Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BÁRTA Jan 27.2.1883-22.3.1959

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan BÁRTA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.2.1883
| místo narození = Dubňany u Hodonína
| datum úmrtí = 22.3.1959
| místo úmrtí = Lednické Rovne u Púchova (Slovensko)
| povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 222-223
}}

'''BÁRTA, Jan,''' ''* 27. 2. 1883 Dubňany u Hodonína, † 22. 3. 1959 Lednické Rovne u Púchova (Slovensko), sklář, odborný publicista, spisovatel''

Pocházel z rodiny moravského sklářského úředníka. Narodil
se v osadě Javornice u Dubňan, kde otec pracoval v místní
sklárně. Českou obecnou školu vychodil v Hodoníně, čtyři
třídy německé reálky absolvoval v Kroměříži. Předčasná
otcova smrt přinutila B. přerušit v patnácti letech studia,
vzdát se touhy po dráze malíře a výtvarníka a 1898 přijmout
místo praktikanta v sklářských hutích. Z moravských skláren
Javornice u Dubňan přešel do nedalekých uherských skláren
v Lednických Rovních u Trenčína na Slovensku, kde se vypracoval
u sklářského mistra J. Schreibera a v osmnácti letech
převzal vedení leptárny. Při návrzích dekorů leptaného skla
pro export počal uplatňovat své malířské vlohy. Tehdy se též
orientoval literárně, německy psanými básněmi přispíval do
hektografovaného humoristického časopisu vydávaného ve
sklárně. 1902 se pokusil o první prózu v češtině, 1905 o divadelní
hru pro ochotníky a 1906, podnícen četbou Sienkiewicze,
o první romány a práce ze sklářského prostředí. 1909
se oženil, 1916 narukoval do první světové války a sloužil na
různých místech v Čechách. Jako vášnivý turista a podomní
a jarmareční prodejce převážně vlastních knih a lidových
kalendářů na moravsko-slovenském pomezí se stal známým
pod přezdívkami Matej Hrebenda, Ferko Brázda z Drietomy.
Popularity nabyl také jako autor cestovní příručky ''Týden''
''na Slovensku'' (1921). Po časopisecky otištěné autobiografii
''Jak jsem'' ''počal'' ''spisovati'' (1921) dosáhl výraznějšího úspěchu
lidovými historickými romány. Rytířstvo doby Matúše Čáka Trenčianského oslavil na postavě syna Záviše z Falkenštejna
a Jitky Uherské v románu ''Vítěz'' (1922), obraz kurucké vojny,
Rákóczyho povstání a života českých náboženských exulantů
v Horních Uhrách podal v díle ''Rákóczyho'' ''pochod'' (1926),
sklářskému prostředí věnoval ''Román'' ''hloupého'' ''Honzy'' (1923,
filmová verze ''Ředitel'' ''sklárny'' 1926) či autobiografickou povídku
''V soumraku'' ''ideálů'' (1934), příběhu chlapce vrženého
ze školy do tvrdého života. Od počátku 30. let se počal
stále více zajímat o dějiny českého sklářství a odborně začal
zpracovávat historii sklářství v českých zemích a na Slovensku.
K tomuto tématu publikoval řadu článků 1928–48 ve
''Sklářských'' ''rozhledech'', 1931 vydal německy v Coburgu knižně
svou první významnou práci o životě na sklářské huti ''Das''
''Leben'' ''auf einer'' ''alten'' ''böhmischen'' ''Glashütte'' (česky ''Život na''
''staré'' ''huti'', 1935, oceněno Riegrovou nadací 1937). Ve svěže
psaných fejetonistických statích postihl život na zapadlých
hutích, zvyky starobylého řemesla, zachytil odborný jazyk
i staletou tradici sklářské výroby. 1933 vydal v Novém Boru
německy odbornou práci z historie českého sklářství ''Die''
''alten'' ''böhmischen'' ''Glashandlungscompagnien'', v Coburgu pak
třísvazkové dílo o českých sklářských rodech ''Alte'' ''Glasmachergeschlechter''
''in Böhmen'' (1936, 1937, 1943). Ve druhé polovině
50. let 20. století byl B. považován za jediného historika
slovenských skláren, byť jeho ''Dejiny'' ''sklárskeho'' ''priemyslu'' na
Slovensku zůstaly spolu s rukopisem ''Maxova'' ''huť'' za okupace
nedokončeny. Rodem Moravan stal se postupně slovenským
vlastencem: už od 1912 byl členem Muzeální slovenské společnosti,
od 1919 členem obnovené Matice slovenské, 1919
spoluzaložil Robotnícku telocvičnú jednotu v Lednických
Rovniach. Politicky se angažoval jako člen sociálně demokratické
strany, 1945 jako jediný úředník ve sklárně vstoupil do
KSČ. Počátkem 50. let 20. století se vzdal funkce ve sklárně,
zůstal tam však a pracoval jako zástupce vedoucího až do
své smrti. Trvale na Slovensko přesídlil 1954. Pohřben byl
v Lednických Rovních, kde se za svého života čile účastnil
kulturního i společenského dění, byl místním kronikářem,
hrál ochotnicky divadlo a maloval pro ně dekorace, zakládal
knihovny a byl činný v řadě dalších spolků jako Robotnícky
potravný spolok, Občiansky vzdelávací kruh, Moravské kolo
spisovatelů aj. Vynikl jako rytec sklářských výrobků a literární
autodidakt.

'''L:''' OSND 1/1, s. 460; B. Mendl, in: J. B. Život na staré huti (1935); Kulturní
adresář, 1936; Kolo moravských spisovatelů, 1937, s. 29, 30n. (chybné
datum narození); J. B. 50 let ve sklářství, in: Československá sklářská revue
1948, s. 190; A. Branald, Hrdinové všedních dnů, 1, 1953, s. 286n.; nekrolog:
K. R. (Rosenbaum), Zomrel J. B., in: Kultúrny život, 1959, č. 14;
J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 21;
J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 10n.; A. Bieberle, J. B., spisovatel téměř zapomenutý,
in: Lidová demokracie (Brno) 16. 7. 1976; týž, J. B. – spisovatel
zapomenutý?, in: Malovaný kraj 1978, č. 3.; KSN 1, s. 433; LČL 1, s. 136n.
(kde další literatura).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/126635 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]]
[[Kategorie:1883]]
[[Kategorie:Dubňany]]
[[Kategorie:1959]]
[[Kategorie:Lednické Rovne]]