BÁRTŮ-LOUKOTOVÁ Mary 14.12.1902-10.6.1960

Z Personal
Mary BÁRTŮ-LOUKOTOVÁ
Narození 14.12.1902
Místo narození Protivín
Úmrtí 10.6.1960
Místo úmrtí Brno
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 255

BÁRTŮ-LOUKOTOVÁ, Mary (Marie), * 14. 12. 1902 Protivín, † 10. 6. 1960 Brno, operetní pěvkyně, režisérka

Sestra herečky Niny B. (1904–1992). Již v době studií na Škole pro ženská povolání v Táboře (1918–20) navštěvovala tamní Městskou hudební školu (Hlahol), jejímž ředitelem byl hudební skladatel a sbormistr Vojtěch Bořivoj Aim. Zpěvu se dále učila soukromě jako úřednice v Košicích u Marie Pohlové. Později, kdy se již věnovala divadlu, studovala u pedagoga a pěvce Josefa Egema a u operní pěvkyně Marie Řezníčkové zpěv. Uměleckou kariéru zahájila u venkovských společností. 1928–30 měla angažmá ve Slovenském ND. 1931–38 působila jako sólistka operety Zemského divadla v Brně. Často hrála s Oldřichem Novým, později s Jurajem Hančevičem aj. Divadlo ji obsazovalo do hlavních rolí v klasických operetách vídeňského repertoáru, malých hudebních komedií a do lidových her se zpěvy. Řada autorů pro ni psala operety, zejména Bohumír Polách, Jiří Žalman (pseud. Františka Kožíka), Karel Kosina, Rudolf Kvasnica a její pozdější manžel Jindřich Loukota. 1938–43 se uplatnila v německých divadlech v Berlíně, v Drážďanech a Lipsku. 1943 se stala členkou Českého lidového divadla v Brně, 1945–59 působila opět v brněnském Národním divadle. Tam účinkovala až do předčasného odchodu do penze. Získala velkou přízeň publika v hlavních rolích původních novinek a v klasických operetách, po 1945 také v rolích charakterních. Vynikala přirozenou elegancí, pohybovou nenuceností, kultivovaným hudebním projevem a hereckým nadáním. Po 1945 pracovala i jako režisérka.

D: hlavní role: Na růžích ustláno, 1933; Modré miliony, 1933; Mé štěstí má zlaté vlasy, 1939; Giuditta, F. Lehár: Giuditta, 1937; Helena, O. Nedbal: Polská krev, 1939; paní Zvonečková, J. K. Tyl: Děvče z předměstí, 1953; paní Marjánka, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, 1955; režie: O. Strauss: Žena, která ví, co chce, 1946; J. Loukota: Dvě srdce tančí polku, 1946; J. Gilbert: Dorina, 1946; F. Schubert – H. Berté: Dům u tří děvčátek, 1947; R. Benatzky: Moje sestra a já, 1947; K. Komjáti: Zaplaťte, madame!, 1947; L. Fall: Rozvedená paní, 1948; L. Pacák: Růžový postilión, 1948; J. Hudec: Pulec Žanka, 1948.

L: I. Osolsobě, Pokrokové tradice brněnské operety, in: A. Závodský (ed.), Velká pochodeň. Sborník k 75. výročí stálého českého divadla v Brně, 1959; O. Nový, Dopis do Brna, in: J. Suchomelová (ed.), Divadlo je divadlo. Sborník statí, úvah a glos k 85. výročí českého divadla v Brně, 1969; Postavy brněnského jeviště 3, 1989, s. 433.

P: Historické oddělení ND v Brně, archiv.

Evženie Dufková