Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BĚHOUNEK František 28.10.1898-1.1.1973

{{Infobox - osoba
| jméno = František BĚHOUNEK
| obrázek = Behounek Frantisek portret.jpg
| datum narození = 28.10.1898
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 1.1.1973
| místo úmrtí = Karlovy Vary
| povolání = 2- Fyzik<br />63- Spisovatel<br />61- Pedagog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 336-337
}}

'''BĚHOUNEK, František,''' ''* 28. 10. 1898 Praha, † 1. 1. 1973 Karlovy Vary, fyzik-radiolog, polárník, spisovatel''

Syn strojního zámečníka. Vystudoval gymnázium a 1916–20
matematiku a fyziku na Filozofické fakultě UK. Ve studiích
pokračoval 1920–22 na pařížském učilišti Institut du Radium
u Marie Curie-Skłodowské. Po návratu se stal pracovníkem
pražského Státního radiologického ústavu. Zpočátku
pracoval především v Jáchymově, kde 1923–24 zkoumal
podmínky pro vedení radioaktivní vody z dolu Svornost do
objektu lázní. Tato práce jej přivedla k měření radioaktivity hornin a pramenů. Zjistil, že v Jáchymově dosahuje až 5 000
Bq/l, což je evropský rekord. Dále se věnoval problematice
ochrany před radioaktivním zářením a také studiu kosmického
záření. To chtěl B. zkoumat v polárních oblastech,
kde podle jeho názoru mohl být odstraněn vliv přirozené
radioaktivity horninového podloží. Na doporučení M. Curieové-Skłodowské byl přijat do expedice Roalda Amundsena,
Lincolna Ellswortha a Umberta Nobileho, která se 1926
na palubě vzducholodi Norge vydala k severnímu pólu. B.
začal své výzkumy na Špicberkách na základně Kingsbay
(nyní Ny Ålesund). Do posádky vzducholodi se nakonec
osobně nedostal, zůstal prvním náhradníkem a výprava vzala
na palubu pouze jeho přístroje. Cenná pozorování z této
expedice publikoval B. spolu se švédským fyzikem Finnem
Malmgrenem, což mu umožnilo účast v další expedici vzducholodí
Italia, kterou zorganizoval 1928 generál U. Nobile.
Výprava odlétla koncem dubna 1928 a po mezipřistáních
ve Stolpenu (Słupsk) a Kingsbay a zkušebním letu k Zemi
Františka Josefa, odstartovala její posádka (včetně B.) 23. 5.
k severnímu pólu. Vzducholoď sice 90° severní šířky dosáhla,
pro nepříznivé počasí ale nepřistála. Při návratu 25. 5. 1928
vzducholoď havarovala, část posádky zahynula (1 muž na
místě, 6 zůstalo nezvěstných) a zbytek byl donucen čekat
sedm týdnů na záchranu na ledové kře severovýchodně od
Špicberk. Během čekání i potom na sovětském ledoborci
Krasin, který trosečníky zachránil, prováděl B. odborná
měření. Průběh expedice B. popsal v knize ''Trosečníci'' ''na kře''
''ledové'' (1928, pozdější název ''Trosečníci'' ''polárního'' ''moře''). Kromě
beletrie psal i populárněvědeckou literaturu. Jeho bibliografie obsahuje tituly spojené s historií objevných cest (''Kniha''
''robinsonů'', 1944), knihy o polárních výpravách (''Ledovou''
''stopou'', 1946) a druhé světové válce, dále životopisy (''Lovci''
''paprsků'', 1949; ''Pierre'' ''Curie'', 1957), vědecko-popularizační
práce (''Atomy'' ''dnes a'' ''zítra'', 1962) a také dnes značně ceněné
práce z vědecko-fantastické literatury. K nejznámějším sci-fi
titulům B. patří ''Akce L'' (1956), ''Robinsoni'' ''z vesmíru'' (1958)
či ''Projekt'' ''Scavanger'' (1961). Poslední z této řady jeho knih,
hororově laděný ''Dům zelených'' ''přízraků'' (1969), už nesdílí
optimismus typický pro starší práce. Po návratu z polárních
končin se B. vrátil do Státního radiologického ústavu (nyní
Onkologický ústav). 1935 se tam stal ředitelem a po reorganizaci
byl 1946–55 přednostou fyzikálního oddělení Radioléčebného
ústavu v pražské nemocnici na Bulovce. Habilitaci
(1929) rozšířil na mimořádnou (1954) a později řádnou
(1956) profesuru. 1955 byl jedním ze zakladatelů Fakulty
technické a jaderné fyziky UK (1959 začleněné pod ČVUT),
kde 1963–71 vedl katedru dozimetrie a aplikace ionizačního
záření. Současně byl také externím vedoucím oddělení radiologické
dozimetrie Ústavu jaderného výzkumu ČSAV. Od
1953 byl členem-korespondentem, od 1960 akademikem
ČSAV. Zkoumal atmosférickou elektřinu, kosmické záření
i přirozenou radioaktivitu hornin se zvláštním zřetelem k území Československa a k ochraně lidského zdraví před
jaderným zářením. Po B. byl pojmenován především lázeňský
dům a jeden z léčebných pramenů v Jáchymově i jedna
z pražských ulic. Jméno Běhounek má také planetka č. 3278,
objevená 1984 Antonínem Mrkosem, obíhající kolem Slunce
mezi Marsem a Jupiterem.

'''D:''' výběr: Atmosférická elektřina (1936), Dosimetrie radiačního záření
a ochrana před ním (1959), Lékařská radiologie (1937), Použití radioizotopů
ve vědě a technice (1963), Radiologická fysika (1954, 1958), Úvod do
radioactivity (1931); soupis in: LČL 1, s. 177n.

'''L:''' Sborník referátů ze semináře věnovaného k nedožitým 80. narozeninám
akademika F. B., konaného 27. října 1978 v Praze, 1979; N. Boráňová, F. B.
(kde výběrová bibliografie), 1980; ČBS, s. 35; Tomeš 1, s. 68; J. Martínek
– M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 62n.;
Acta polytechnica VI, 1, 1974, s. 57n.

'''P:''' Archiv ČVUT v Praze, 43 kartonů.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/115734 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jiří Martínek
 
[[Kategorie:A]]
[[Kategorie:2- Fyzik]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1973]]
[[Kategorie:Karlovy Vary]]

<gallery>
Behounek Frantisek manzelka.jpg|František Běhounek po návratu z cesty na severní pól, na fotografii spolu se sestrou a snoubenkou
Behounek Frantisek kombineza.jpg|Kombinéza Františka Běhounka z cesty na severní pól (nyní majetek Národního technického muzea)
</gallery>