AUGUSTIN František 24.5.1846-1.12.1908: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 1.12.1908
 
| datum úmrtí = 1.12.1908
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 10- Meteorolog nebo klimatolog
+
| povolání = 10- Meteorolog nebo klimatolog<br />9- Astronom nebo astrolog<br />12- Geograf<br />
9- Astronom nebo astrolog
+
12- Geograf
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 140-141
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 9. 2019, 18:56

František AUGUSTIN
Narození 24.5.1846
Místo narození Sirákov u Žďáru nad Sázavou
Úmrtí 1.12.1908
Místo úmrtí Praha
Povolání 10- Meteorolog nebo klimatolog
9- Astronom nebo astrolog
12- Geograf
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 140-141

AUGUSTIN, František, * 24. 5. 1846 Sirákov u Žďáru nad Sázavou, † 1. 12. 1908 Praha, meteorolog, klimatolog, hydrolog

Gymnázium absolvoval v Jihlavě, studium filozofie, matematiky, zeměpisu a dějepisu 1867–70 na univerzitě ve Vídni; 1874 získal titul doktora filozofie. Od 1872 učil dějepis a zeměpis na středních školách v Praze a začal se zabývat výzkumem klimatu Čech. 1883 se habilitoval na české univerzitě v Praze pro meteorologii a klimatologii prací Proměny a rozdělení tlaku vzdušného na povrchu zemském. 1895 byl jmenován mimořádným, 1904 řádným profesorem. Na univerzitě vybudoval meteorologický ústav, 1905 prosadil jeho umístění do nového objektu v Praze na Karlově. 1904–08 dočasně vedl i geografický ústav. Na nové rozhledně v Praze na Petříně zřídil 1892 meteorologickou stanici a zpracoval pozorování z let 1894–1906. Po absolvování studijních cest do Německa (1885) a Itálie (1899) se neúspěšně pokusil zřídit český zemský meteorologický ústav a modernizovat chátrající české meteorologické sítě. Pro městskou správu v Praze vybudoval 1896 síť dvaceti srážkoměrných stanic, které poskytovaly údaje pro vodárny a pro dimenzování kanalizace. 1905 zřídil v Čechách dočasnou síť více než šesti set bouřkových stanic, v té době nejhustší na světě. Na základě dlouholetých pozorování napsal práce o klimatu Čech, střední Evropy a velkoměsta (na příkladu Prahy), vzniku bouřek, kolísání vodních stavů na Vltavě a příčinách katastrofální povodně 1890. Dešťové srážky vysvětloval ve vztahu ke sluneční činnosti. Rozšířil české meteorologické názvosloví. Velký význam přikládal statistickým metodám zpracování dlouholetých klimatologických řad, zdůrazňoval praktický význam meteorologie. 1888 byl jmenován mimořádným členem KČSN, 1901 korespondentem Centrálního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni, 1907–08 byl předsedou České společnosti zeměvědné. Patřil k nejvýznamnějším českým meteorologům 19. století, stal se prvním profesorem meteorologie a klimatologie na českých vysokých školách. Oživil českou meteorologii po stagnaci trvající od odchodu K. Kreila a K. Fritsche 1851, později i K. Jelínka do Centrálního ústavu ve Vídni. Jeho nejznámějšími žáky byli S. Hanzlík (1878 až 1956), A. nástupce na univerzitě, a R. Schneider (1881 až 1955), po vzniku ČSR první ředitel Státního ústavu meteorologického.

D: Das Klima von Prag, 1880; O potřebě zorganizovati meteorologická pozorování v Čechách, 1885; Über den jährlichen Gang der meteorologischen Elemente zu Prag, in: Abh. Böhm. Gesell. Wiss., 7. 2. 1888, s. 166n.; Povodeň v Čechách roku 1890, 1891; Über die Schwankungen des Wasserstandes der Moldau, in: Sitz.-Ber. Böhm. Gesell. Wiss., 1891, s. 50n.; Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer, I–II, 1899–1900.

L: S. Hanzlík, prof. dr. F. A., in: Sborník České Společnosti zeměvědné, 15, 1909, č. 2, s. 33n.; Kapitoly z dějin meteorologie v českých zemích a na Slovensku, in: Meteorologické zprávy, 50, 1997 (příloha), s. 82n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Pavel Vlašímský