Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky AUERSPERG Adolf Wilhelm Daniel 21.7.1821-5.1.1885

{{Infobox - osoba
| jméno = Adolf Wilhelm Daniel AUERSPERG
| obrázek = Auersperg Adolf Karl Daniel portret.jpg
| datum narození = 21.7.1821
| místo narození = Vlašim
| datum úmrtí = 5.1.1885
| místo úmrtí = zámek Goldegg bei St. Pölten (Rakousko)
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

| jiná jména = 
}}

'''AUERSPERG, Adolf Wilhelm Daniel,''' ''* 21. 7. 1821 Vlašim, † 5. 1. 1885 zámek Goldegg bei St. Pölten (Rakousko), státník, politik''

Bratr politika Karla A. (1814–1890). Po nedokončeném
studiu práv vstoupil 1843 do rakouského vojska, do dragounského
pluku prince Evžena, kde byl 1857 povýšen na majora.
1848 se zúčastnil obléhání Vídně a na přelomu 1848/49
zimního válečného tažení do Uher. 1859 táhl s rakouským
vojskem do Lombardie, poté odešel z armády. Jeho první
manželkou byla baronka Aloisie Mladotová ze Solopisk
(† 1849), 1857 se podruhé oženil s hraběnkou Johannou
Festeticsovou de Tolna († 1884).

Již 1860 byl německými ústavověrnými velkostatkáři zvolen
do českého zemského sněmu, kterému 1867–70 předsedal
jako nejvyšší zemský maršálek Království českého. Stavěl se
proti vládě hraběte A. Potockého, za vlády hraběte S. K. Hohenwarta
stál v otevřené opozici. 1869 byl povolán jako dědičný
člen do panské sněmovny vídeňské říšské rady. Již na
podzim 1868 jej říšský kancléř hrabě F. F. Beust navrhl na
místo ministerského předsedy, avšak ministři, kteří preferovali
hraběte E. Taaffeho, ho odmítli. 1870 jej do čela vlády navrhla
většina liberálních ministrů, ale kvůli nesouhlasu s personálními
změnami, které chtěl A. provést, nebyl opět přijat.
Na Beustovu přímluvu byl jako místodržitel vyslán do Salcburku,
kde setrval do 25. 11. 1871; tehdy jej císař jmenoval
předsedou ministerské rady, kterým zůstal až do 1879. Do
čela vlády nastoupil v okamžiku, kdy vznikla Německá říše
a zmizely vyhlídky, že by se monarchie změnila ve federalistické
soustátí. Liberálům vnutil program, na němž se sice dohodl s císařem, který však rakouskoněmecké liberály zcela
neuspokojil. Prosazoval centralistickou ústavu a církevněprávní
a politické reformy, aniž by jimi řešil otázky státní organizace.
Důsledkem zrušení a opětovného znovuzvolení
zemských sněmů s federalistickou většinou bylo, že liberálové
dosáhli většiny v plénu zemských sněmů a říšské rady. Podporován
liberálními ministry zreformoval volební zákon (1872)
a 1873 se na jeho základě konstituovala poprvé přímo volená
říšská rada. Reforma volebního práva rozšířila počet voličů
a znamenala nezávislost parlamentu na zemských sněmech.
Činnost A. vlády destabilizovaly následky vídeňského burzovního
úpadku 1873 a následující celní rozluka s Uhrami. Trvající
napětí mezi vládou a většinou říšské rady od 1874
(neliberální církevní zákony) narůstalo. Vláda se tomu snažila
čelit založením Nejvyššího správního soudního dvora
(1875–76). Prohlubovaly se i další problémy, např. rozepře
o finančních převodových kursech pro hospodářské vyrovnání
s Uhrami nebo politické dopady okupace Bosny a Hercegoviny
1878. Tyto potíže definitivně rozdělily zájmy vlády
a liberálů a vyústily ve vládní krizi. Po odchodu ministra
A. von Lassera musel A. 6. 7. 1878 převzít resort vnitra, pociťoval
však stálý politický tlak, a tak se rozhodl 6. 10. požádat
o propuštění, které panovník přijal. Jeho vláda se zasloužila
o mnohé změny, především v oblasti právní, školské
a kulturní. A. setrval v úřadě do února 1879, kdy se stal prezidentem
Nejvyššího účetního úřadu a tuto funkci vykonával
až do své smrti.

Byl výrazným politikem, hájil zájmy centralistické aristokracie.
Netajil se negativním postojem k rakousko-uherskému
vyrovnání. Jeho pozitivní vztah k panovníkovi a podpora liberálů
zajistily přinejmenším jednotu a politickou stabilitu
vlády po delší dobu, což bylo v podualistické době téměř
unikátní.

'''L:''' F. F. v. Beust, Aus drei Viertel-Jahrhunderten. Erinnerungen und Aufzeichnungen
2, 1866–1885, 1887, s. 194n.; BL 1, s. 30n.; Biographisches Lexikon
zur Geschichte Südeuropas 1, s. 110n.; DBE 1, s. 217; Das Parlament.
Die politischen Persönlichkeiten Österreich-Ungarns in Wort und Bild, ed.
v. A. Eckstein, Heft 2, 1879; F. Fellner, Kaiser Franz Joseph und das Parlament.
Materialien zur Geschichte der Innenpolitik Österreichs in den Jahren
1867–1873, in: Mitteilungen des österreichischen Staatsarchivs 9, 1956,
s. 287n.; Handbuch der Geschichte der böhmischen Länder 3, s. 149n., 160;
P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 17n.; MČE 1, s. 275; P. Molisch ed., Briefe
zur deutschen Politik in Oesterreich von 1848 bis 1918, 1934, passim; MSN
1, s. 313; NDB 1, s. 436; ÖBL 1, s. 35; OSN 2, s. 1024; PSN 1, s. 133;
Ch. Scharf, Ausgleichpolitik und Pressekampf in der Ära Hohenwart. Die
Fundamentalartikel von 1871 und der deutsch-tschechische Konflikt in Böhmen,
1996.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/266372 Bibliografie dějin Českých zemí]


Jiří-Joseph Veselý, Martin Kučera

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
[[Kategorie:1821]]
[[Kategorie:Vlašim]]
[[Kategorie:1885]]
[[Kategorie:Goldegg]]