BÝČEK Hynek 8.1.1898-4.9.1992: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Hynek BÝČEK
 
| jméno = Hynek BÝČEK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bycek Hynek portret.jpg
 
| datum narození = 8.1.1898
 
| datum narození = 8.1.1898
 
| místo narození = Huštěnovice u Uherského Hradiště
 
| místo narození = Huštěnovice u Uherského Hradiště
Řádka 79: Řádka 79:
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:Ostrava]]
 
[[Kategorie:Ostrava]]
 +
 +
<gallery>
 +
Bycek Hynek 90.jpg|Hynek Býček při svých 90. narozeninách
 +
</gallery>

Verze z 12. 8. 2019, 18:57

Hynek BÝČEK
Narození 8.1.1898
Místo narození Huštěnovice u Uherského Hradiště
Úmrtí 4.9.1992
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43495

BÝČEK, Hynek, * 8. 1. 1898 Huštěnovice u Uherského Hradiště, † 4. 9. 1992 Ostrava, důstojník, reprezentant v jezdectví

Pocházel ze selské rodiny z Moravského Slovácka. Studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a měl se připravovat na kněžské povolání, studia ale nedokončil a přešel na hospodářskou (zemědělskou) školu do Nového Jičína a později do Přerova. Přímo ze školy byl 1917 povolán do armády a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k dělostřeleckému pluku v Křelově u Olomouce; po několika měsících výcviku byl na počátku 1918 odeslán na italskou frontu. Záhy po skončení války se přihlásil do vznikající československé armády (1. 11. 1918) a bojoval proti Maďarům na Slovensku. 1920 byl zařazen do kursu pro dělostřelecké důstojníky v Hranicích, další vojenské vzdělání získával v kursech v Českých Budějovicích a v Pardubicích. 1936 se v hodnosti kapitána stal velitelem dělostřelecké baterie v Praze-Ruzyni. Oblíbil si jízdu na koni a v září 1922 (17. 9.) absolvoval ve Šternberku první závody. Zúčastňoval se parkúrových závodů, ale i rovinových a překážkových dostihů (z celkem 325 závodů získal 107 vítězství); v říjnu 1926 startoval poprvé na Velké pardubické, 1930 v témže dostihu obsadil na koni Gestor druhé místo. 1928 poprvé reprezentoval Československo ve Vídni, účastnil se též slavných soutěží v Nice, Baden-Badenu, Cáchách aj. Největší mezinárodní úspěch zaznamenal 1933 v Dublinu. Při následujícím zájezdu do USA vytvořil v sedle klisny Gabriely národní rekord ve skoku mohutnosti – 205 cm. 1936, 1939 a 1940 byl vyhlášen šampionem československých amatérských (pánských) jezdců a 1934 obdržel Československý jezdecký odznak. Po rozpuštění československé armády v prvních týdnech německé okupace pracoval jako vedoucí tajemník sekretariátu sekčního šéfa Otakara Frankenbergera st. na ministerstvu zemědělství, po jeho zatčení (1941) odešel do Chuchle, kde působil jako profesionální trenér a pokračoval v kariéře amatérského jezdce. Byl rovněž členem důstojnické odbojové organizace v Praze-Braníku.

Po osvobození působil jako poradce při budování armádního jezdeckého výcvikového střediska ve Staré Boleslavi a byl zvolen předsedou Spolku amatérských dostihových jezdců. Mezinárodních soutěží se naposled zúčastnil 1947, když startoval na parkúrových závodech v Baden-Badenu a v témže roce zvítězil na pardubickém závodišti v Kinského (dnes Poplerově) memoriálu. Po únoru 1948 musel odejít z armády (jako major) a 1950 byl degradován (1990 rehabilitován). Pracoval jako geometr a od poloviny padesátých let působil na Barrandově jako poradce pro jezdecké filmové scény. Do vysokého věku zůstával aktivním sportovcem a zúčastňoval se jezdeckých závodů starých pánů. Zemřel v čtyřiadevadesáti letech a je pochován na hřbitově v rodišti.

D: Pojďme na dostihy (se Z. Nebeským), 1941; 90 let s koňmi, in: Jazdectvo 36, 1988, č. 1–12.

L: ETK 2/1, s. 86; Tomeš 1, s. 165; P. Neumann, Sedmdesát pět let H. B., in: Jazdectvo 21, 1973, č. 1, s. 2; týž, V prohibici na Whisky, aneb 85 let jezdce H. B., in: Lidová demokracie 7. 1. 1982; týž, H. B. … 90 letý, in: Lidová demokracie 8. 1. 1988; (ILI), Recept proti stárnutí, in: Československý sport 31. 12. 1988; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 403.

Miloslav Martínek