Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BĚLOHROBSKÝ Vojtěch M.V. 21.4.1839-30.7.1869

{{Infobox - osoba
| jméno = Vojtěch M.V. BĚLOHROBSKÝ
| obrázek = Belohrobsky Vojtech portret.jpg
| datum narození = 21.4.1839
| místo narození = Černovice u Tábora
| datum úmrtí = 30.7.1869
| místo úmrtí = Blovice
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 359-360
}}

'''BĚLOHROBSKÝ, Vojtěch M. V.''' ''(vl. jm. VEJSKRAB, Vojtěch Mikuláš), * 21. 4. 1839 Černovice u Tábora, † 30. 7. 1869 Blovice, učitel, básník, hudební skladatel''

Pocházel z rodiny chudého vesnického ševce. Dvě třídy farní
školy vychodil v rodišti, německou reálku 1857–59 v Českých
Budějovicích. Tehdy počal užívat jména Bělohrobský,
které vzniklo kalkem z německého Weissgrab vytvořeného
spolužáky a učiteli německé reálky na základě lidové etymologie
z Vejskrab = Weissgrab. Ve vzdělávání pokračoval 1859 až
1960 na budějovickém učitelském ústavu. Jako výborný student
se na studiích živil poskytováním kondic. V posledním
školním roce 1860 převzal po odchodu dřívějšího redaktora
Josefa Václava Nikolaua do Prahy redigování rukopisného
studentského časopisu ''Oul''. Jako absolvent učitelského ústavu
s aprobací pro hlavní školy získal 1860 místo podučitele
v Merklíně u Plzně. Tam rozvinul své všestranné nadání nejen
jako spisovatel a básník, ale i jako zručný kreslíř, talentovaný
hudební skladatel (klavírních a jiných hudebních děl) a interpret.
Hudbu také vyučoval. Jeho současníky byla zvláště
ceněna klavírní skladba ''Touha'', kterou věnoval dceři nadlesního
Anně Báslové z Ptenína, své žačce ve hře na klavír a první
lásce. Ta, později provdaná za MUDr. Kvapila z Chudenic, se
stala matkou režiséra a spisovatele Jaroslava Kvapila, autora
jedné ze vzpomínkových črt na B. Literární ambice básníka,
drobného prozaika, dramatika i překladatele (veršů Aloise
Blumauera, G. Ephraima Lessinga a veršů i próz J. Karla
R. Herloše) podpořilo přátelství s Jakubem Arbesem, který
v Merklíně trávíval u příbuzných prázdniny. 1861 odešel B.
jako učitel do Blovic, stal se přítelem blovického katolického
faráře a děkana Jaroslava Františka Vacka-Kamenického
a pod vlivem tohoto obrozenského básníka plně rozvinul
své literární i společenské snahy. S Kamenickým organizoval
místní osvětové dění, zejména národní besedy. Významným
vlasteneckým počinem se stal i koncert uspořádaný po válce
1866, na němž B. uvedl svá díla klavírní (zejména skladbu ''Le''
''cor des'' ''Alpes'') a pěvecká (sborová). Pro zpěvácký spolek Kamenický,
který B. založil a vedl, složil přes třicet vokálních a instrumentálních
skladeb. Neúnavnou činnost vykazoval jako
pedagog v praxi (byl výtečným učitelem), i v teorii (byl autorem
řady odborných článků v pedagogických časopisech jako
''Školník'', ''Pěstoun'' ''moravský'' aj.). Jako literát hojně přispíval do
beletristických časopisů (''Budivoj'', ''Besedník'', ''Poutník'' ''od Otavy'',
''Otavan'', ''Prácheň'', ''Zábavné'' ''večery'', ''Květy'', ''Humoristické'' ''listy'',
''Lumír'' aj.), psal lyrické básně a milostné verše (''Immortelky''),
veršované proslovy, žertovné deklamace (''Žena a basa'', cena
v soutěži Vilímkova ''Besedníku'', 1863), epigramy, humoristické
črty, zábavné povídky i dramata. B. rozsáhlá óda o 435
verších ''Sen o vlasti'' se stala významnou součástí vlastenecké
buditelské poezie. Básnicky a prozaicky byl generačním druhem
Rudolfa Mayera a Václava Šolce, v milostné lyrice naplněné
deziluzí, zejména v ''Podzimních'' ''listech'', se hlásil k nově
nastupující škole májovců. Ovlivnilo ho i dílo Františka
Ladislava Čelakovského, Františka Jaromíra Rubeše a Karla
Havlíčka Borovského. Práce však poznamenal horečný spěch
a předtucha blízkého konce. Jako učitel byl B. v Blovicích aktivně
činný do 1867, kdy mu tuberkulóza znemožnila plnit
pedagogické povinnosti. Dva roky žil ze skrovného důchodu,
poskytovaného obcí a hrabětem Kolovratem, z několika kondic,
v době před smrtí z podpory rodiny místního mlynáře,
jehož dcera byla B. druhou velkou láskou. Zemřel jako svobodný
na chrlení krve a 1. 8. byl v Blovicích pochován.

Knižního vydání svých děl se B., jeden z nejnadanějších
básníků své generace, nedočkal. 1882 (udáváno též 1883)
inicioval edici posmrtného výboru ''Básně a'' ''deklamace'' za redakce
Antonína Šnajdaufa plzeňský Akademický studentský
spolek Radbuza. Z výtěžku prodeje knihy, která doplněná
básníkovou podobiznou podala první průřez jeho tvorbou
a korespondencí (hlavně s matkou a sestrou), dal spolek zbudovat
B. náhrobek. V matrice zemřelých je B. uveden jako
Vojtěch M. Vejskrab-Bělohrobský, v literatuře je uváděn též
jako Vejškrab, Vejškráb, Vojtěch Vejškrob-Bělohrobský, užíval
i další pseudonymy: Vojtěch M. V. Bělohrobský, A. Nedoma, Durst, F. Durst, M. Červinka, Růžena Bílková, Štiporád
Mrskorád Vostrý, Štiposlav. Pamětní desky byly B. odhaleny
1920 na rodném domku čp. 240 v Černovicích a 1925 na
domě čp. 73 v Blovicích, kde zemřel. 1934 bylo pěvecké
sdružení Úslavan přejmenováno na Bělohrobský.

'''D:''' Učitelský kalendář 1871 (bibliografie); Obzor vychovatelský (Seznam
spisovatelů a jejich prací); Básně a deklamace, 1882 (uspoř. A. Šnaujdauf );
Básně, 1959 (uspoř. K. Dobeš); LČL 1, s. 182n.

'''L:''' nekrolog in: Národní listy, 3. 8. 1869; A. Šnajdauf, in: V. M. V. B.,
Básně a deklamace, 1883; F. Raušar, Nedoceněný básník V. M. V. B.,
1936; J. Arbes, Ze života českého kantůrčete, in: Lumír, 1873, rozšířené
in: Arabesky literární 1, 1905; Ruch, 1882, s. 31, 432; Urbánkův Věstník,
1883, s. 252; Český Jih, 1883; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva
českoslovanského za posledních 100 let, 1885, s. 285; F. Bačkovský, Přehled
písemnictví českého doby nejnovější, 1899, s. 43, 50; OSN 3, s. 702;
F. Strejček, in: Topičův sborník 9, 1921–22, s. 319; Naše kniha 7, 1926,
s. 130; F. Raušar, Kulturní vývoj Blovicka, 1933, s. 58; E. Felix, Literární
Plzeň v obryse, 1933, s. 125; J. F. Urban, Úvodím Úslavy, 1940, s. 43; J. F.
Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 249; J. Kvapil, Básník skoro zapomenutý, in:
J. K., O čem vím, 1932, s. 54, 1946, s. 60n.; L. Nečasová, Kde – kdy – kdo,
1947; B. Petr, Organa. Malý příruční varhanářský slovník, 1957 (rukopis);
K. Dobeš, in: V. M. V. B., Básně, 1959; J. Wagner, V. B., 1963, edice inv.
č. 16; V. Cvek, Lidé kraje mezi třemi vrchy, 1967, s. 12 (chybné datum
úmrtí); J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře,
1973, s. 1373 (chybný rok úmrtí); LČL 1, s. 183 a 3, s. 1402 (kde správné
datum úmrtí).

'''P:''' matrika zemřelých římskokatolická fara Blovice, sv. 31, fol. 170 (kde
správné datum úmrtí); LA PNP, Praha; další část Blovice (vlastivědné muzeum
Františka Raušara); Biografický archiv ÚČL.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/273002 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jiří Rak

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1839]]
[[Kategorie:Černovice]]
[[Kategorie:1869]]
[[Kategorie:Blovice]]