BÖHM-ERMOLLI Eduard 12.3.1856-9.12.1941: Porovnání verzí

Z Personal
(BÖHM-Ermolli_Eduard_v._12.2.1856-9.12.1941)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Eduard v. BÖHM-Ermolli
+
| jméno = Eduard BÖHM-ERMOLLI
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bohm-Ermolli Eduard portret.jpg
−
| datum narození = 12.2.1856
+
| datum narození = 12.3.1856
−
| místo narození = Ancona
+
| místo narození = Ancona (Itálie)
 
| datum úmrtí = 9.12.1941
 
| datum úmrtí = 9.12.1941
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Opava
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Eduard v. BÖHM-Ermolli
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 18
 +
}}
 +
 
 +
'''BÖHM-ERMOLLI, Eduard''' ''(též ERMOLI), * 12. 3. 1856 Ancona (Itálie), † 9. 12. 1941 Opava, polní maršál''
 +
 
 +
Byl synem Georga B. (1813–1893), c. k. majora, a Marie
 +
Josephy Ermolli (1824–1904), dcery milánského stavitele.
 +
Georg B. sloužil jako poddůstojník, po bitvě u Novary byl
 +
1849 povýšen na podporučíka a 1877 odešel do výslužby
 +
v hodnosti majora. 14. 9. 1885 byl povýšen do šlechtického
 +
stavu a své příjmení změnil na B.-E. Rodina se 1859
 +
přestěhovala ze severní Itálie do Opavy. B.-E. byla předurčena
 +
vojenská dráha. Po studiu na reálné škole v Opavě se
 +
stal posluchačem vojenské kadetní školy v St. Pöltenu. Po
 +
jejím absolvování přešel na Tereziánskou vojenskou akademii
 +
ve Vídni, odkud byl 1875 vyřazen v hodnosti poručíka.
 +
Nastoupil ke 4. dragounskému pluku arcivévody Albrechta
 +
v Ennsu. 1878–79 absolvoval kurs pro důstojníky generálního
 +
štábu na válečné škole. Ze štábu 21. pěší brigády ve
 +
Lvově byl 1880 přijat do generálního štábu. 1884 byl povýšen
 +
na majora a 1894 na plukovníka. 1896 převzal velení
 +
3. hulánského pluku ve slezském Gródku, 1901 velení
 +
16. jezdecké brigády v Prešpurku (Bratislavě) a byl 1903
 +
povýšen na generálmajora. Od 1905 velel 7. jezdecké divizi
 +
v Krakově a od 1909 tamní 12. pěší divizi. Od 1911 je
 +
uváděn jako velitel 1. armádního sboru, 1912 byl povýšen
 +
do hodnosti generála jezdectva a pod jeho pravomoc velícího
 +
generála v Krakově spadaly i jednotky dislokované na
 +
severní Moravě a v tehdejším Rakouském Slezsku. Od počátku
 +
první světové války byl postaven do čela 2. rakouskouherské
 +
armády. Tato formace bojovala nejprve na frontě
 +
v Srbsku, avšak po vstupu Ruska do války byla převelena
 +
na východní frontu v Haliči. Na konci 1914 vedla ústupové
 +
boje a zastavila se až v podhůří Karpat na dnešní slovensko-
 +
polské hranici. Na jaře 1915 byla přesunuta do Slezska,
 +
odkud společně s německými vojsky zahájila protiofenzivu.
 +
Provedla průlom u Gorlice, 22. 6. 1915 dobyla Lvov a přenesla
 +
boj na ruské území, kde se zakopala. Panující status
 +
quo přerušila až 4. 6. 1916 zahájená ruská tzv. Brusilovova
 +
ofenziva. 2. armáda pod velením B.-E., který byl 11. 5.
 +
1916 povýšen do hodnosti generálplukovníka, ustoupila
 +
i s německými formacemi na předválečnou hranici. Kvůli
 +
značným ztrátám na životech a na materiálu byly síly na východní
 +
frontě reorganizovány. Vznikla nová armádní skupina
 +
tvořená 2. a 3. rakousko-uherskou armádou a německou
 +
jižní armádou s tureckými jednotkami.
 +
 
 +
B.-E. zasáhl i do dalších bojů. V červenci 1917 vytáhl na
 +
letní ofenzivu proti Rusku. Rakousko-německé linie tehdy
 +
prolomily jednotky Československé střelecké brigády u Zborova,
 +
který se nacházel v úseku 2. armády (35. plzeňského
 +
a 75. jindřichohradeckého pluku). Po tomto nezdaru B.-E.
 +
inicioval přísné vyšetřování, které slídilo po protistátních
 +
živlech v rakousko-uherské armádě. Rusové úspěch nevyužili.
 +
Rakousko-německé síly ruskou armádu v rozkladu zatlačily
 +
a dosáhly mj. černomořského pobřeží. B.-E. byl 28. 7.
 +
1917 dekorován komandérským křížem řádu Marie Terezie
 +
a 17. 8. 1917 povýšen na svobodného pána. V lednu 1918
 +
obdržel hodnost polního maršála. Od 2. 2. 1918 vedl pochod
 +
po Podolí a po podpisu mírové smlouvy v Brestu Litevském
 +
v březnu 1918 převzala 2. armáda kontrolu jižního úseku
 +
fronty. Od počátku dubna 1918 sloužil jako vrchní velitel
 +
na Ukrajině. Při nové reorganizaci rakousko-uherských vojsk
 +
císař 2. armádu rozpustil a vytvořil tzv. východní armádu
 +
pod velením generála pěchoty Krausse. B.-E. se 18. 5. 1918
 +
rozloučil se svými vojáky na přehlídce v Oděse. Pak odjel do
 +
Vídně a provedl inspekci na italské frontě.
 +
 
 +
Po první světové válce B.-E. žil ve výslužbě v Opavě.
 +
V armádních výkazech byl veden jako generál I. třídy v záloze
 +
a od 1928 jako armádní generál v záloze. Československá
 +
vláda mu vyplácela penzi. Na veřejnosti projevoval loajalitu
 +
Československé republice, zajímal se o budování armády
 +
nového státu a vyjádřil se o ní pochvalně při setkání s jejím
 +
generálním inspektorem Josefem Svatoplukem Macharem.
 +
1925 dopsal paměti s názvem ''Mit'' ''der'' ''2. k. u. k.'' ''Armee im''
 +
''Weltkrieg'' ''1914–1918'', které však zůstaly v rukopise.
 +
 
 +
Po okupaci tzv. Sudet přijal říšské občanství. Po B.-E. byla
 +
pojmenována kasárna v Opavě, jeho pětaosmdesátiny a pětašedesáté
 +
výročí vojenské služby obšírně připomínal a hodnotil
 +
říšský tisk, Adolf Hitler mu udělil čestnou hodnost německého
 +
polního maršála s právem nosit říšskou maršálskou
 +
uniformu a rakouskou maršálskou hůl. Úmrtí B.-E. využila
 +
dobová propaganda a ve Vídni byl uspořádán státní smuteční
 +
obřad za účasti nejvyšších představitelů vlády a armády.
 +
Ostatky byly 15. 12. 1941 uloženy do rodinné hrobky na
 +
městském hřbitově v Opavě.
 +
 
 +
'''L:''' KSN 1, s. 596; BL 1, s. 118; ÖBL 1, s. 97n.; Slezsko 3, s. 19n. (kde další
 +
literatura); J. Fidler a kol., Československá generalita, 1995, s. 10n.; J. Fidler,
 +
Zborov 1917, 2003, s. 92n.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/122292 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Aleš Zářický
  
−
== Literatura ==
 
−
Slezsko III, 19-21; ÖBL 1, 97-8; NDB 2;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
−
 
 
[[Kategorie:1856]]
 
[[Kategorie:1856]]
 
[[Kategorie:Ancona]]
 
[[Kategorie:Ancona]]
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:1941]]
 +
[[Kategorie:Opava]]
 +
 +
<gallery>
 +
Bohm-Ermolli Eduard 1941.jpg|Eduard Böhm-Ermolli, Erich Raeder, Walther von Brauchitsch, Wilhelm Keitel, Erhard Milch, Rudolf Hess a Heinrich Himmler (16. března 1941)
 +
Bohm-Ermolli Eduard hrob.jpg|Rodinná hrobka E. Böhma-Ermolliho v Opavě
 +
</gallery>

Aktuální verze z 4. 10. 2019, 14:49

Eduard BÖHM-ERMOLLI
Narození 12.3.1856
Místo narození Ancona (Itálie)
Úmrtí 9.12.1941
Místo úmrtí Opava
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 18
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42425

BÖHM-ERMOLLI, Eduard (též ERMOLI), * 12. 3. 1856 Ancona (Itálie), † 9. 12. 1941 Opava, polní maršál

Byl synem Georga B. (1813–1893), c. k. majora, a Marie Josephy Ermolli (1824–1904), dcery milánského stavitele. Georg B. sloužil jako poddůstojník, po bitvě u Novary byl 1849 povýšen na podporučíka a 1877 odešel do výslužby v hodnosti majora. 14. 9. 1885 byl povýšen do šlechtického stavu a své příjmení změnil na B.-E. Rodina se 1859 přestěhovala ze severní Itálie do Opavy. B.-E. byla předurčena vojenská dráha. Po studiu na reálné škole v Opavě se stal posluchačem vojenské kadetní školy v St. Pöltenu. Po jejím absolvování přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni, odkud byl 1875 vyřazen v hodnosti poručíka. Nastoupil ke 4. dragounskému pluku arcivévody Albrechta v Ennsu. 1878–79 absolvoval kurs pro důstojníky generálního štábu na válečné škole. Ze štábu 21. pěší brigády ve Lvově byl 1880 přijat do generálního štábu. 1884 byl povýšen na majora a 1894 na plukovníka. 1896 převzal velení 3. hulánského pluku ve slezském Gródku, 1901 velení 16. jezdecké brigády v Prešpurku (Bratislavě) a byl 1903 povýšen na generálmajora. Od 1905 velel 7. jezdecké divizi v Krakově a od 1909 tamní 12. pěší divizi. Od 1911 je uváděn jako velitel 1. armádního sboru, 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva a pod jeho pravomoc velícího generála v Krakově spadaly i jednotky dislokované na severní Moravě a v tehdejším Rakouském Slezsku. Od počátku první světové války byl postaven do čela 2. rakouskouherské armády. Tato formace bojovala nejprve na frontě v Srbsku, avšak po vstupu Ruska do války byla převelena na východní frontu v Haliči. Na konci 1914 vedla ústupové boje a zastavila se až v podhůří Karpat na dnešní slovensko- polské hranici. Na jaře 1915 byla přesunuta do Slezska, odkud společně s německými vojsky zahájila protiofenzivu. Provedla průlom u Gorlice, 22. 6. 1915 dobyla Lvov a přenesla boj na ruské území, kde se zakopala. Panující status quo přerušila až 4. 6. 1916 zahájená ruská tzv. Brusilovova ofenziva. 2. armáda pod velením B.-E., který byl 11. 5. 1916 povýšen do hodnosti generálplukovníka, ustoupila i s německými formacemi na předválečnou hranici. Kvůli značným ztrátám na životech a na materiálu byly síly na východní frontě reorganizovány. Vznikla nová armádní skupina tvořená 2. a 3. rakousko-uherskou armádou a německou jižní armádou s tureckými jednotkami.

B.-E. zasáhl i do dalších bojů. V červenci 1917 vytáhl na letní ofenzivu proti Rusku. Rakousko-německé linie tehdy prolomily jednotky Československé střelecké brigády u Zborova, který se nacházel v úseku 2. armády (35. plzeňského a 75. jindřichohradeckého pluku). Po tomto nezdaru B.-E. inicioval přísné vyšetřování, které slídilo po protistátních živlech v rakousko-uherské armádě. Rusové úspěch nevyužili. Rakousko-německé síly ruskou armádu v rozkladu zatlačily a dosáhly mj. černomořského pobřeží. B.-E. byl 28. 7. 1917 dekorován komandérským křížem řádu Marie Terezie a 17. 8. 1917 povýšen na svobodného pána. V lednu 1918 obdržel hodnost polního maršála. Od 2. 2. 1918 vedl pochod po Podolí a po podpisu mírové smlouvy v Brestu Litevském v březnu 1918 převzala 2. armáda kontrolu jižního úseku fronty. Od počátku dubna 1918 sloužil jako vrchní velitel na Ukrajině. Při nové reorganizaci rakousko-uherských vojsk císař 2. armádu rozpustil a vytvořil tzv. východní armádu pod velením generála pěchoty Krausse. B.-E. se 18. 5. 1918 rozloučil se svými vojáky na přehlídce v Oděse. Pak odjel do Vídně a provedl inspekci na italské frontě.

Po první světové válce B.-E. žil ve výslužbě v Opavě. V armádních výkazech byl veden jako generál I. třídy v záloze a od 1928 jako armádní generál v záloze. Československá vláda mu vyplácela penzi. Na veřejnosti projevoval loajalitu Československé republice, zajímal se o budování armády nového státu a vyjádřil se o ní pochvalně při setkání s jejím generálním inspektorem Josefem Svatoplukem Macharem. 1925 dopsal paměti s názvem Mit der 2. k. u. k. Armee im Weltkrieg 1914–1918, které však zůstaly v rukopise.

Po okupaci tzv. Sudet přijal říšské občanství. Po B.-E. byla pojmenována kasárna v Opavě, jeho pětaosmdesátiny a pětašedesáté výročí vojenské služby obšírně připomínal a hodnotil říšský tisk, Adolf Hitler mu udělil čestnou hodnost německého polního maršála s právem nosit říšskou maršálskou uniformu a rakouskou maršálskou hůl. Úmrtí B.-E. využila dobová propaganda a ve Vídni byl uspořádán státní smuteční obřad za účasti nejvyšších představitelů vlády a armády. Ostatky byly 15. 12. 1941 uloženy do rodinné hrobky na městském hřbitově v Opavě.

L: KSN 1, s. 596; BL 1, s. 118; ÖBL 1, s. 97n.; Slezsko 3, s. 19n. (kde další literatura); J. Fidler a kol., Československá generalita, 1995, s. 10n.; J. Fidler, Zborov 1917, 2003, s. 92n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Aleš Zářický

  • Eduard Böhm-Ermolli, Erich Raeder, Walther von Brauchitsch, Wilhelm Keitel, Erhard Milch, Rudolf Hess a Heinrich Himmler (16. března 1941)

  • Rodinná hrobka E. Böhma-Ermolliho v Opavě

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BÖHM-ERMOLLI_Eduard_12.3.1856-9.12.1941&oldid=110629“