Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BÉNA Matouš 1.10.1861-18.3.1944

{{Infobox - osoba
| jméno = Matouš BÉNA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1.10.1861
| místo narození = Brodek u Přerova
| datum úmrtí = 18.3.1944
| místo úmrtí = Olomouc
| povolání = 63- Spisovatel<br />6- Botanik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 376
}}

'''BÉNA, Matouš''' ''(též BEŇA, BÉŇA; Matúš), * 1. 10. 1861 Brodek u Přerova, † 18. 3. 1944 Olomouc, učitel, spisovatel''

Pocházel z početné selské rodiny na Hané. Po absolvování
učitelského ústavu v Příboru odešel 1881 vyučovat na slovácké
Horňácko do Velkého nad Veličkou. Příchod na Slovácko
byl rozhodujícím momentem pro B. další, především
literární činnost. V Súchově, kde se 1882 stal řídícím učitelem,
soustředil kolem sebe bohémskou společnost malířů,
spisovatelů a sběratelů folkloru a byl jedním z iniciátorů tzv.
Súchovské republiky, umělecké družiny 80. let 19. století,
která se na Horňácku scházela (O. Bystřina, F. Dostál-Bystřina,
J. Hudeček, M. Zeman, F. Táborský a J. Uprka). Cílem
uskupení se stalo poznávat povahu lidu, kroj, písně a zvyky
a udržovat v lidu domácí tradice. B. k tomu zaměřil své literární
práce. Zabýval se v nich přítomností i historií Horňácka.
Psát počal především od 1888, kdy působil jako odborný
učitel v Blatničce. Tam se také oženil a od téhož roku přispíval
zejména povídkami do časopisů (''Časopis'' ''Vlasteneckého''
''spolku'' ''muzejního'' ''v Olomouci'', ''Niva'', ''Květy'', ''Vesna'', ''Český'' ''lid'',
''Besedy'' ''lidu''). Zatímco B. manželství nebyla šťastná, jedna
z jeho dvou dcer zemřela, po pěti letech ztratil i manželku
a nový svazek se záhy také rozpadl, jeho literární činnost
přijímala bohaté podněty z rázovitého slováckého prostředí.
Jako znalec slováckého folkloru čerpal inspirace pro své
realistické žánrové obrázky ze života lidu a slovácké vesnice,
psal o zvycích, zaznamenával lidové písně (prvotina ''Z tichých''
''vesniček'', 1897). Z Napajedel, kde učil, odešel B. do ruského
Petrohradu. Cestu 1898 finančně podporoval Svatobor.
Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravici
a věnoval se intenzivně botanickým studiím. Pro spory
se školskými úřady byl předčasně penzionován. Uchýlil se
do Frenštátu pod Radhoštěm, pak s dcerou odjel do Vídně.
Před první světovou válkou se vrátil na Slovácko a napsal tam
několik próz: ze školního ovzduší, humoristický obrázek ''Ze''
''slovácké'' ''vísky'' (1911) a od 1912 řadu příspěvků do dalších
beletristických listů jako ''Večery'', ''Moravskoslezská'' ''revue'', ''Zlatá''
''Praha'', ''Zvon'', ''Čas'', ''Lidové'' ''noviny'', ''Máj'', později do ''Topičova''
''sborníku'' a ''Venkova''. Používal pseudonymy V. Jurda, Jiří Staša.
Mládeži věnoval povídky z horňáckého života ''Děti'' ''Slovácka''
(1915). Rázovité slovácké figurky zachycoval včetně jejich
jadrné řeči a životního stylu. Moravsko-slovenské pomezí
zobrazil v jedenácti historických črtách (''Jano'' ''Šibenec – kurucký''
''komandýr'', 1917) o bojích moravského lidu s uherskými
kuruci za povstání Ferencze II. Rákóczyho kolem roku
1700. Ke kuruckým vojnám se vrátil ještě v několika dalších
historických povídkách v cyklu ''Žalostiny'' (podle dvou vrchů
u Velké nad Veličkou, 1923). Velká nad Veličkou se také stala
dějištěm B. románu ''Cikáni'' (1923) o lidovém muzikantu,
potulném houslistovi. I zde uplatnil B. slovácké národopisné
motivy, vlastní národopisná pozorování lidových typů
a figurek a zobrazil život Veličanů i cikánů na přelomu 19.
a 20. století. V dialozích užil místní dialekt. Po válce se B.
1918 odstěhoval k dceři do Skalice a krátce tam učil na místním
gymnáziu. Ve 30. letech pobýval v Javorníku, 1937–39
ve Strážnici, pak v Luhačovicích. Zemřel jako poslední a nejstarší
člen tzv. Súchovské republiky po delší nemoci u neteře
v Olomouci, kam se nedlouho předtím přistěhoval. Pohřben
byl na Ústředním olomouckém hřbitově.

B. literární dílo není dnes tolik ceněno pro svou uměleckou
kvalitu, jako pro autentický popis společenských a kulturních
poměrů na Horňácku přelomu 19. a 20. století.

'''L:''' O. Bystřina, Súchovská republika, 1926; J. Staněk, Vývoj literatury české
ve střední a severní Moravě, 1934, s. 30; B. Vybíral, Beletristický přínos olomouckého
kraje, 1940, s. 32; nekrolog: vj, M. B. zemřel, in: Lidové noviny
52, 1944, s. 81, 22. 3. 1944; J. Springer, Co dala Haná české literatuře,
1947, passim; Kunc, s. 41; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravskoslezském
území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společnosti
dějin věd a techniky 14–15, s. 58; OSND 1/1, s. 539; KSN 1, s. 489;
L. Kynčl, Humor kraje Súchovské republiky v krásném písemnictví, in: ČL,
1950, s. 179; J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1937–1962, 1962, s. 16; J. Vopravil,
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 389 (kde další
literatura); LČL 1, s. 184.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/18736 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:6- Botanik]]
[[Kategorie:1861]]
[[Kategorie:Brodek u Přerova]]
[[Kategorie:1944]]
[[Kategorie:Olomouc]]