BÍBL František 13.11.1880-26.6.1932: Porovnání verzí

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 13:48

František BÍBL
Narození	13.11.1880
Místo narození	Pardubice
Úmrtí	26.6.1932
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 479-480
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41393

BÍBL, František (vl. jm. František Josef Stanislav Bibl), * 13. 11. 1880 Pardubice, † 26. 6. 1932 Praha, úředník, překladatel, básník, publicista

Narodil se na pardubickém Zeleném předměstí jako syn fotografa Františka Bibla. Matka Marie, roz. Musilová, byla dcerou oděvníka ve Dvoře Králové nad Labem. Tam také B. vystudoval gymnázium a 1899 složil maturitu. Za studií se stýkal s kruhem uměnímilovných studentů, jeho přáteli se stali zejména Albert Pražák a Rudolf Těsnohlídek. Po maturitě odešel do Prahy, kde se věnoval nejprve studiu práv (1899–1903), pak absolvoval šest semestrů dějepisu a zeměpisu na filozofické fakultě. Současně byl od 1905 zaměstnán jako učitel ve Studijním ústavu Dr. E. Grégra (do 1909). Následně vyučoval soukromě jazyky a živil se překládáním krásné literatury z francouzštiny a angličtiny a uplatňoval i své znalosti němčiny a italštiny. 1912 nastoupil jako účetní praktikant u Zemské statistické kanceláře (později Státního úřadu statistického). 1914 složil zkoušku ze státního účetnictví a od 1918 pracoval jako ministerský koncipista tamtéž, 1922 se stal ministerským tajemníkem, 1926 odborovým radou, 1931 vrchním odborovým radou. Po první světové válce se účastnil reparačních jednání v Paříži a Budapešti. 1929 se oženil. B. blízkým přítelem a spolupracovníkem ve statistickém úřadě byl Jindřich Hořejší. Pohřben byl v Novém Strašecí u Kladna, odkud pocházela jeho manželka.

V literárním dění se stal nejprve známým jako překladatel básní. Pod pseudonymy Jan Hart, J. Hart, B. J. Hart, později Hermor Lilia a L. Ling, publikoval překlady významných anglických romantických básníků a francouzských symbolistů především v Národních listech (1910) a v Moderní revui (P. B. Shelley, W. de la Mar, J. Masefield, W. Davies, Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé, A. Rimbaud). Před první světovou válkou se intenzivně věnoval zejména poezii Johna Keatse, na jehož překladech pracoval dlouhá léta a vydával je po částech již od roku 1912 (knižní podoba 1918, Básně). Keatsovo dílo vydal posléze znovu, přepracované a pod stejnojmenným titulem, v edici Pantheon v nakladatelství F. Borového 1928. Z anglické poezie přeložil od G. G. Byrona Giawer 1912, překládal též A. E. Poea. Dále se B. zajímal o francouzskou poezii. Zabýval se zejména dílem Alberta Samaina (Zahrada infantčina, 1927), Henri de Regniera (Scény v soumraku, 1929), Honoré de Balzaca (Lesk a bída kurtizán, 1926). Spolu s J. Hořejším, J. Kamenářem a G. Pflegrem vydal antologii překladů z poezie francouzské, anglické a německé Ozvěny (1927). V pozůstalosti zůstal rukopis Les Stances Jeana Moréase. B. byl rovněž autorem odborných článků z oboru metapsychologie.

Do literatury jako básník vstoupil pod pseudonymem Hermor Lilia 1917 první básnickou sbírkou melancholické, transcendentní lyriky Řádky, vydanou vlastním nákladem u kladenského nakladatele J. Šnajdra. Na verše, které vznikaly 1908–12, navázal dalšími třemi sbírkami dekadentní lyriky (Večery, 1924, Mysterion, 1927, Stíny, 1931). Jako autor zůstával utajen před veřejností i před nakladatelem, pro kterého vystupoval jako prostředník neznámého básníka. Jeho čtyři básnické sbírky se staly mostem mezi doznívajícími devadesátými lety a moderní poezií holanovskou či weinerovskou.

D: Básnické dílo Hermora Lilii (2. sv., ed. V. Färber, A. Petružalka, 1979, samizdat); Verše tajného básníka (ed. I. Slavík, 1982, výbor, bibliofilie).

L: Naše kniha 13, 1919, s. 204; in: Archa 13, 1925, č. 2, s. 89; nekrology: sine, Tři zemřelé literáty…, in: Rozhledy 1, 1932, č. 12, s. 94, 15. 9. 1932; djk., V neděli v noci zemřel…, in: Lidové noviny 40, 1932, č. 325, 22. 6. 1932; p. (A. M. Píša), in: Právo lidu 28. 6. 1932; Chudým dětem, 1940, s. 128; O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, s. 13; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, 1947, s. 235 (kde chybné datum úmrtí); I. Slavík, Výročí F. B., in: Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1980, č. 3, 1980; týž, Básník stínů a jeho příběh, s. 65n.; LČL 1, s. 226n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 399.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Marcella Husová