Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky AUGUSTIN Olomoucký 1467-3.11.1513

{{Infobox - osoba
| jméno =  AUGUSTIN Olomoucký
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1467
| místo narození = Olomouc
| datum úmrtí = 3.11.1513
| místo úmrtí = Olomouc
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 141
}}

'''AUGUSTIN Olomoucký''' ''(též AUGUSTINUS Olomucensis, též Moravský, ze Všehrd, Wschehrd, vl. jm. Käsenbrot),'' ''* 1467 Olomouc, † 3. 11. 1513 Olomouc, probošt, humanistický básník, tajemník Vladislava II.''

Pocházel z olomoucké rodiny Käsenbrotů. Po smrti otce Jiljího,
zámožného kožešníka, ho vychovával olomoucký kanovník
Ondřej Ctiborius, strýc z matčiny strany. Od 1484 studoval
matematiku, astronomii a astrologii v Krakově, kde
získal 1486 titul bakaláře a 1487–88 magistra filozofie. Poté,
pod patronátem vratislavského biskupa Jana Thurza, odešel
na práva do Padovy, kde 1492–95 studoval i další humanistické
vědy. Na padovské univerzitě dosáhl 1494 doktorátu
církevního práva a filozofie a začal sám psát. 1496 ho Vladislav
Jagellonský jmenoval scriptorem královské kanceláře
v Uhrách, kde s několika humanisty (Bohuslav Hasištejnský
z Lobkovic, Jan Šlechta ze Všehrd, bratři Jan a Stanislav Thurzové)
založil tzv. dunajskou literární společnost (''Sodalitas'' ''litteraria''
''Danubiana''). Společnost poté přesídlila z Budína do
Vídně. 1497 byl jmenován kanovníkem v Brně a 1498 kapitulním
proboštem v Olomouci. 1506 jako královský tajemník
získal probošství u sv. Petra a Pavla v Brně, které si podržel
až do smrti. Za služby králi byl jmenován i kanovníkem
v Praze a ve Vratislavi. Po odchodu z královských služeb kolem
1510 se usadil v Olomouci, která tehdy byla za biskupa
Stanislava Thurza střediskem moravského humanismu. Nashromáždil
mnoho rukopisů, knih, a uměleckých děl, především
antických, a mincí; knihy a rukopisy odkázal olomoucké
kapitule. Byl pohřben v olomouckém kapitulním kostele.
A. udržoval čilé kontakty s evropskými humanisty. Stál v otevřené
opozici proti jednotě bratrské a koncipoval pro krále
Vladislava listy proti bratrským obranám, které přímo souvisely
s českým prostředím. Své četné spisy psal humanistickou
latinou, ty, které věnoval českým šlechticům nebo zaměřil
proti jednotě bratrské, pak česky. Vratislavský biskup Jan,
bratr olomouckého biskupa Stanislava, a humanista Štěpán
Taurinus zamýšleli jeho listy vydat, avšak dříve, než to mohli
uskutečnit, oba zemřeli. Ve své tvorbě A. reflektoval antická
klasická témata (např. ''Antilogion'' ''Poggii'' ''Florentini'' ''et Guarrini''
''Veronensis'', zabývající se politickými otázkami o přednostech
a výhodách republikánského a monarchického zřízení), antologické
úvahy o básnictví a jeho významu (''Dialogus in'' ''defensionem''…,
vydán 1493 v Benátkách) a politicko-náboženské
otázky z českého prostředí. Skládal také oslavné básně. Pro
olomouckou kapitulu a biskupa Stanislava sestavil katalog
olomouckých biskupů od sv. Cyrila a Metoděje až do konce
15. století (vyšel 1511 ve Vídni).

'''D:''' Andreae Stiboriensis Prognosticon Aug. Olomucensis ex gymnasio Patavino
Johanni Glogoviensi missum, Padova 1491; Dialogus in defensionem
poetices, 1493; A. Moravi De numeris gestu manuum exprimendis epistola,
Padova 1493; De modo epistolandi cum nonnullis epistolis quam pulcherrimis,
1495; Tabulae coelestium motuum Joannis Blanchini canones, 1495;
A. de O., … ad eruditum virum magistrum Johannem Nigrum physicum
tractatus de secta Waldensium et primo, quod praedicationis offi cium non
omnibus passim sit in ecclesia permissum, 1500; Praestigiosa ac prorsus diabolica
impostura, 1506; Duple confessio Waldensium ad regem Ungariae
missa…, 1510–15; Catalogus episcoporum Olomucensium, 1511; Enchiridion
Marbo dei Galli de lapidibus preciosis, 1511; Antilogion Poggii Florentini
et Guarrini Veronensis de praesentia Scipionis Africani et C. Julii Caesaris,
nuper doctissimi A. Moravi cura in lucem editum, 1512; Valentini Eckii
Philyripolitani (Lindavského) Panegyricus in laudem, 1512; soupis díla in:
RHB 1, s. 70n.; LČL 1, s. 93; M. Kouřil, A. O., Historiografie Moravy
a Slezska 1, 2001, s. 19.

'''L:''' G. Bauch, A. O., in: ZGLM 8, 1904, s. 119n.; M. Bermann, Geschichte
von Alt- und Neu-Wien, Wien 1880, s. 724; BL 1, s. 32; J. G. Böhme, De
Augustino Olomucensi et patera eius aurea commentariolus, 1758; Bohemia
docta, Knobloch 9; Kleines österreichisches Lexikon, s. 13; KSN 1, s. 342;
LČL 1, s. 92; MČE 3, s. 333; MSN 3 s. 937; OSN 14 , s. 17n.; Österreichische
Zeitschrift für Geschichts- und Staatskunde 1837; RHB 1, s. 111;
Poggendorff 1, s. 75; RSN 1, s. 396; W. Saliger, Die gelehrte Donaugesellschaft,
in: Programm des Olmützer Gymnasiums, 1876; A. Steiger, Merkwürdige
Schicksale des goldenen Bechers des Olmützer Humanisten A. K.,
in: Nordmährerlands Hefte für Kultur und Wirtschaft, 1942, s. 79n.;
G. Trautenberger, Chronik der Stadt Brünn 2, 1895, s. 210n.; A. Truhlář,
Rukověť k písemnictví humanistickému, s. 69n.; J. Truhlář, Humanismus
a humanisté v Čechách za krále Vladislava II. 1594, 1893; K. Wotke, A. O.,
in: ZGLM 2, 1898, s. 47n.; M. Kouřil, c. d.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276281 Bibliografie dějin Českých zemí]


Jiří-Joseph Veselý

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1467]]
[[Kategorie:Olomouc]]
[[Kategorie:1513]]
[[Kategorie:Olomouc]]