BĚLOCVĚTOV Andrej 8.10.1923-19.4.1997: Porovnání verzí
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 356 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 30. 9. 2019, 18:26
Andrej BĚLOCVĚTOV | |
Narození | 8.10.1923 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.4.1997 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 356 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=80687 |
BĚLOCVĚTOV, Andrej (vl. jm. Belosvetov-Theakston, Andrej), * 8. 10. 1923 Praha, † 19. 4. 1997 Praha, malíř, grafik
Syn ruských emigrantů, od 1933 navštěvoval ruské gymnázium v Praze-Strašnicích, kde jej učil kreslit významný ruský malíř Grigorij Musatov. Zároveň se výtvarně vzdělával u malíře Nikolaje Bakulina. 1938–40 studoval na Státní grafické škole u profesora Josefa Solara. Poté až do 1948 pravidelně vystavoval jako host v Umělecké besedě. Veřejnost zaujal svými krajinami, zátišími a portréty. Po válce byl přijat na AVU k Vlastimilu Radovi a Karlu Minářovi, studia však 1948 z vlastního rozhodnutí zanechal. Jako člen tvůrčí skupiny Máj 57 se zúčastňoval od 1957 kolektivních výstav. Samostatně začal vystavovat v Praze, 1958 v Galerii U Řečických, 1965 v Nové síni. Navíc se v tomto období zúčastňoval všech reprezentativních výstav českého umění. Potom mu bylo z politických důvodů znemožněno delší dobu vystavovat samostatně. Teprve 1984 byla uspořádána menší samostatná výstava jeho díla v Ústředním kulturním domě železničářů v Praze, 1986 v pražské Galerii bratří Čapků, v Jindřichově Hradci a Novém Bydžově, 1991 znovu v Galerii bratří Čapků a v Mostě, 1996 v pražském Lichtenštejnském paláci a Domě umění v Olomouci. B. patřil mezi nejpozoruhodnější představitele české poválečné malby. Dříve než dovršil dvacet let, byl již pokládán za hotového, vyhraněného malíře, oceňovali ho např. Jan Zrzavý a Josef Sudek. Po 1945 prošla jeho tvorba řadou proměn – od surrealistického východiska až k expresivní abstrakci. V průběhu šedesátých let dovršil vlastní syntézu formy, abstraktní a zároveň sdělné, jež mu dovolila podávat se stejnou účinností náměty v polohách jak lyrických, tak groteskních. Sedmdesátá léta byla u něho ve znamení eruptivního výbuchu čáry i barev, organickým vyústěním této exprese jsou pak cykly hybných postav, pokračující až do konce jeho tvůrčí činnosti (Šaškové, Sisyfové, Tance kostlivců aj.). Zastoupen je ve sbírkách NG v Praze, v Galerii Karlovy Vary a v galerii v Olomouci.
L: S. Kořán, A. B. – Obrazy 1991–1992, in: Ateliér, 1993, č. 6, s. 12; M. Judlová (ed.), Ohniska znovuzrození. České umění 1956–1963 (katalog výstavy v Galerii hl. města Prahy), 1994, s. 402; NEČVU 1, s. 57; SČSVU 1, s. 124.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Vacek