Biografický slovník
BĚLIČ Jaromír 24.3.1914-6.12.1977: Porovnání verzí
(BĚLIČ_Jaromír_24.3.1914-6.12.1977) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.3.1914 | | datum narození = 24.3.1914 | ||
| − | | místo narození = Násedlovice | + | | místo narození = Násedlovice u Kyjova |
| datum úmrtí = 6.12.1977 | | datum úmrtí = 6.12.1977 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 352-353 |
| + | }} | ||
| − | + | '''BĚLIČ, Jaromír,''' ''* 24. 3. 1914 Násedlovice u Kyjova, † 6. 12. 1977 Praha, jazykovědec, pedagog, organizátor vědeckého života'' | |
| + | |||
| + | Pocházel z učitelské rodiny. Bratr Oldřich B. (1920–2002) | ||
| + | byl hispanistou. 1926 začal studovat kyjovské reálné gymnázium. | ||
| + | Po maturitě (1934) si zapsal bohemistiku a germanistiku | ||
| + | na brněnské univerzitě, promoval těsně před | ||
| + | začátkem druhé světové války. Do 1938 se věnoval zvláště | ||
| + | literárněvědným problémům, postupně pak lingvistice, česko-polským vztahům a slovanské vzájemnosti. Na fakultě | ||
| + | ho ovlivnili: profesor slovanských literatur Frank Wollman | ||
| + | (z jeho podnětu napsal studii ''Havlíček a'' ''Slované'') a lingvista | ||
| + | František Trávníček, u něhož se začal zajímat o dialekty. | ||
| + | Během druhé světové války vyučoval na reálném gymnáziu | ||
| + | v Kyjově. Zároveň se tam angažoval v ilegální KSČ. 1945 získal | ||
| + | na brněnské univerzitě doktorát filozofie (PhDr.), 1947 se | ||
| + | habilitoval pro obor český jazyk. 1949 byl jmenován profesorem | ||
| + | na filozofické fakultě v Olomouci. 1945–46 pracoval | ||
| + | v lexikografickém oddělení Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) | ||
| + | ČAVU a spoluzakládal dialektologické oddělení. Badatelsky | ||
| + | ho zajímal rodný region. 1954 popsal v díle ''Dolská'' ''nářečí na'' | ||
| + | ''Moravě'' rozsáhlejší nářeční oblast a její vnitřní diferenciaci. | ||
| + | Dialektům se později věnoval i jako redaktor ediční řady vydávané | ||
| + | ČSAV – ''Česká'' ''nářečí''. Dialektologická studia uzavřel | ||
| + | syntézou ''Nástin'' ''české dialektologie'' (1972), prvním soustavným | ||
| + | fonologickým a morfologickým rozborem tradiční venkovské | ||
| + | češtiny. 1946–57 přednášel na Palackého univerzitě | ||
| + | v Olomouci, 1949–52 tam byl děkanem filozofické fakulty, | ||
| + | 1953 rektorem Vysoké školy pedagogické. Od poloviny 40. | ||
| + | let se věnoval K. H. Borovskému, jehož básnické dílo vydal | ||
| + | v ediční řadě ''Národní'' ''knihovna'' (1951). Ve stati ''Zásady'' | ||
| + | ''Palackého'' ''v otázkách'' ''jazykové'' ''kultury'' (1949) se zabýval jazykovými | ||
| + | otázkami v době obrození. 1955 se B. stal členem | ||
| + | korespondentem ČSAV, od 1957 přednášel český jazyk na Filozofické fakultě UK v Praze. Dále byl členem vědeckých | ||
| + | institucí a společností: od 1956 členem pravopisné komise, | ||
| + | od 1959 vedl autorský kolektiv ''Pravidel'' ''českého'' ''pravopisu''. | ||
| + | V 50. letech spolupracoval na učebnici českého jazyka pro | ||
| + | národní školy. Po moskevském slavistickém sjezdu 1958 se | ||
| + | stal českým zástupcem při Mezinárodním komitétu slavistů, | ||
| + | v 70. letech působil v užší redakční radě připravovaného | ||
| + | ''Slovanského'' ''jazykového'' ''atlasu''. Jako člen Československého | ||
| + | komitétu slavistů (od 1961) se podílel na přípravách českého | ||
| + | jazykového atlasu. Od 1961 vedl Letní školu slovanských studií | ||
| + | na UK v Praze. V 60. letech se vrátil k lexikografii. Napsal | ||
| + | vysokoškolskou příručku ''Malý'' ''staročeský'' ''slovník'' a několik | ||
| + | dílčích lexikografických studií. B. prosadil zkoumání dosud | ||
| + | opomíjených a nepopulárních jazykových jevů. V ÚJČ | ||
| + | založil lexikální archiv běžné mluvy, publikoval několik průkopnických | ||
| + | studií, např. ''K otázce'' ''obecné'' ''češtiny'', ''Ke zkoumání'' | ||
| + | ''městské'' ''mluvy''. V 70. letech vedl Kabinet pro vydání díla J. A. | ||
| + | Komenského. Byl dlouholetým předsedou vědeckého kolegia | ||
| + | jazykovědy ČSAV, nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, | ||
| + | důstojnického kříže řádu Polonia restituta a členem | ||
| + | Société Linguistique de Paris. Rovněž manželka Helena B. | ||
| + | byla lingvistka a slavistka. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis in: M. Tylová, Bibliografický soupis publikační činnosti profesora | ||
| + | J. B., in: Naše řeč 57, 1974, s. 42n.; Malý staročeský slovník, 1979. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kdo je kdo 1, 1969, s. 66n.; M. Komárek, K šedesátinám J. B., in: Naše | ||
| + | řeč 57, 1974, s. 1n.; S. Utěšený, J. B. šedesátiletý, in: Slovo a slovesnost 35, | ||
| + | 1974, s. 81n.; nekrolog: J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1975–1979, s. 4; Kudělka | ||
| + | – Šimeček, s. 38n. (kde soupis díla); KSN 1, s. 66; PSN 1, 1962, s. 195; | ||
| + | NBS 1984, s. 48; MČE 1, 1984, s. 404; Od Hradské cesty 1985, s. 104; | ||
| + | ČBS, s. 36; Tomeš 1, s. 71. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/10012 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jana Šámalová | ||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
[[Kategorie:Násedlovice]] | [[Kategorie:Násedlovice]] | ||
[[Kategorie:1977]] | [[Kategorie:1977]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 30. 9. 2019, 18:22
| Jaromír BĚLIČ | |
 | |
| Narození | 24.3.1914 |
|---|---|
| Místo narození | Násedlovice u Kyjova |
| Úmrtí | 6.12.1977 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 55- Jazykovědec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 352-353 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40775 |
BĚLIČ, Jaromír, * 24. 3. 1914 Násedlovice u Kyjova, † 6. 12. 1977 Praha, jazykovědec, pedagog, organizátor vědeckého života
Pocházel z učitelské rodiny. Bratr Oldřich B. (1920–2002) byl hispanistou. 1926 začal studovat kyjovské reálné gymnázium. Po maturitě (1934) si zapsal bohemistiku a germanistiku na brněnské univerzitě, promoval těsně před začátkem druhé světové války. Do 1938 se věnoval zvláště literárněvědným problémům, postupně pak lingvistice, česko-polským vztahům a slovanské vzájemnosti. Na fakultě ho ovlivnili: profesor slovanských literatur Frank Wollman (z jeho podnětu napsal studii Havlíček a Slované) a lingvista František Trávníček, u něhož se začal zajímat o dialekty. Během druhé světové války vyučoval na reálném gymnáziu v Kyjově. Zároveň se tam angažoval v ilegální KSČ. 1945 získal na brněnské univerzitě doktorát filozofie (PhDr.), 1947 se habilitoval pro obor český jazyk. 1949 byl jmenován profesorem na filozofické fakultě v Olomouci. 1945–46 pracoval v lexikografickém oddělení Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) ČAVU a spoluzakládal dialektologické oddělení. Badatelsky ho zajímal rodný region. 1954 popsal v díle Dolská nářečí na Moravě rozsáhlejší nářeční oblast a její vnitřní diferenciaci. Dialektům se později věnoval i jako redaktor ediční řady vydávané ČSAV – Česká nářečí. Dialektologická studia uzavřel syntézou Nástin české dialektologie (1972), prvním soustavným fonologickým a morfologickým rozborem tradiční venkovské češtiny. 1946–57 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, 1949–52 tam byl děkanem filozofické fakulty, 1953 rektorem Vysoké školy pedagogické. Od poloviny 40. let se věnoval K. H. Borovskému, jehož básnické dílo vydal v ediční řadě Národní knihovna (1951). Ve stati Zásady Palackého v otázkách jazykové kultury (1949) se zabýval jazykovými otázkami v době obrození. 1955 se B. stal členem korespondentem ČSAV, od 1957 přednášel český jazyk na Filozofické fakultě UK v Praze. Dále byl členem vědeckých institucí a společností: od 1956 členem pravopisné komise, od 1959 vedl autorský kolektiv Pravidel českého pravopisu. V 50. letech spolupracoval na učebnici českého jazyka pro národní školy. Po moskevském slavistickém sjezdu 1958 se stal českým zástupcem při Mezinárodním komitétu slavistů, v 70. letech působil v užší redakční radě připravovaného Slovanského jazykového atlasu. Jako člen Československého komitétu slavistů (od 1961) se podílel na přípravách českého jazykového atlasu. Od 1961 vedl Letní školu slovanských studií na UK v Praze. V 60. letech se vrátil k lexikografii. Napsal vysokoškolskou příručku Malý staročeský slovník a několik dílčích lexikografických studií. B. prosadil zkoumání dosud opomíjených a nepopulárních jazykových jevů. V ÚJČ založil lexikální archiv běžné mluvy, publikoval několik průkopnických studií, např. K otázce obecné češtiny, Ke zkoumání městské mluvy. V 70. letech vedl Kabinet pro vydání díla J. A. Komenského. Byl dlouholetým předsedou vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV, nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, důstojnického kříže řádu Polonia restituta a členem Société Linguistique de Paris. Rovněž manželka Helena B. byla lingvistka a slavistka.
D: soupis in: M. Tylová, Bibliografický soupis publikační činnosti profesora J. B., in: Naše řeč 57, 1974, s. 42n.; Malý staročeský slovník, 1979.
L: Kdo je kdo 1, 1969, s. 66n.; M. Komárek, K šedesátinám J. B., in: Naše řeč 57, 1974, s. 1n.; S. Utěšený, J. B. šedesátiletý, in: Slovo a slovesnost 35, 1974, s. 81n.; nekrolog: J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1975–1979, s. 4; Kudělka – Šimeček, s. 38n. (kde soupis díla); KSN 1, s. 66; PSN 1, 1962, s. 195; NBS 1984, s. 48; MČE 1, 1984, s. 404; Od Hradské cesty 1985, s. 104; ČBS, s. 36; Tomeš 1, s. 71.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jana Šámalová
