Biografický slovník
BĚHOUNEK František 28.10.1898-1.1.1973
| František BĚHOUNEK | |
 | |
| Narození | 28.10.1898 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 1.1.1973 |
| Místo úmrtí | Karlovy Vary |
| Povolání |
2- Fyzik 63- Spisovatel 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 336-337 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40719 |
BĚHOUNEK, František, * 28. 10. 1898 Praha, † 1. 1. 1973 Karlovy Vary, fyzik-radiolog, polárník, spisovatel
Syn strojního zámečníka. Vystudoval gymnázium a 1916–20 matematiku a fyziku na Filozofické fakultě UK. Ve studiích pokračoval 1920–22 na pařížském učilišti Institut du Radium u Marie Curie-Skłodowské. Po návratu se stal pracovníkem pražského Státního radiologického ústavu. Zpočátku pracoval především v Jáchymově, kde 1923–24 zkoumal podmínky pro vedení radioaktivní vody z dolu Svornost do objektu lázní. Tato práce jej přivedla k měření radioaktivity hornin a pramenů. Zjistil, že v Jáchymově dosahuje až 5 000 Bq/l, což je evropský rekord. Dále se věnoval problematice ochrany před radioaktivním zářením a také studiu kosmického záření. To chtěl B. zkoumat v polárních oblastech, kde podle jeho názoru mohl být odstraněn vliv přirozené radioaktivity horninového podloží. Na doporučení M. Curieové-Skłodowské byl přijat do expedice Roalda Amundsena, Lincolna Ellswortha a Umberta Nobileho, která se 1926 na palubě vzducholodi Norge vydala k severnímu pólu. B. začal své výzkumy na Špicberkách na základně Kingsbay (nyní Ny Ålesund). Do posádky vzducholodi se nakonec osobně nedostal, zůstal prvním náhradníkem a výprava vzala na palubu pouze jeho přístroje. Cenná pozorování z této expedice publikoval B. spolu se švédským fyzikem Finnem Malmgrenem, což mu umožnilo účast v další expedici vzducholodí Italia, kterou zorganizoval 1928 generál U. Nobile. Výprava odlétla koncem dubna 1928 a po mezipřistáních ve Stolpenu (Słupsk) a Kingsbay a zkušebním letu k Zemi Františka Josefa, odstartovala její posádka (včetně B.) 23. 5. k severnímu pólu. Vzducholoď sice 90° severní šířky dosáhla, pro nepříznivé počasí ale nepřistála. Při návratu 25. 5. 1928 vzducholoď havarovala, část posádky zahynula (1 muž na místě, 6 zůstalo nezvěstných) a zbytek byl donucen čekat sedm týdnů na záchranu na ledové kře severovýchodně od Špicberk. Během čekání i potom na sovětském ledoborci Krasin, který trosečníky zachránil, prováděl B. odborná měření. Průběh expedice B. popsal v knize Trosečníci na kře ledové (1928, pozdější název Trosečníci polárního moře). Kromě beletrie psal i populárněvědeckou literaturu. Jeho bibliografie obsahuje tituly spojené s historií objevných cest (Kniha robinsonů, 1944), knihy o polárních výpravách (Ledovou stopou, 1946) a druhé světové válce, dále životopisy (Lovci paprsků, 1949; Pierre Curie, 1957), vědecko-popularizační práce (Atomy dnes a zítra, 1962) a také dnes značně ceněné práce z vědecko-fantastické literatury. K nejznámějším sci-fi titulům B. patří Akce L (1956), Robinsoni z vesmíru (1958) či Projekt Scavanger (1961). Poslední z této řady jeho knih, hororově laděný Dům zelených přízraků (1969), už nesdílí optimismus typický pro starší práce. Po návratu z polárních končin se B. vrátil do Státního radiologického ústavu (nyní Onkologický ústav). 1935 se tam stal ředitelem a po reorganizaci byl 1946–55 přednostou fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v pražské nemocnici na Bulovce. Habilitaci (1929) rozšířil na mimořádnou (1954) a později řádnou (1956) profesuru. 1955 byl jedním ze zakladatelů Fakulty technické a jaderné fyziky UK (1959 začleněné pod ČVUT), kde 1963–71 vedl katedru dozimetrie a aplikace ionizačního záření. Současně byl také externím vedoucím oddělení radiologické dozimetrie Ústavu jaderného výzkumu ČSAV. Od 1953 byl členem-korespondentem, od 1960 akademikem ČSAV. Zkoumal atmosférickou elektřinu, kosmické záření i přirozenou radioaktivitu hornin se zvláštním zřetelem k území Československa a k ochraně lidského zdraví před jaderným zářením. Po B. byl pojmenován především lázeňský dům a jeden z léčebných pramenů v Jáchymově i jedna z pražských ulic. Jméno Běhounek má také planetka č. 3278, objevená 1984 Antonínem Mrkosem, obíhající kolem Slunce mezi Marsem a Jupiterem.
D: výběr: Atmosférická elektřina (1936), Dosimetrie radiačního záření a ochrana před ním (1959), Lékařská radiologie (1937), Použití radioizotopů ve vědě a technice (1963), Radiologická fysika (1954, 1958), Úvod do radioactivity (1931); soupis in: LČL 1, s. 177n.
L: Sborník referátů ze semináře věnovaného k nedožitým 80. narozeninám akademika F. B., konaného 27. října 1978 v Praze, 1979; N. Boráňová, F. B. (kde výběrová bibliografie), 1980; ČBS, s. 35; Tomeš 1, s. 68; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 62n.; Acta polytechnica VI, 1, 1974, s. 57n.
P: Archiv ČVUT v Praze, 43 kartonů.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
František Běhounek po návratu z cesty na severní pól, na fotografii spolu se sestrou a snoubenkou
Kombinéza Františka Běhounka z cesty na severní pól (nyní majetek Národního technického muzea)
