Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BŘETISLAV II. 1056/1057-22.12.1100

{{Infobox - osoba
| jméno = BŘETISLAV II.
| obrázek = Bretislav II. portret.jpg
| datum narození = 1056/57
| místo narození = ? Olomouc
| datum úmrtí = 22.12.1100
| místo úmrtí = Zbečno u Křivoklátu
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 248-250
}}

'''BŘETISLAV II.,''' ''* 1056/57 ? Olomouc, † 22. 12. 1100 Zbečno u Křivoklátu, český kníže''

O mládí nejstaršího syna českého knížete a později krále
Vratislava II. a jeho druhé manželky Adléty Uherské, vnuka
Břetislava I., po němž dostal také jméno, nejsou konkrétní
zprávy. Jako prvorozený syn českého panovníka byl jistě
vychováván k vojenským a panovnickým povinnostem. Otcova
náklonnost k synům z třetího manželství mohla ovšem
vyvolat B. žárlivost a nadměrnou podezřívavost, zvláště když
Vratislav II. někdy 1090 nebo na počátku 1091 svěřil nejstaršímu
z nich, Boleslavovi, olomoucký úděl, z něhož vykázal
nedospělé syny Oty I. Olomouckého. Boleslav však již
11. 8. 1091 zemřel. Pochybnosti o Vratislavových záměrech
v otázkách následnictví vyvolávala i skutečnost, že svému
nejstaršímu synovi ani nezprostředkoval vhodný sňatek.
Do napjatých vztahů otce a syna se navíc promítalo generační
napětí mezi předáky. K svému zaopatření dostal B. od
otce jako úděl Hradecko. V těchto podmínkách dospěl B.
ve ctižádostivého a sebevědomého muže, jenž však nevynikal
rozvážností. Podílel se na otcových vojenských a politických
akcích. Alespoň v červnu 1087 se zúčastnil Vratislavovy výpravy
do Míšeňska. Zatímco Vratislav dohlížel na opevňování
hradu Gvozdec nedaleko Míšně, poslal syna, aby pomstil
smrt svých průvodců, pobitých před lety v jedné vsi při
Vratislavově návratu z říšského sněmu. B. ves vydrancoval
a srovnal se zemí, na zpáteční cestě však svou nerozvážností
způsobil značné ztráty mezi velmoži v českém vojsku; sám
vyvázl se zraněním. V létě 1091 táhl spolu s Vratislavem proti
strýci, Konrádovi Brněnskému, který se zastal olomouckých
synovců vyhnaných z otcova údělu. Velmož Zderad, rádce
a oblíbenec Vratislavův, B. při obléhání Brna ironicky připomněl
míšenskou epizodu, za což se B. pomstil po poradě
s přáteli, a snad i povzbuzen strýcem Konrádem, Zderadovou
vraždou. Po tomto incidentu odešel se svou družinou
z vojenského tábora, v čemž ho údajně následovali příslušníci
mladší generace Vratislavova vojska. Vratislavovi nezbylo, než
se smířit s Konrádem i se synem. B. přesto z obav před trestem
raději nenásledoval otce do Prahy, ale uchýlil se s družinou
do svého hradeckého údělu. Dříve než mohl Vratislav podniknout trestnou výpravu, táhl B., prý s třemi tisíci svých
věrných, vojensky ku Praze. Velká část politické reprezentace,
hlavně kasteláni velkých hradů a církevní hodnostáři, však
podpořila krále. Zřejmě z obav před B. ambicemi nechal král
předáky odpřísáhnout, že po jeho smrti nastoupí na trůn
jeho mladší bratr Konrád, což ostatně odpovídalo platnému
stařešinskému zákonu. Skutečnost, že se Konrádovi Brněnskému
tehdy podařilo zabránit hrozící občanské válce, byla
považována za zázrak připisovaný českým světcům Václavovi
a Vojtěchovi. Přes uzavřený mír však vzbouřenci v počtu asi
dvou tisíc spolu s B. odešli i s veškerým movitým majetkem
do Uher k B. bratranci, králi Ladislavovi, kde jim bylo vyhrazeno
k pobytu okolí hradu Banova. B. a jeho nejbližším
přátelům poskytl král pohostinství přímo u dvora.

Po smrti strýce Konráda 6. 9. 1092, který podle stařešinského
zákona, a také podle Vratislavova ustanovení, nastoupil
na český trůn po Vratislavově smrti (14. 1. 1092), se B. vrátil
do Prahy, byl s nadšením přijat a 14. 9. 1092 slavnostně nastolen
na knížecí stolec.

Vlády se B. ujímal již jako vyzrálá a cílevědomá osobnost.
Ve snaze urovnat vztahy se svými dřívějšími odpůrci svolal
dva týdny po svém nastolení, na svátek sv. Václava 28. 9.
1092, do Prahy všechny významnější velmože a uspořádal pro
ně hostinu. Při této příležitosti vyhlásil nařízení k vykořenění
předkřesťanských zvyků a k upevnění křesťanství v Čechách.
B. tehdy vypověděl ze země osoby, které udržovaly předkřesťanský
kult (čaroděje, kouzelníky a hadače), přikázal zničit
místa, kde byl tento kult provozován, a vymýtit jeho praktiky
(oběti božstvům apod.). Zakázal pohřbívat mrtvé mimo
hřbitovy, tryzny za mrtvé, hry při pohřbech apod. Na druhé
straně však nepospíchal s vysvěcením již investovaných
biskupů, možná proto, že zvolený pražský biskup Kosmas
podpořil kdysi proti němu krále Vratislava. Oba biskupové
byli vysvěceni až 12. 3. 1094.

B. nevyvíjel mimořádnou aktivitu ve vztahu k římskoněmeckému
panovníkovi. Byl jedním z mála českých knížat, která
na počátku vlády nepřijala Čechy v léno, což do značné míry
umožnila situace v říši, jejíž panovník byl právě zaměstnán
v Itálii. B. zájem si však vynutila situace v Polsku. Jeho bývalý
švagr, polský kníže Vladislav Heřman, přestal po smrti
Vratislava II. platit poplatek za odstoupení Slezska stanovený
1054. V zemi došlo k rozbrojům. Poláci drancovali Moravu.
B. zase ochotně přijímal na svém dvoře polské emigranty.
Několika vojenskými vpády poplenil Slezsko a 1093 přinutil
Vladislava Heřmana k zaplacení dlužné částky a k obnovení
tributu. Zato poskytl polskému knížeti podporu ve vnitropolských
konfliktech. Synovi Vladislava Heřmana, svému synovci
Boleslavovi, propůjčil Kladsko jako léno. Další problémy
čekaly B. na východní hranici země, kde 1095 Uhři pustošili
Moravu. Mezitím se B. v září 1094 oženil s Luitgardou z bavorského
rodu hrabat z Bogenu sídlícím v jihozápadním sousedství
Čech. Z tohoto manželství se narodil syn Břetislav.

Další období B. vlády poznamenaly evropské události. Zatímco
byl s vojskem ve Slezsku, přitáhl na konci května
1096 do Prahy jeden z houfů zfanatizovaných účastníků
první křížové výpravy (prý přes 12 000 lidí), kteří po celé
západní Evropě vraždili Židy a loupili židovský majetek.
Biskup Heřman ani B., který podle ne zcela určité zprávy
snad poslal Židům na pomoc i vojenský oddíl, nedokázali
pogromu zabránit. Situaci se nedařilo uklidnit. Ještě 1098
opouštěly židovské rodiny Čechy. Na jejich majetek si, stejně
jako v ostatních evropských zemích, dělala nároky knížecí
komora. B. proto přikázal jejich jmění zkonfiskovat, což bylo
důsledně provedeno.

B. tehdy dobyl zpět část Slezska a novou hranici zajistil zničením
polských opevnění a výstavbou vlastního pevného
hradu Kamence (Kamieniec Ząbkowicki). Dozvěděl se také,
že protiknížecí opozice v Čechách, především Vršovci, se angažovala
proti němu ve sporech v Polsku. Proto je ještě před
skončením polského tažení vypověděl ze země. Vršovci byli
vlídně přijati na polském dvoře.

V Čechách se B. snažil udržet kontrolu nad církví především
vhodným výběrem biskupů. Současně usiloval od počátku své
vlády o upevnění křesťanství. Zakládal a podporoval církevní
instituce, čímž ovšem v systému vlastnických kostelů sledoval
i svůj vlastní zisk. 14. 4. 1096 přikázal vysvětit novou budovu
baziliky sv. Víta na Pražském hradě, která 1091 vyhořela.
Za své vlády navýšil majetek kapituly vyšehradské, rozšířil
majetek ostrovského kláštera, založil a nadal kostel na knížecím
hradě Litomyšli. Součástí jeho snah o kontrolu nad církví
byl i zásah do poměrů v sázavském klášteře: na počátku 1097
sesadil sázavského opata Božetěcha, vykázal ze Sázavy slovanské
mnichy a dosadil opata a komunitu latinské liturgie.

Do doby B. vlády spadala i další změna v postavení Čech
v rámci říše. Snaha zajistit nástupnictví v užší rodině potomků
Vratislava II., a tím zvýšit šance vlastního bratra Bořivoje
na vládu, vedla B. k pokusu vyloučit z nástupnictví moravské
Přemyslovce. 1097 dal zajmout Oldřicha Brněnského, který
by podle ustanovení Břetislava I. měl nastoupit po B. na trůn
(byl propuštěn před 1099). Svůj záměr se B. pokusil uskutečnit
s pomocí římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. Využil
1099 pozvání ke dvoru do Řezna, kde císař trávil Velikonoce,
a požádal ho, aby Bořivojovi udělil Čechy v léno, aniž by byl
v Čechách zvolen a nastolen. Tato událost významně posílila
vliv říšského panovníka na obsazování českého trůnu. Zbytek
života strávil B. úsilím o zajištění podpory Bořivojovi v Čechách
i v sousedních zemích. Synům Konráda Znojemského
Oldřichovi a Litoldovi odebral jejich úděl a svěřil ho Bořivojovi.
Litold pak znepokojoval Bořivoje z Rakous. K upevnění
Bořivojových pozic oženil B. bratra s dcerou markrabího
Luitpolda III. Gerbirgou Babenberskou (svatba se konala
v říjnu 1100 ve Znojmě). Současně se snažil zajistit podporu
pro Bořivoje v Uhrách a v Polsku. Koncem května 1099 se
sešel k diplomatickému jednání s uherským králem Kolomanem, obnovil s ním mírové smlouvy a představil mu Bořivoje
jako budoucího českého knížete. V Polsku vsadil na svého
mladého synovce Boleslava Křivoústého, jehož v září pozval
do Žatce, učinil ho svým mečníkem a přidělil mu část peněz
z tributu, který platil jeho otec. Svůj záměr však B. nedokončil.
20. 12. 1100 byl při návratu z lovu ve Zbečně zraněn
úkladným vrahem a o dva dny později zemřel. Podle svého
přání byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Víta v Praze. Při
gotické přestavbě byly ostatky přeneseny do katedrály.

'''L:''' M. Bláhová – J. Frolík – N. Profantová, Velké dějiny zemí Koruny české
1. Do roku 1197, 1999, s. 467n.; B. Krzemieńska, B. II. Pokus o charakteristiku
osobnosti panovníka, in: ČČH 35, 1987, s. 722n.; V. Novotný, České
dějiny 1/2, 1913, s. 354n.; J. Žemlička, Čechy v době knížecí (1034–1098),
1997, s. 111n.

'''P:''' Cosmae Pragensis Chronica Boemorum (ed. B. Bretholz unter Mitarbeit
v. W. Weinberger), in: Monumenta Germaniae Historica – Scriptores rerum
Germanicarum, Nova series 2, Berlin 1923, 1955; Letopisy Hradištsko-opatovické
(ed. J. Emler), in: FRB 2, 1874, s. 383n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/6310 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marie Bláhová

[[Kategorie:A]]
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
[[Kategorie:1056]]
[[Kategorie:Olomouc]]
[[Kategorie:1100]]
[[Kategorie:Zbečno]]

<gallery>
Bretislav II. hrob.jpg|Hrob Břetislava II. v katedrále sv. Víta
</gallery>