||
| + | kde se starala až do konce války o staré a nemocné lidi. Po | ||
| + | návratu do Prahy začala opět překládat, věnovala se drobné | ||
| + | publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' 30 tschechische Erzähler, Darmstadt 1932, 2. vyd. 1933; Wie liest man | ||
| + | eine tschechische Zeitung, 1935. Překlady: I. Herrmann, Prager Geschichten, | ||
| + | 1904; K. Čapek, Das Absolutum oder die Gottesfabrik, 1924; Ch. Masaryk, | ||
| + | Ein Gedenkbuch, 1936; E. Vachek, Die Hühnersteige, 1934. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČsB 1; OSND 1/1, s. 328; O. Sedlmayerová, Tichá pracovnice na velkém | ||
| + | díle. K pětašedesátinám paní A. A., Brno, s. d.; H. Klínková, A. A. – český | ||
| + | konzul ve Vídni, in: Tvar 2. 4. 1998, č. 7, s. 14n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha; Archiv Českého rozhlasu Praha; Ústav T. G. Masaryka | ||
| + | Praha; Židovské muzeum Praha. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/102215 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | |||
| + | Jana Brabencová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 22. 9. 2019, 16:06
| Anna AUŘEDNÍČKOVÁ | |
 | |
| Narození | 22.1.1873 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 19.7.1957 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 144-145 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39750 |
AUŘEDNÍČKOVÁ, Anna, * 22. 1. 1873 Praha, † 19. 7. 1957 Praha, překladatelka, kulturní pracovnice
Otec, redaktor a spoluzakladatel staročeského listu Politik, I. Schik (1841–1899) umožnil dceři získat velmi kvalitní vzdělání. V Drážďanech studovala dějiny umění, literaturu, hudbu, francouzštinu a angličtinu, po návratu do Prahy se v těchto oborech dále vzdělávala. 1891 se provdala za advokáta Zdenko A., s nímž se 1894 odstěhovala do Kutné Hory. Odtud, po procesu s L. Hilsnerem, jejž manžel obhajoval, se byli nuceni 1902 přestěhovat do Vídně, aby ušli šikanám a antisemitským náladám veřejnosti. Ve Vídni začala A. překládat z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Později se jí podařilo prosadit i překlady českých autorů a propagovat tak českou kulturu v Rakousku. Její překladatelská činnost představovala desítky přeložených knih a stovky povídek, fejetonů a článků, z nichž mnohé uplatnila i v dalších zemích, zejména v Německu a Švýcarsku. Kromě toho pokračovala ve Vídni v práci pro Ústřední Matici školskou, Červený kříž a další dobročinné, vlastenecko-sociální i politické instituce. V domácnosti Auředníčkových se scházeli čeští politici (mj. T. G. Masaryk), umělci (O. Nedbal) a spisovatelé (S. Čech, K. Čapek), jimž A. pomáhala se prosadit. Významně se podílela na práci světového ženského hnutí. Byla členkou Ženské ligy pro mír a svobodu, Amitiés Internationales, Federace mezinárodních pracujících žen, Spolku spisovatelek a umělkyň. Československé ženy zastupovala na mnoha cestách po evropských státech. Ještě za svého pobytu ve Vídni obdržela československý řád Bílého lva. Do ČSR se vrátila 1938. O tři roky později byla z rasových důvodů internována v Terezíně, kde se starala až do konce války o staré a nemocné lidi. Po návratu do Prahy začala opět překládat, věnovala se drobné publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí.
D: 30 tschechische Erzähler, Darmstadt 1932, 2. vyd. 1933; Wie liest man eine tschechische Zeitung, 1935. Překlady: I. Herrmann, Prager Geschichten, 1904; K. Čapek, Das Absolutum oder die Gottesfabrik, 1924; Ch. Masaryk, Ein Gedenkbuch, 1936; E. Vachek, Die Hühnersteige, 1934.
L: ČsB 1; OSND 1/1, s. 328; O. Sedlmayerová, Tichá pracovnice na velkém díle. K pětašedesátinám paní A. A., Brno, s. d.; H. Klínková, A. A. – český konzul ve Vídni, in: Tvar 2. 4. 1998, č. 7, s. 14n.
P: LA PNP Praha; Archiv Českého rozhlasu Praha; Ústav T. G. Masaryka Praha; Židovské muzeum Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jana Brabencová
