Biografický slovník
AUGUSTON Jakub ml. ?1665-3.2.1736: Porovnání verzí
(AUGUSTON_Jakub_ml._1670-3.2.1736) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jakub ml. AUGUSTON | | jméno = Jakub ml. AUGUSTON | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1670 | + | | datum narození = mezi 1665-1670 |
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 3.2.1736 | | datum úmrtí = 3.2.1736 | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AUGUSTON (též AGOSTON, AGUSTONI, AUSTON), Jakub ml.,''' ''* mezi 1665–70, † 3. 2. 1736 Plzeň, architekt, stavitel, štukatér'' | ||
| + | |||
| + | Byl synovcem Jakuba A. st. († 1701), u něhož se snad vyučil, | ||
| + | jistě však u něho zpočátku pracoval. 27. 9. 1692 obdržel | ||
| + | městské právo v Plzni (tehdy uveden jako tzv. Vlach kunstu | ||
| + | štukatérského), 20. 11. 1695 se oženil s dcerou truhláře Zuzanou | ||
| + | a spolu příští rok koupili Gerlachovský dům v Dřevěné | ||
| + | ulici. O jeho úspěšnosti svědčí i hospodářský dvůr, který | ||
| + | vlastnil na Malickém předměstí, měl dále vinici, chmelnici, | ||
| + | louku a kamenný lom na Lochotíně. Uplatnil se jako městský, | ||
| + | ale především jako panský stavitel; na Plzeňsku vystavěl | ||
| + | řadu vrchnostenských sídel nového zámeckého typu tzv. maison | ||
| + | de plaisance, v podstatě vilové stavby francouzského stylu, | ||
| + | většinou samostatné obytné budovy oproštěné od hospodářských | ||
| + | objektů. Základem této architektury, která patří | ||
| + | mezi nejlepší (i když dost nevyrovnané) ukázky svého druhu | ||
| + | v Čechách, byl z velké části oválný ústřední sál, vystupující | ||
| + | z tělesa stavby a uplatňující se i pohledově. Rozdíl proti vzorům | ||
| + | lze nalézt u vnitřní chodbové komunikace, které u francouzských | ||
| + | příkladů chybí, kdežto v českých stavbách jejich | ||
| + | užití kolísalo, někde byly využívány (Týnec, Trpisty), jinde | ||
| + | nikoliv. Řada A. zámeckých staveb začala v Nebílovech (jižní | ||
| + | Plzeňsko), kde se nechal inspirovat dílem rakouského architekta | ||
| + | Johanna Lucase von Hildebrandta. Teprve v další zámecké | ||
| + | stavbě v Dolní Lukavici (jižní Plzeňsko), která probíhala | ||
| + | po 1708 (A. nedoložen), se objevila už plně otevřená | ||
| + | trojkřídlá dispozice. Poprvé byl vystupující oválný sál – jako | ||
| + | dominantní prvek – použit na zámku v Týnci (Klatovsko), | ||
| + | kde však autorství A. nebylo rovněž pevně prokázáno. Na | ||
| + | zámku v Příchovicích (jižní Plzeňsko) užil oválného hlavního | ||
| + | sálu, který se vnějškově projevuje jako polygon se zprohýbanými | ||
| + | stěnami. Toto prolamování jednoznačně zařadilo příchovickou | ||
| + | stavbu do dynamického směru českého baroka. | ||
| + | Zámek v Mirošově (Rokycansko) má jednoduchý oblý rizalit, | ||
| + | naopak na zámku v Trpistech (Tachovsko) užil opět dynamické | ||
| + | projmutí. Zde se jednalo o dvojici oválných sálů, které | ||
| + | výtvarně i dispozičně určily obě delší průčelí. V pozdější zámecké | ||
| + | stavbě v Malesicích (severní Plzeňsko) se opět vrátil | ||
| + | k příchovickému typu. V městské architektuře využíval A. | ||
| + | specifického tvaru štítových nástavců, esovitého projmutí | ||
| + | parapetů a výrazných vstupních portálů. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Přestavba renesančního Gerlachovského domu čp. 344 v Dřevěné ulici | ||
| + | v Plzni, po 1696; kostel sv. Blažeje ve Starém Plzenci, po 1702 (zbořen koncem | ||
| + | 18. století); zámek v Nebílovech, po 1706 (doložen 1707); zámek | ||
| + | v Dolní Lukavici, po 1708 a boční křídla od 1724; budova arciděkanství čp. | ||
| + | 234 v Plzni, 1710; klášter dominikánek s kostelem sv. Anny v Plzni, 1712 až | ||
| + | 1714 a kostel do 1734; fara v Dýšině (severní Plzeňsko), 1713; zámek v Příchovicích, | ||
| + | 1718–19; zámek v Týnci, 2. desetiletí 18. století (není doložen); | ||
| + | dům čp. 39–40 v Truhlářské ulici na Severním předměstí v Plzni, 1721; | ||
| + | františkánský klášter v Plzni, úprava křídla při západní části ambitu, 1722 až | ||
| + | 1723; barokizace kostela sv. Petra a Pavla v Dolní Lukavici, 1721–23; výstavba | ||
| + | kostela sv. Víta v Dobřanech, 1727–34; zámek v Trpistech, do 1729 (není | ||
| + | doložen); oprava domu čp. 98 na náměstí Republiky v Plzni, 1729; oprava | ||
| + | dominikánského kostela sv. Ducha v Plzni, 1729–31; přestavba čp. 251 | ||
| + | v Plzni, 1734. Dnes je J. A. připisována řada dalších staveb v Plzni a okolí, | ||
| + | včetně kláštera v Chotěšově. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Hilmera, Život a dílo plzeňského architekta J. A., in: Umění věků, 1956, | ||
| + | s. 60n.; J. Kovář, Několik příspěvků k dějinám plzeňského baroku, in: Minulostí | ||
| + | Plzně a Plzeňska 3, 1960, s. 103n.; týž, Nové atribuce augustonovské, | ||
| + | in: Minulostí Západočeského kraje 6, 1960, s. 178n.; týž, Barokní gotika | ||
| + | v díle J. A., tamtéž 7, 1970, s. 321n.; V. Naňková, Barokní architektura | ||
| + | v západních Čechách, in: Umění 28, 1980, s. 22n.; V. Ryšavý, Několik poznámek | ||
| + | k barokní architektuře západních Čech, in: Minulostí Západočeského | ||
| + | kraje 25, 1989, s. 129n., 141; týž, K A. expozici na zámku v Nebílovech, | ||
| + | in: Zprávy památkové péče 60, 2000, s. 190n. | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlček | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
| − | + | [[Kategorie:1665]] | |
| − | [[Kategorie: | + | |
[[Kategorie:1736]] | [[Kategorie:1736]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
Verze z 1. 3. 2016, 11:04
| Jakub ml. AUGUSTON | |
 | |
| Narození | mezi 1665-1670 |
|---|---|
| Úmrtí | 3.2.1736 |
| Místo úmrtí | Plzeň |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39732 |
AUGUSTON (též AGOSTON, AGUSTONI, AUSTON), Jakub ml., * mezi 1665–70, † 3. 2. 1736 Plzeň, architekt, stavitel, štukatér
Byl synovcem Jakuba A. st. († 1701), u něhož se snad vyučil, jistě však u něho zpočátku pracoval. 27. 9. 1692 obdržel městské právo v Plzni (tehdy uveden jako tzv. Vlach kunstu štukatérského), 20. 11. 1695 se oženil s dcerou truhláře Zuzanou a spolu příští rok koupili Gerlachovský dům v Dřevěné ulici. O jeho úspěšnosti svědčí i hospodářský dvůr, který vlastnil na Malickém předměstí, měl dále vinici, chmelnici, louku a kamenný lom na Lochotíně. Uplatnil se jako městský, ale především jako panský stavitel; na Plzeňsku vystavěl řadu vrchnostenských sídel nového zámeckého typu tzv. maison de plaisance, v podstatě vilové stavby francouzského stylu, většinou samostatné obytné budovy oproštěné od hospodářských objektů. Základem této architektury, která patří mezi nejlepší (i když dost nevyrovnané) ukázky svého druhu v Čechách, byl z velké části oválný ústřední sál, vystupující z tělesa stavby a uplatňující se i pohledově. Rozdíl proti vzorům lze nalézt u vnitřní chodbové komunikace, které u francouzských příkladů chybí, kdežto v českých stavbách jejich užití kolísalo, někde byly využívány (Týnec, Trpisty), jinde nikoliv. Řada A. zámeckých staveb začala v Nebílovech (jižní Plzeňsko), kde se nechal inspirovat dílem rakouského architekta Johanna Lucase von Hildebrandta. Teprve v další zámecké stavbě v Dolní Lukavici (jižní Plzeňsko), která probíhala po 1708 (A. nedoložen), se objevila už plně otevřená trojkřídlá dispozice. Poprvé byl vystupující oválný sál – jako dominantní prvek – použit na zámku v Týnci (Klatovsko), kde však autorství A. nebylo rovněž pevně prokázáno. Na zámku v Příchovicích (jižní Plzeňsko) užil oválného hlavního sálu, který se vnějškově projevuje jako polygon se zprohýbanými stěnami. Toto prolamování jednoznačně zařadilo příchovickou stavbu do dynamického směru českého baroka. Zámek v Mirošově (Rokycansko) má jednoduchý oblý rizalit, naopak na zámku v Trpistech (Tachovsko) užil opět dynamické projmutí. Zde se jednalo o dvojici oválných sálů, které výtvarně i dispozičně určily obě delší průčelí. V pozdější zámecké stavbě v Malesicích (severní Plzeňsko) se opět vrátil k příchovickému typu. V městské architektuře využíval A. specifického tvaru štítových nástavců, esovitého projmutí parapetů a výrazných vstupních portálů.
D: Přestavba renesančního Gerlachovského domu čp. 344 v Dřevěné ulici v Plzni, po 1696; kostel sv. Blažeje ve Starém Plzenci, po 1702 (zbořen koncem 18. století); zámek v Nebílovech, po 1706 (doložen 1707); zámek v Dolní Lukavici, po 1708 a boční křídla od 1724; budova arciděkanství čp. 234 v Plzni, 1710; klášter dominikánek s kostelem sv. Anny v Plzni, 1712 až 1714 a kostel do 1734; fara v Dýšině (severní Plzeňsko), 1713; zámek v Příchovicích, 1718–19; zámek v Týnci, 2. desetiletí 18. století (není doložen); dům čp. 39–40 v Truhlářské ulici na Severním předměstí v Plzni, 1721; františkánský klášter v Plzni, úprava křídla při západní části ambitu, 1722 až 1723; barokizace kostela sv. Petra a Pavla v Dolní Lukavici, 1721–23; výstavba kostela sv. Víta v Dobřanech, 1727–34; zámek v Trpistech, do 1729 (není doložen); oprava domu čp. 98 na náměstí Republiky v Plzni, 1729; oprava dominikánského kostela sv. Ducha v Plzni, 1729–31; přestavba čp. 251 v Plzni, 1734. Dnes je J. A. připisována řada dalších staveb v Plzni a okolí, včetně kláštera v Chotěšově.
L: J. Hilmera, Život a dílo plzeňského architekta J. A., in: Umění věků, 1956, s. 60n.; J. Kovář, Několik příspěvků k dějinám plzeňského baroku, in: Minulostí Plzně a Plzeňska 3, 1960, s. 103n.; týž, Nové atribuce augustonovské, in: Minulostí Západočeského kraje 6, 1960, s. 178n.; týž, Barokní gotika v díle J. A., tamtéž 7, 1970, s. 321n.; V. Naňková, Barokní architektura v západních Čechách, in: Umění 28, 1980, s. 22n.; V. Ryšavý, Několik poznámek k barokní architektuře západních Čech, in: Minulostí Západočeského kraje 25, 1989, s. 129n., 141; týž, K A. expozici na zámku v Nebílovech, in: Zprávy památkové péče 60, 2000, s. 190n.
Pavel Vlček
