Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BĚLOHOUBEK Antonín 28.4.1845-24.12.1910

{{Infobox - osoba
| jméno = Antonín BĚLOHOUBEK
| obrázek = Belohoubek Antonin portret.jpg
| datum narození = 28.4.1845
| místo narození = Jeřice u Hořic
| datum úmrtí = 24.12.1910
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství<br />3- Chemik nebo alchymista

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 357-358
}}

'''BĚLOHOUBEK, Antonín,''' ''* 28. 4. 1845 Jeřice u Hořic, † 24. 12. 1910 Praha, chemik, pedagog''

Bratr Augusta B. (1847–1908). Vystudoval gymnázium
a 1861–65 Královský polytechnický ústav v Praze. Po absolutoriu
pracoval tři roky jako asistent ve výzkumném hospodářsko-chemickém ústavu VHS. Pak působil na polytechnickém
ústavu a stal se prozatímním asistentem u docenta
všeobecné a analytické chemie Wilhelma Friedricha Gintla
a u profesora kvasné chemie Karla Josefa Napoleona Ballinga.
V lednu 1869 byl na české části potvrzen jako soukromý
docent pro pivovarnictví. V dubnu téhož roku se musel B.
soukromé docentury vzdát v důsledku rozdělení polytechnického
ústavu na dvě instituce, českou a německou, a teprve
v říjnu 1871 mu bylo povoleno přednášet o pivovarnictví na české polytechnice. Vedle toho byl přísežným znalcem pro
pivovarnictví, učitelem lučby na průmyslové škole, ředitelem
a majitelem soukromé školy pro praktické sládky. 1875 se
stal na Českoslovanské obchodní akademii v Praze profesorem
chemie a chemické technologie. V červenci 1876 mu
byla profesura rozšířena venia legendi na celý obor kvasné
chemie. V listopadu 1877 byl B. potvrzen jako honorovaný
docent mikroskopie a zbožíznalství na české polytechnice.
1880 se stal mimořádným a 1888 řádným profesorem pro
kvasnou chemii a přednášel též technickou mikroskopii
a základy (encyklopedii) anorganické a organické chemie.
Zastával čtyřikrát úřad děkana, 1894 byl jmenován dvorním
radou a 1895 rektorem polytechniky. Poté odešel do
Vídně, kde 1898–1906 působil jako přednosta pátého (tj.
chemického) ohlašovacího oddělení c. k. patentního úřadu.
Po svém penzionování se vrátil do Prahy a poslední léta dožil
na Královských Vinohradech. Od mládí měl B. výrazné organizační
schopnosti. Spolu s J. T. Sukem a F. A. Fischerem
založil 1865 spolek posluchačů chemie nazvaný Isis (od 1872
Spolek chemiků českých), 1875–77 byl jeho místopředsedou.
Pro neshody s některými funkcionáři ze spolku vystoupil.
Podpořil pak vznik Společnosti pro průmysl chemický
v Království českém (1893–1906). Stal se též členem Spolku
rakouských chemiků. Byl autorem mnoha prací z různých
oborů, zvláště z pivovarnictví, sladovnictví, drožďárenství,
z chemie zemědělské a analytické, ze zbožíznalství a také
z technické mikroskopie. Svoji první práci, která pojednávala
o možnosti odměrného stanovení sloučenin uranu,
uveřejnil (nejprve v časopise ''Živa'', potom v ''Journal'' ''für''
''praktische'' ''Chemie'') 1866. Psal rovněž pro hospodářské časopisy
popularizační články o významu chemie. Vedle odborné
publicistiky se věnoval i redaktorské činnosti. Spoluredigoval
''Listy'' ''chemické'', ''Časopis'' ''pro průmysl'' ''chemický'', ''Zprávy'' ''spolku architektů''
''a inženýrů'' ''v Království'' ''Českém'', ''Archiv'' ''zemědělský'' ad.
1893 zveřejnil plán na vydávání české chemické technologie,
který byl realizován teprve po jeho smrti. Jako uznávaný odborník
byl 1886 spolu s prof. Vojtěchem Šafaříkem pověřen
zkoumáním pravosti ''Královédvorského'' ''rukopisu''. Tento úkol
však nebylo možno tehdejšími prostředky uspokojivě vyřešit.
Z pražského působení B. je třeba ještě připomenout jeho zásluhy
o rozvoj školství v kvasném průmyslu nebo iniciativu
při zakládání Výzkumné stanice pro průmysl lihovarský při
lihovarnické škole (1880) a Výzkumného ústavu pro průmysl
pivovarský (1887).

'''D:''' Pražská sladovnická škola, 1870; Pivovarnictví, 1873; Několik slov o stavbě
a zřizování pivovarů, 1875; Úvahy o lisovaném droždí, 1876 (též německy
a francouzsky); Úvahy o droždí vinopalnickém, 1877; Život a působení F. O.
Poupěte, 1878; Über den Einfl uss der geologischen Verhältnisse auf die Beschaff
enheit des Quellen und Brunnenwassers, 1880; Rukověť mikroskopie
technické, 1881–1883; O mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání
rukopisu Kralovédvorského, 1887; Zpráva o složení vody lahovičské, 1889;
O drobnohledu složeném a jeho významu, 1891; Chemická knihovna technologická,
1893; M. Louis Pasteur, jeho život a působení, 1897; Lze vyšetřiti
přísadu lihu v pivě?, 1909.

'''L:''' F. Petrů – B. Hájek, O vývoji české chemie, 1954, passim; A. V. Velfík,
Dějiny technického učení v Praze, 1. a 2., 1906 a 1909; L. Nový a spol.,
Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, passim;
O. Hanč, 100 let Čs. společnosti chemické, její dějiny a vývoj, 1966, passim;
M. Ivanov, Tajemství RKZ, 1969, s. 467n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/242734 Bibliografie dějin Českých zemí]

Pavel Drábek
       
[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]]
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
[[Kategorie:1845]]
[[Kategorie:Jeřice]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:Praha]]