BŘEZA Rudolf 5.4.1888-2.1.1955: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 57: Řádka 57:
 
'''L:''' P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 306; OSND 1/2, s. 736; Toman 1,
 
'''L:''' P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 306; OSND 1/2, s. 736; Toman 1,
 
s. 109n.; SČSVU 1, s. 228.
 
s. 109n.; SČSVU 1, s. 228.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/343840 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 13. 10. 2018, 21:53

Rudolf BŘEZA
Narození 5.4.1888
Místo narození Podolí u Brna
Úmrtí 2.1.1955
Místo úmrtí Brno
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43019

BŘEZA, Rudolf, * 5. 4. 1888 Podolí u Brna, † 2. 1. 1955 Brno, sochař, účastník 1. odboje

Vyučil se v brněnském kamenosochařském závodě A. Tomoly, 1904–07 chodil do pokračovací školy při české Vyšší škole průmyslové v Brně. Na radu učitelů odešel 1907 studovat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, 1912 ji absolvoval ve speciálce S. Suchardy. 1912–13 byl na studijní cestě v Mnichově a Paříži. Stipendium Turkovy nadace do Itálie, které získal za plastiky v Českém Brodě, nemohl využít, protože vypukla válka. Na podzim 1914 se pokusil nelegálně vycestovat do neutrálního Dánska k bratrovi, malíři porcelánu. Na německých hranicích byl zadržen a eskortován do Prahy, kde po vyšetřování nastoupil vojenskou službu. Na jaře 1915 byl odvelen s trestným komandem na italskou frontu. Po bitvě na Soči se dostal v létě 1918 do zajetí a okamžitě se přihlásil do československých dobrovolnických jednotek. V září 1918 byl zařazen v hodnosti četaře k 34. střeleckému pluku. Účastnil se bojů o Slovensko (podporučík). 1919 se stal správcem výtvarných sbírek italské legie Památníku osvobození (poručík), 1922 požádal o demobilizaci. Byl členem hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských, od 1923 Umělecké besedy, od 1929 Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně, spoluzakládal a do 1939 byl místopředsedou Syndikátu výtvarníků československých. Patřil k dekorativním sochařům postsymbolické generace, po vzniku ČSR již anachronní, byl dobrým portrétistou. Díky postavení výtvarníka- legionáře dostával státní a obecní pomníkové zakázky, čímž spoluutvářel výtvarné vědomí v meziválečném období. Přesvědčený čechoslovakista pracoval před Mnichovem programově pro Slovensko, po 1939 se již nemohl uplatnit.

D: výstavy: od 1912 vystavoval se Svazem výtvarných umělců moravských; od 1929 na členských výstavách UB v Praze aj.; sochy: Po koupeli (mramor), Na rodné hroudě (dřevo), Odchod Komenského (sádra); pomníky: padlým v rodišti, Rousínově, Nových Zámcích na Slovensku, Vokovicích, Karlíně (Praha) a České Skalici, popravených legionářů J. Čapka a B. Havleny v Chebu, 9. střeleckého pluku v Mostě, T. G. Masaryka v Dobrovici u Mladé Boleslavi a Přívoze na Moravě, P. Cingra v Ostravě, M. R. Štefánika v Myjavě, J. Rumana v Košicích, A. Kalvody ve Šlapanicích, B. Smetany v Olomouci, O. Ševčíka v Písku, J. Husa v Roudnici, pěšáka J. Kudrny v Praze-Motole ad.; portrétní busty (mj. F. Křižíka v Praze-Vinohradech), náhrobní plastiky, pamětní desky, medaile, plakety a ceny; výzdoba Legionářské banky v Praze (1923) a radnice v Moravské Ostravě (po 1927).

L: P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 306; OSND 1/2, s. 736; Toman 1, s. 109n.; SČSVU 1, s. 228.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera