BÖHM Johann 20.1.1895-27.11.1952: Porovnání verzí

Verze z 22. 9. 2018, 01:00

Johann BÖHM
Narození	20.1.1895
Místo narození	České Budějovice
Úmrtí	27.11.1952
Místo úmrtí	Pardubice
Povolání	3- Chemik nebo alchymista 61- Pedagog
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42438

BÖHM, Johann (též Jan), * 20. 1. 1895 České Budějovice, † 27. 11. 1952 Pardubice, chemik, fotograf

Pocházel ze smíšené česko-německé rodiny. Dětství strávil v rodišti, kde otec pracoval v místní obchodní komoře. 1913 maturoval na budějovickém gymnáziu a odešel studovat chemii na pražskou německou techniku. Po vypuknutí první světové války musel narukovat. V aktivní službě zůstal až do podzimu 1918, poté pokračoval ve studiu chemie na pražské německé univerzitě, kde 1922 získal doktorskou hodnost. 1919–26 byl spolupracovníkem laureáta Nobelovy ceny F. Habera na univerzitě v Berlíně. Podstatnou část materiálu pro svou disertaci, pojednávající o zeolitových reakcích, shromáždil jako asistent za svého působení na berlínském Institutu pro fyzikální chemii 1921–26. Na pozvání G. de Hevesyho odcestoval do Kodaně. Krátce nato zakotvil jako Hevesyho asistent na univerzitě ve Freiburgu. Tam se asi 1928 (podle některých údajů 1931) habilitoval prací o krystalografické struktuře oxidů železa. 1934 byl povolán na uprázdněné profesorské místo na německou univerzitu do Prahy. Odchod do Československa nebyl zřejmě zcela dobrovolný: jako dlouholetý spolupracovník Hevesyho, který se z rasových důvodů musel vzdát své profesury, byl B. považován za politicky nespolehlivého, a proto byl odsunut z Německa. K závazkům na novém působišti přistoupil B. velmi aktivně a zodpovědně: brzy soustředil kolem sebe široký okruh studentů i absolventů a přispěl jako ředitel Ústavu pro fyzikální chemii významně k rozvoji tohoto pracoviště. Intenzivně se zabýval také fotografováním, které ovlivnilo i jeho profesní činnost: dal obnovit fotografickou laboratoř, v níž vzdělával fotolaboranty a věnoval se výrobě vědeckých a didaktických filmů. Vzrůstající nebezpečí spojeneckých náletů ve válečných letech jej přimělo fotograficky zdokumentovat pražské, zvláště barokní památky (zanechal sbírku více než 3 000 diapozitivů). Byl jedním z mála pražských německých profesorů, kteří ani pod tlakem politických událostí nepřerušili kontakty s českými kolegy. Přátelský vztah jej pojil zejména s J. Heyrovským, kterému umožnil pokračovat v práci i po zavření českých vysokých škol 1939. Od nacistického hnutí si B. udržoval odstup, nikdy nevstoupil do NSDAP ani do jiných nacistických organizací. Dokázal využít omezených možností k podpoře židovských a antifašistických studentů, z nichž někteří u něho zůstali i za války.

Po porážce nacismu a odchodu německých jednotek z Prahy byl spolu s dalšími pražskými Němci internován, po přímluvě českých přátel byl ale i s rodinou propuštěn. Vzhledem k malým možnostem pokračovat v akademické dráze v Praze usiloval o uplatnění ve Vídni. Uvažoval i o emigraci do USA. Negativní postoj příslušných spojeneckých úřadů jej donutil zůstat v poválečném Československu a nastoupit jako chemik od podzimu 1945 v průmyslovém podniku (Výzkumném ústavu organických syntéz) v Rybitví u Pardubic. Počátkem 50. let díky zprostředkování J. Heyrovského získal B. možnost vrátit se na akademickou půdu; nabídku ale pro svůj zhoršující se zdravotní stav nakonec odmítl. Těsně před smrtí se stal členem korespondentem ČSAV. Poprvé popsal krystalografickou strukturu minerálu, který byl po něm pojmenován böhmit.

D: soupis in: Poggendorff 7a/1, s. 215; Röntgenographische Untersuchung der mikrokristallinen Eisenhydroxydminerale, in: Zeitschrift für Kristallographie, 68, 1928, s. 567n.

L: D. Hoffmann, J. B. Gelehrter in drei Regimen, in: M. Glettler – A. Míšková (ed.), Prager Professoren, 2001, s. 525 n.; BL 1, s. 116; Tomeš 1, s. 113; P. Scheufler, Galerie c. k. fotografů, 2001, s. 208n.; MČE 1, s. 501; PSN 1, s. 240; J. Chvojka, Město pod Černou věží, 1992, s. 212; ČBS, s. 56; H. Barvíková a kol. (ed.), Fondy a sbírky Archivu Akademie věd České republiky 1999, s. 168.

P: Archiv AV ČR Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Boček