Biografický slovník
AUPICKÝ OKURKA Jan *?1530: Porovnání verzí
(AUPICKÝ_Jan_1530) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jan AUPICKÝ | + | | jméno = Jan AUPICKÝ OKURKA |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1530 | + | | datum narození = asi 1530 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Úpice |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = ? |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 143 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''AUPICKÝ OKURKA, Jan,''' * asi 1530 Úpice, † ? , kněz podobojí, spisovatel | ||
| + | |||
| + | 1554 byl vysvěcen na kněze podobojí a dvanáct let působil | ||
| + | jako kaplan v Jaroměři. 1566 se stal farářem v Praze v kostele | ||
| + | u sv. Štěpána. Kvůli svým názorům a sympatiím s luterstvím | ||
| + | se počátkem 70. let dostal do sporu s utrakvistickou konsistoří | ||
| + | podobojí a jejím administrátorem Jindřichem Dvorským | ||
| + | z Helfenberka. Konflikt mu vynesl vězení a 1572 ztrátu fary. | ||
| + | Jeho spory s konsistoří a později rovněž s arcibiskupem skončily | ||
| + | až 1588, a to díky přímluvě Magdaleny z Vartemberka, | ||
| + | manželky nejvyššího komorníka Království českého Jana | ||
| + | z Valdštejna. Získal znovu své postavení a stal se děkanem | ||
| + | v Poličce, odkud již po roce odešel, a to opět kvůli osobním | ||
| + | sporům. Dále působil patrně v Pardubicích, kde se snad usadil | ||
| + | po sňatku s Annou Tomášovou. A. byl literárně činný | ||
| + | a jeho práce (''Svítedlnice'' ''duší'', ''Knížka,'' ''jež slauti'' ''muože'' ''obživující'' | ||
| + | ''kořen'' ''uvadlý,'' ''zemdlený'' ''a napoly'' ''umrtvený'', ''Rozmlouvání'' | ||
| + | ''Jana s'' ''Bartolomějem'', všechny 1571), v nichž publikoval vlastní | ||
| + | věroučné, etické i společenské názory, nemálo přispěly | ||
| + | k jeho konfliktům s nadřízenými církevními hodnostáři. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Jireček 1, s. 37n.; OSN 2, s. 1048n.; ČČM (ČNM) 62, 1888, s. 212. | ||
| + | |||
| + | Martina Grečenková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1530]] | [[Kategorie:1530]] | ||
| + | [[Kategorie:Úpice]] | ||
Aktuální verze z 22. 9. 2019, 16:03
| Jan AUPICKÝ OKURKA | |
 | |
| Narození | asi 1530 |
|---|---|
| Místo narození | Úpice |
| Úmrtí | ? |
| Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 143 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39743 |
AUPICKÝ OKURKA, Jan, * asi 1530 Úpice, † ? , kněz podobojí, spisovatel
1554 byl vysvěcen na kněze podobojí a dvanáct let působil jako kaplan v Jaroměři. 1566 se stal farářem v Praze v kostele u sv. Štěpána. Kvůli svým názorům a sympatiím s luterstvím se počátkem 70. let dostal do sporu s utrakvistickou konsistoří podobojí a jejím administrátorem Jindřichem Dvorským z Helfenberka. Konflikt mu vynesl vězení a 1572 ztrátu fary. Jeho spory s konsistoří a později rovněž s arcibiskupem skončily až 1588, a to díky přímluvě Magdaleny z Vartemberka, manželky nejvyššího komorníka Království českého Jana z Valdštejna. Získal znovu své postavení a stal se děkanem v Poličce, odkud již po roce odešel, a to opět kvůli osobním sporům. Dále působil patrně v Pardubicích, kde se snad usadil po sňatku s Annou Tomášovou. A. byl literárně činný a jeho práce (Svítedlnice duší, Knížka, jež slauti muože obživující kořen uvadlý, zemdlený a napoly umrtvený, Rozmlouvání Jana s Bartolomějem, všechny 1571), v nichž publikoval vlastní věroučné, etické i společenské názory, nemálo přispěly k jeho konfliktům s nadřízenými církevními hodnostáři.
L: Jireček 1, s. 37n.; OSN 2, s. 1048n.; ČČM (ČNM) 62, 1888, s. 212.
Martina Grečenková
