BŘENĚK Otýn 23.3.1870-28.1.1926: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 245
 
}}
 
}}
  

Verze z 9. 10. 2019, 15:10

Otýn BŘENĚK
Narození 23.3.1870
Místo narození Vanovice u Boskovic
Úmrtí 28.1.1926
Místo úmrtí Brno
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 245
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43009

BŘENĚK, Otýn (vl. jm. Otto), * 23. 3. 1870 Vanovice u Boskovic, † 28. 1. 1926 Brno, prozaik, novinář

Pocházel z početné rodiny poštmistra a evangelického vesnického řídícího učitele na Boskovicku. Studoval na gymnáziu v Brně a v Praze, pak 1889–91 veterinární lékařství ve Vídni, v Drážďanech (odkud od 1892 přispíval do Moravských listů, mimo jiné i překlady J. Barta-Ćišinského) a ve Lvově. Pro zálibu v literatuře studia nedokončil. Odešel do Prahy, kde se protloukal jako bohém a volný novinář, krátce zakotvil v advokátní kanceláři, brzy však odešel na Moravu a stal se redaktorem listu Malá Haná v Jevíčku a Boskovicích. Literárně jej 1908 objevil redaktor Skýpalovy Moravskoslezské revue Vilém Mrštík, který anonymního povídkáře mylně považoval za začínajícího mladého autora. B. se představil až jako čtyřicetiletý svěží povídkou z boskovického kraje Pepka. Po úspěchu prvotiny vydal v rychlém sledu první soubor svých prací Chlapíci (1910) a 1912 druhou knížku venkovských moravských povídek Humoresky. Ve svém jediném románu Hvozdíček (1912), sepsaném pod vlivem I. Herrmanna a V. Mrštíka (s nímž ho pojilo přátelství), odbočil od líčení života tvrdých horalů a hašteřivých žen k historii z pražského studentského života, k příběhu šťastné lásky moravského nemotorného filozofa k čilé dcerce pražské uzenářky. V povídkových črtách zachycoval jako zručný prozaik-humorista s oblibou atmosféru moravského venkova, uměl podat ostré charakteristiky postav. V pěti svazcích optimistických povídek vykreslil s žertovnou nadsázkou figurky venkovských podivínů a rázovitých postaviček drobných řemeslníků. Do literatury uvedl malohanácké nářečí. Pak se odmlčel, občas přispíval do nedělní přílohy Vídeňského deníku. Neklidná povaha a bohémské sklony ho vedly brzy k dalšímu stěhování, 1914 odešel do Jihlavy, kde pracoval v Jihlavských listech. V době první světové války působil ve Vídni jako redaktor Vídeňského deníku (1916–19). Vídeňská Matice vydala 1917 jeho Humoresky a knihu Jan Válek. 1919 se vrátil zpět na Moravu a od 1920 pracoval v brněnském tisku (Socialistická budoucnost, Svoboda, Moravská orlice, Niva [od 1921]) aj. Poslední roky před smrtí se literárně odmlčel.

Byl dlouholetým členem Sokola (stal se autorem slov k prostnému cvičení mužů pro 5. všesokolský slet 1907) a aktivním členem Moravského kola spisovatelů. Užíval rovněž pseudonym Bořek Netýn. Zemřel na tuberkulózu, pochován byl v Brně.

D: Chlapíci, 1910; Humoresky, 1912; Hvozdíček, 1912; Lojzina, b. d. [1921]; Loceper, 1921; Příšery, 1922.

L: J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 36; K. Nový, Spisovatel B. O. zemřel, in: Národní osvobození 29, 1926, 29. 1. 1926; J. K. Pojezdný, Za B. Ot., in: Vídeňský deník, 1926, č. 30; týž, Bohém B. O., in: tamtéž 6. 2. 1926; B. Slavík, Hanácké písemnictví, 1940, s. 122n.; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů, 1947, s. 449; F. Továrek, Ve znamení pera. Jevíčko a Malá Haná v literatuře, 1958, s. 14n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 434; LČL 1, s. 314n.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová