Biografický slovník
BĚLEHRÁDEK Jan 18.12.1896-8.5.1980: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan BĚLEHRÁDEK | | jméno = Jan BĚLEHRÁDEK | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Belehradek Jan portret.jpg |
| datum narození = 18.12.1896 | | datum narození = 18.12.1896 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 8.5.1980 | | datum úmrtí = 8.5.1980 | ||
| − | | místo úmrtí = Londýn | + | | místo úmrtí = Londýn (Velká Británie) |
| − | | povolání = 6- Botanik | + | | povolání = 6- Botanik<br />15- Lékaři |
| − | 15- Lékaři | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 351-352 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BĚLEHRÁDEK, Jan,''' ''* 18. 12. 1896 Praha, † 8. 5. 1980 Londýn (Velká Británie), biolog, filozof, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny národoveckého pracovníka Františka B. | ||
| + | (1867–1935), účastníka 1. odboje a funkcionáře Ústřední | ||
| + | matice školské. 1916 maturoval na reálném gymnáziu na | ||
| + | Smíchově (dnes Praha). Poté vystudoval Lékařskou fakultu | ||
| + | UK (MUDr. 1922). Současně navštěvoval Přírodovědeckou | ||
| + | fakultu UK, kde byl žákem Františka Mareše a Vladislava | ||
| + | Růžičky. 1920 se stal asistentem Fyziologického ústavu UK, | ||
| + | od 1924 Biologického ústavu MU v Brně. Tam se 1925 | ||
| + | habilitoval z obecné biologie u Edwarda Babáka a Františka | ||
| + | Karla Studničky. 1922–23 absolvoval půlroční stáž u prof. A. | ||
| + | K. Noyonse v Lovani. 1927 byl jmenován mimořádným, | ||
| + | 1931 řádným profesorem. Od 1928 zastával funkci přednosty | ||
| + | Biologického ústavu Lékařské fakulty MU. 1934 převzal | ||
| + | v Praze po Vladislavu Růžičkovi vedení obdobného ústavu na | ||
| + | Lékařské fakultě UK, 1937/38 byl jejím děkanem. V období | ||
| + | protektorátu jej dvakrát uvěznili. Pro školní rok 1945/46 | ||
| + | byl zvolen prvním poválečným rektorem UK. 1937 se stal | ||
| + | rytířem Čestné legie a 1946 mu udělila pařížská Sorbonna | ||
| + | čestný doktorát. Od 1945, kdy byl zvolen poslancem Ústavodárného | ||
| + | národního shromáždění (tam spolupracoval s Československou | ||
| + | sociální demokracií) a stal se předsedou Československého | ||
| + | výboru pro Spojené národy, působil i v politice. | ||
| + | Snažil se zabránit komunistům, aby ovládli československou | ||
| + | vědu a kulturu. V březnu 1949 emigroval do Paříže, kde pracoval | ||
| + | v mezinárodní sekci UNESCO. Pod tlakem vlády ČSR | ||
| + | odtud musel 1956 odejít. Přesídlil do Londýna, kde pracoval | ||
| + | v oblasti výzkumu na Middlesex Hospital School. Mimořádný | ||
| + | talent umožnil B. spojit znalosti biologických i lékařských | ||
| + | oborů s dalšími z oblasti fyziky, chemie, statistiky. Navíc byl | ||
| + | schopen filozofické reflexe. Na počátku své vědecké činnosti | ||
| + | napsal množství drobných prací, které se vázaly především | ||
| + | k tematice fyzikální chemie protoplasmy, ale zahrnovaly také | ||
| + | řadu histologických a fyziologických aspektů, jako byla úloha | ||
| + | kovů v životních procesech, význam životních rytmů, vztah | ||
| + | katabolických a anabolických procesů a jejich regulace. Rozhodující | ||
| + | pro jeho výzkum byla orientace na zkoumání vlivu | ||
| + | teploty na životní děje. 1926 shrnul výsledky svého výzkumu | ||
| + | v několika dílech: v monografii ''Závislost'' ''životních'' ''dějů'' ''na teplotě'' | ||
| + | ''a její'' ''matematický'' ''výraz'', v habilitační práci na téma ''Experimentální'' | ||
| + | ''vliv teploty'' ''na biologické'' ''děje'' a především v práci | ||
| + | ''Temperature'' ''and living'' ''matter''. Jeho dílo překonalo starší | ||
| + | německé práce na toto téma. Později se B. stále více přikláněl | ||
| + | k biologické syntéze a objasňování teoretických základů svého | ||
| + | oboru. V práci ''Moderní'' ''názory'' ''o povaze'' ''živé'' ''hmoty'' (1928) | ||
| + | jasně rozlišoval mezi živou hmotou, kterou zkoumají přírodní | ||
| + | vědy, a samotným životem, jenž je předmětem filozofie. | ||
| + | S Vladimírem Bergauerem zpracoval učebnici ''Obecná'' ''biologie'' | ||
| + | (1934, 4. vyd. 1946), jejíž koncepce byla u nás nová a inspirativní. | ||
| + | Široké zájmy B. reflektuje např. práce ''Život'' ''a voda'' | ||
| + | (1930). Nezůstaly mu cizí ani tehdy velice diskutované otázky | ||
| + | eugeniky, jak ukazují spisy ''Nauka'' ''o člověku'' (1936), ''Populační'' | ||
| + | ''politika'' ''z hlediska'' ''lékařského'' (1937) a ''Člověk'' ''v číslech'' (1942). | ||
| + | Zvažování teoretických základů biologie vedlo B. k filozofii | ||
| + | holismu, jejíž základní tezí je, že celek je více než součet jeho | ||
| + | částí. Tyto své názory rozvíjel v knihách ''O holismu'' (1941), | ||
| + | ''Zrakem'' ''biologie'' (1942) a ''Novým'' ''dechem'' (1946). B. důsledně | ||
| + | odlišoval svoji teorii holismu od totalitárních tendencí ve společnosti | ||
| + | (komunismus, nacismus) a zdůrazňoval, že holismus | ||
| + | „zmnožuje stupeň volnosti, rozhojňuje svobodu“. V holistické | ||
| + | koncepci vztahu celku a částí viděl cestu, jak se vyhnout | ||
| + | extrémům absolutního determinismu anebo indeterminismu. | ||
| + | O vědě byl jednoznačně přesvědčen, že musí být svobodná | ||
| + | a nezávislá (''Věda'' ''a společnost'', 1946). Jeho manželkou byla | ||
| + | Marie B. (1897–1979), odborná učitelka, významná činovnice | ||
| + | Sokola a pracovnice krajanských spolků v Paříži. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' V. Linhartová, J. B. a jeho cesta ke svobodě ducha, 2003; B. Krajník, | ||
| + | Profesor Dr. J. B. padesátníkem, in: ČLČ 85, 1946, s. 1687n.; ČBS, s. 36; BSPLF 1, s. 14n.; Pejskar 1, s. 271; P. Svobodný (ed.), Svoboda ducha znamená | ||
| + | především svobodu vědy, 1997; SČF, s. 30n.; Tomeš 1, s. 71; C. John, | ||
| + | Biolog J. B. (1896–1980), in: F. Šmahel (ed.), Učenci očima kolegů a žáků, | ||
| + | 2004, s. 40n. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/64004 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jan Janko | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1980]] | [[Kategorie:1980]] | ||
[[Kategorie:Londýn]] | [[Kategorie:Londýn]] | ||
Aktuální verze z 30. 9. 2019, 18:20
| Jan BĚLEHRÁDEK | |
 | |
| Narození | 18.12.1896 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 8.5.1980 |
| Místo úmrtí | Londýn (Velká Británie) |
| Povolání |
6- Botanik 15- Lékaři |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 351-352 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40770 |
BĚLEHRÁDEK, Jan, * 18. 12. 1896 Praha, † 8. 5. 1980 Londýn (Velká Británie), biolog, filozof, pedagog
Pocházel z rodiny národoveckého pracovníka Františka B. (1867–1935), účastníka 1. odboje a funkcionáře Ústřední matice školské. 1916 maturoval na reálném gymnáziu na Smíchově (dnes Praha). Poté vystudoval Lékařskou fakultu UK (MUDr. 1922). Současně navštěvoval Přírodovědeckou fakultu UK, kde byl žákem Františka Mareše a Vladislava Růžičky. 1920 se stal asistentem Fyziologického ústavu UK, od 1924 Biologického ústavu MU v Brně. Tam se 1925 habilitoval z obecné biologie u Edwarda Babáka a Františka Karla Studničky. 1922–23 absolvoval půlroční stáž u prof. A. K. Noyonse v Lovani. 1927 byl jmenován mimořádným, 1931 řádným profesorem. Od 1928 zastával funkci přednosty Biologického ústavu Lékařské fakulty MU. 1934 převzal v Praze po Vladislavu Růžičkovi vedení obdobného ústavu na Lékařské fakultě UK, 1937/38 byl jejím děkanem. V období protektorátu jej dvakrát uvěznili. Pro školní rok 1945/46 byl zvolen prvním poválečným rektorem UK. 1937 se stal rytířem Čestné legie a 1946 mu udělila pařížská Sorbonna čestný doktorát. Od 1945, kdy byl zvolen poslancem Ústavodárného národního shromáždění (tam spolupracoval s Československou sociální demokracií) a stal se předsedou Československého výboru pro Spojené národy, působil i v politice. Snažil se zabránit komunistům, aby ovládli československou vědu a kulturu. V březnu 1949 emigroval do Paříže, kde pracoval v mezinárodní sekci UNESCO. Pod tlakem vlády ČSR odtud musel 1956 odejít. Přesídlil do Londýna, kde pracoval v oblasti výzkumu na Middlesex Hospital School. Mimořádný talent umožnil B. spojit znalosti biologických i lékařských oborů s dalšími z oblasti fyziky, chemie, statistiky. Navíc byl schopen filozofické reflexe. Na počátku své vědecké činnosti napsal množství drobných prací, které se vázaly především k tematice fyzikální chemie protoplasmy, ale zahrnovaly také řadu histologických a fyziologických aspektů, jako byla úloha kovů v životních procesech, význam životních rytmů, vztah katabolických a anabolických procesů a jejich regulace. Rozhodující pro jeho výzkum byla orientace na zkoumání vlivu teploty na životní děje. 1926 shrnul výsledky svého výzkumu v několika dílech: v monografii Závislost životních dějů na teplotě a její matematický výraz, v habilitační práci na téma Experimentální vliv teploty na biologické děje a především v práci Temperature and living matter. Jeho dílo překonalo starší německé práce na toto téma. Později se B. stále více přikláněl k biologické syntéze a objasňování teoretických základů svého oboru. V práci Moderní názory o povaze živé hmoty (1928) jasně rozlišoval mezi živou hmotou, kterou zkoumají přírodní vědy, a samotným životem, jenž je předmětem filozofie. S Vladimírem Bergauerem zpracoval učebnici Obecná biologie (1934, 4. vyd. 1946), jejíž koncepce byla u nás nová a inspirativní. Široké zájmy B. reflektuje např. práce Život a voda (1930). Nezůstaly mu cizí ani tehdy velice diskutované otázky eugeniky, jak ukazují spisy Nauka o člověku (1936), Populační politika z hlediska lékařského (1937) a Člověk v číslech (1942). Zvažování teoretických základů biologie vedlo B. k filozofii holismu, jejíž základní tezí je, že celek je více než součet jeho částí. Tyto své názory rozvíjel v knihách O holismu (1941), Zrakem biologie (1942) a Novým dechem (1946). B. důsledně odlišoval svoji teorii holismu od totalitárních tendencí ve společnosti (komunismus, nacismus) a zdůrazňoval, že holismus „zmnožuje stupeň volnosti, rozhojňuje svobodu“. V holistické koncepci vztahu celku a částí viděl cestu, jak se vyhnout extrémům absolutního determinismu anebo indeterminismu. O vědě byl jednoznačně přesvědčen, že musí být svobodná a nezávislá (Věda a společnost, 1946). Jeho manželkou byla Marie B. (1897–1979), odborná učitelka, významná činovnice Sokola a pracovnice krajanských spolků v Paříži.
L: V. Linhartová, J. B. a jeho cesta ke svobodě ducha, 2003; B. Krajník, Profesor Dr. J. B. padesátníkem, in: ČLČ 85, 1946, s. 1687n.; ČBS, s. 36; BSPLF 1, s. 14n.; Pejskar 1, s. 271; P. Svobodný (ed.), Svoboda ducha znamená především svobodu vědy, 1997; SČF, s. 30n.; Tomeš 1, s. 71; C. John, Biolog J. B. (1896–1980), in: F. Šmahel (ed.), Učenci očima kolegů a žáků, 2004, s. 40n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jan Janko
