BÝČEK Hynek 8.1.1898-4.9.1992: Porovnání verzí

Z Personal
(BÝČEK_Hynek_8.1.1898-4.9.1992)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Hynek BÝČEK
 
| jméno = Hynek BÝČEK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bycek Hynek portret.jpg
 
| datum narození = 8.1.1898
 
| datum narození = 8.1.1898
| místo narození = Hustěnovice, o. Uh. Hradiště
+
| místo narození = Huštěnovice u Uherského Hradiště
 
| datum úmrtí = 4.9.1992
 
| datum úmrtí = 4.9.1992
| místo úmrtí = Praha
+
| místo úmrtí = Ostrava
 
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
 
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Hynek BÝČEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 363-364
 +
}}
 +
 
 +
'''BÝČEK, Hynek,''' ''* 8. 1. 1898 Huštěnovice u Uherského Hradiště, † 4. 9. 1992 Ostrava, důstojník, reprezentant v jezdectví''
 +
 
 +
Pocházel ze selské rodiny z Moravského Slovácka. Studoval
 +
na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a měl se připravovat
 +
na kněžské povolání, studia ale nedokončil a přešel
 +
na hospodářskou (zemědělskou) školu do Nového Jičína
 +
a později do Přerova. Přímo ze školy byl 1917 povolán do armády
 +
a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k dělostřeleckému
 +
pluku v Křelově u Olomouce; po několika měsících výcviku
 +
byl na počátku 1918 odeslán na italskou frontu. Záhy
 +
po skončení války se přihlásil do vznikající československé
 +
armády (1. 11. 1918) a bojoval proti Maďarům na Slovensku.
 +
1920 byl zařazen do kursu pro dělostřelecké důstojníky
 +
v Hranicích, další vojenské vzdělání získával v kursech
 +
v Českých Budějovicích a v Pardubicích. 1936 se v hodnosti
 +
kapitána stal velitelem dělostřelecké baterie v Praze-Ruzyni.
 +
Oblíbil si jízdu na koni a v září 1922 (17. 9.) absolvoval
 +
ve Šternberku první závody. Zúčastňoval se parkúrových
 +
závodů, ale i rovinových a překážkových dostihů (z celkem
 +
325 závodů získal 107 vítězství); v říjnu 1926 startoval poprvé
 +
na Velké pardubické, 1930 v témže dostihu obsadil
 +
na koni Gestor druhé místo. 1928 poprvé reprezentoval
 +
Československo ve Vídni, účastnil se též slavných soutěží
 +
v Nice, Baden-Badenu, Cáchách aj. Největší mezinárodní
 +
úspěch zaznamenal 1933 v Dublinu. Při následujícím zájezdu
 +
do USA vytvořil v sedle klisny Gabriely národní rekord
 +
ve skoku mohutnosti – 205 cm. 1936, 1939 a 1940 byl vyhlášen
 +
šampionem československých amatérských (pánských)
 +
jezdců a 1934 obdržel Československý jezdecký odznak.
 +
Po rozpuštění československé armády v prvních týdnech německé
 +
okupace pracoval jako vedoucí tajemník sekretariátu
 +
sekčního šéfa Otakara Frankenbergera st. na ministerstvu
 +
zemědělství, po jeho zatčení (1941) odešel do Chuchle, kde
 +
působil jako profesionální trenér a pokračoval v kariéře amatérského
 +
jezdce. Byl rovněž členem důstojnické odbojové organizace
 +
v Praze-Braníku.
 +
 
 +
Po osvobození působil jako poradce při budování armádního
 +
jezdeckého výcvikového střediska ve Staré Boleslavi a byl
 +
zvolen předsedou Spolku amatérských dostihových jezdců.
 +
Mezinárodních soutěží se naposled zúčastnil 1947, když
 +
startoval na parkúrových závodech v Baden-Badenu a v témže
 +
roce zvítězil na pardubickém závodišti v Kinského (dnes
 +
Poplerově) memoriálu. Po únoru 1948 musel odejít z armády
 +
(jako major) a 1950 byl degradován (1990 rehabilitován).
 +
Pracoval jako geometr a od poloviny padesátých let působil
 +
na Barrandově jako poradce pro jezdecké filmové scény.
 +
Do vysokého věku zůstával aktivním sportovcem a zúčastňoval
 +
se jezdeckých závodů starých pánů. Zemřel v čtyřiadevadesáti
 +
letech a je pochován na hřbitově v rodišti.
 +
 
 +
'''D:''' Pojďme na dostihy (se Z. Nebeským), 1941; 90 let s koňmi, in: Jazdectvo
 +
36, 1988, č. 1–12.
 +
 
 +
'''L:''' ETK 2/1, s. 86; Tomeš 1, s. 165; P. Neumann, Sedmdesát pět let H. B., in:
 +
Jazdectvo 21, 1973, č. 1, s. 2; týž, V prohibici na Whisky, aneb 85 let jezdce
 +
H. B., in: Lidová demokracie 7. 1. 1982; týž, H. B. … 90 letý, in: Lidová
 +
demokracie 8. 1. 1988; (ILI), Recept proti stárnutí, in: Československý sport
 +
31. 12. 1988; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 403.
 +
 
 +
Miloslav Martínek
  
== Literatura ==
 
ČBS, 78; Tomeš I, 165;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
 
[[Kategorie:1898]]
 
[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:Hustěnovice]]
+
[[Kategorie:Huštěnovice]]
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:1992]]
[[Kategorie:Praha]]
+
[[Kategorie:Ostrava]]
 +
 
 +
<gallery>
 +
Bycek Hynek 90.jpg|Hynek Býček při svých 90. narozeninách
 +
</gallery>

Aktuální verze z 10. 10. 2019, 14:58

Hynek BÝČEK
Narození 8.1.1898
Místo narození Huštěnovice u Uherského Hradiště
Úmrtí 4.9.1992
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 363-364
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43495

BÝČEK, Hynek, * 8. 1. 1898 Huštěnovice u Uherského Hradiště, † 4. 9. 1992 Ostrava, důstojník, reprezentant v jezdectví

Pocházel ze selské rodiny z Moravského Slovácka. Studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a měl se připravovat na kněžské povolání, studia ale nedokončil a přešel na hospodářskou (zemědělskou) školu do Nového Jičína a později do Přerova. Přímo ze školy byl 1917 povolán do armády a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k dělostřeleckému pluku v Křelově u Olomouce; po několika měsících výcviku byl na počátku 1918 odeslán na italskou frontu. Záhy po skončení války se přihlásil do vznikající československé armády (1. 11. 1918) a bojoval proti Maďarům na Slovensku. 1920 byl zařazen do kursu pro dělostřelecké důstojníky v Hranicích, další vojenské vzdělání získával v kursech v Českých Budějovicích a v Pardubicích. 1936 se v hodnosti kapitána stal velitelem dělostřelecké baterie v Praze-Ruzyni. Oblíbil si jízdu na koni a v září 1922 (17. 9.) absolvoval ve Šternberku první závody. Zúčastňoval se parkúrových závodů, ale i rovinových a překážkových dostihů (z celkem 325 závodů získal 107 vítězství); v říjnu 1926 startoval poprvé na Velké pardubické, 1930 v témže dostihu obsadil na koni Gestor druhé místo. 1928 poprvé reprezentoval Československo ve Vídni, účastnil se též slavných soutěží v Nice, Baden-Badenu, Cáchách aj. Největší mezinárodní úspěch zaznamenal 1933 v Dublinu. Při následujícím zájezdu do USA vytvořil v sedle klisny Gabriely národní rekord ve skoku mohutnosti – 205 cm. 1936, 1939 a 1940 byl vyhlášen šampionem československých amatérských (pánských) jezdců a 1934 obdržel Československý jezdecký odznak. Po rozpuštění československé armády v prvních týdnech německé okupace pracoval jako vedoucí tajemník sekretariátu sekčního šéfa Otakara Frankenbergera st. na ministerstvu zemědělství, po jeho zatčení (1941) odešel do Chuchle, kde působil jako profesionální trenér a pokračoval v kariéře amatérského jezdce. Byl rovněž členem důstojnické odbojové organizace v Praze-Braníku.

Po osvobození působil jako poradce při budování armádního jezdeckého výcvikového střediska ve Staré Boleslavi a byl zvolen předsedou Spolku amatérských dostihových jezdců. Mezinárodních soutěží se naposled zúčastnil 1947, když startoval na parkúrových závodech v Baden-Badenu a v témže roce zvítězil na pardubickém závodišti v Kinského (dnes Poplerově) memoriálu. Po únoru 1948 musel odejít z armády (jako major) a 1950 byl degradován (1990 rehabilitován). Pracoval jako geometr a od poloviny padesátých let působil na Barrandově jako poradce pro jezdecké filmové scény. Do vysokého věku zůstával aktivním sportovcem a zúčastňoval se jezdeckých závodů starých pánů. Zemřel v čtyřiadevadesáti letech a je pochován na hřbitově v rodišti.

D: Pojďme na dostihy (se Z. Nebeským), 1941; 90 let s koňmi, in: Jazdectvo 36, 1988, č. 1–12.

L: ETK 2/1, s. 86; Tomeš 1, s. 165; P. Neumann, Sedmdesát pět let H. B., in: Jazdectvo 21, 1973, č. 1, s. 2; týž, V prohibici na Whisky, aneb 85 let jezdce H. B., in: Lidová demokracie 7. 1. 1982; týž, H. B. … 90 letý, in: Lidová demokracie 8. 1. 1988; (ILI), Recept proti stárnutí, in: Československý sport 31. 12. 1988; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 403.

Miloslav Martínek