BŘEZA Rudolf 5.4.1888-2.1.1955: Porovnání verzí

Z Personal
(BŘEZA_Rudolf_5.4.1888-2.1.1955)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 5.4.1888
 
| datum narození = 5.4.1888
| místo narození =  
+
| místo narození = Podolí u Brna
 
| datum úmrtí = 2.1.1955
 
| datum úmrtí = 2.1.1955
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Brno
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Rudolf BŘEZA
+
}}
 +
 
 +
'''BŘEZA, Rudolf,''' ''* 5. 4. 1888 Podolí u Brna, † 2. 1. 1955 Brno, sochař, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Vyučil se v brněnském kamenosochařském závodě A. Tomoly,
 +
1904–07 chodil do pokračovací školy při české Vyšší škole
 +
průmyslové v Brně. Na radu učitelů odešel 1907 studovat
 +
na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, 1912 ji absolvoval
 +
ve speciálce S. Suchardy. 1912–13 byl na studijní cestě
 +
v Mnichově a Paříži. Stipendium Turkovy nadace do Itálie,
 +
které získal za plastiky v Českém Brodě, nemohl využít, protože
 +
vypukla válka. Na podzim 1914 se pokusil nelegálně vycestovat
 +
do neutrálního Dánska k bratrovi, malíři porcelánu.
 +
Na německých hranicích byl zadržen a eskortován do Prahy,
 +
kde po vyšetřování nastoupil vojenskou službu. Na jaře 1915
 +
byl odvelen s trestným komandem na italskou frontu. Po bitvě
 +
na Soči se dostal v létě 1918 do zajetí a okamžitě se přihlásil
 +
do československých dobrovolnických jednotek. V září
 +
1918 byl zařazen v hodnosti četaře k 34. střeleckému pluku.
 +
Účastnil se bojů o Slovensko (podporučík). 1919 se stal
 +
správcem výtvarných sbírek italské legie Památníku osvobození
 +
(poručík), 1922 požádal o demobilizaci. Byl členem
 +
hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských,
 +
od 1923 Umělecké besedy, od 1929 Klubu výtvarných umělců
 +
Aleš v Brně, spoluzakládal a do 1939 byl místopředsedou
 +
Syndikátu výtvarníků československých. Patřil k dekorativním
 +
sochařům postsymbolické generace, po vzniku ČSR již
 +
anachronní, byl dobrým portrétistou. Díky postavení výtvarníka-
 +
legionáře dostával státní a obecní pomníkové zakázky,
 +
čímž spoluutvářel výtvarné vědomí v meziválečném období.
 +
Přesvědčený čechoslovakista pracoval před Mnichovem programově
 +
pro Slovensko, po 1939 se již nemohl uplatnit.
 +
 
 +
'''D:''' výstavy: od 1912 vystavoval se Svazem výtvarných umělců moravských;
 +
od 1929 na členských výstavách UB v Praze aj.; sochy: Po koupeli (mramor),
 +
Na rodné hroudě (dřevo), Odchod Komenského (sádra); pomníky: padlým
 +
v rodišti, Rousínově, Nových Zámcích na Slovensku, Vokovicích, Karlíně
 +
(Praha) a České Skalici, popravených legionářů J. Čapka a B. Havleny v Chebu,
 +
9. střeleckého pluku v Mostě, T. G. Masaryka v Dobrovici u Mladé Boleslavi
 +
a Přívoze na Moravě, P. Cingra v Ostravě, M. R. Štefánika v Myjavě,
 +
J. Rumana v Košicích, A. Kalvody ve Šlapanicích, B. Smetany v Olomouci,
 +
O. Ševčíka v Písku, J. Husa v Roudnici, pěšáka J. Kudrny v Praze-Motole
 +
ad.; portrétní busty (mj. F. Křižíka v Praze-Vinohradech), náhrobní plastiky,
 +
pamětní desky, medaile, plakety a ceny; výzdoba Legionářské banky v Praze
 +
(1923) a radnice v Moravské Ostravě (po 1927).
 +
 
 +
'''L:''' P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 306; OSND 1/2, s. 736; Toman 1,
 +
s. 109n.; SČSVU 1, s. 228.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
 
[[Kategorie:1888]]
 
[[Kategorie:1888]]
 +
[[Kategorie:Podolí]]
 
[[Kategorie:1955]]
 
[[Kategorie:1955]]
 +
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 22. 1. 2017, 09:47

Rudolf BŘEZA
Narození 5.4.1888
Místo narození Podolí u Brna
Úmrtí 2.1.1955
Místo úmrtí Brno
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43019

BŘEZA, Rudolf, * 5. 4. 1888 Podolí u Brna, † 2. 1. 1955 Brno, sochař, účastník 1. odboje

Vyučil se v brněnském kamenosochařském závodě A. Tomoly, 1904–07 chodil do pokračovací školy při české Vyšší škole průmyslové v Brně. Na radu učitelů odešel 1907 studovat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, 1912 ji absolvoval ve speciálce S. Suchardy. 1912–13 byl na studijní cestě v Mnichově a Paříži. Stipendium Turkovy nadace do Itálie, které získal za plastiky v Českém Brodě, nemohl využít, protože vypukla válka. Na podzim 1914 se pokusil nelegálně vycestovat do neutrálního Dánska k bratrovi, malíři porcelánu. Na německých hranicích byl zadržen a eskortován do Prahy, kde po vyšetřování nastoupil vojenskou službu. Na jaře 1915 byl odvelen s trestným komandem na italskou frontu. Po bitvě na Soči se dostal v létě 1918 do zajetí a okamžitě se přihlásil do československých dobrovolnických jednotek. V září 1918 byl zařazen v hodnosti četaře k 34. střeleckému pluku. Účastnil se bojů o Slovensko (podporučík). 1919 se stal správcem výtvarných sbírek italské legie Památníku osvobození (poručík), 1922 požádal o demobilizaci. Byl členem hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských, od 1923 Umělecké besedy, od 1929 Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně, spoluzakládal a do 1939 byl místopředsedou Syndikátu výtvarníků československých. Patřil k dekorativním sochařům postsymbolické generace, po vzniku ČSR již anachronní, byl dobrým portrétistou. Díky postavení výtvarníka- legionáře dostával státní a obecní pomníkové zakázky, čímž spoluutvářel výtvarné vědomí v meziválečném období. Přesvědčený čechoslovakista pracoval před Mnichovem programově pro Slovensko, po 1939 se již nemohl uplatnit.

D: výstavy: od 1912 vystavoval se Svazem výtvarných umělců moravských; od 1929 na členských výstavách UB v Praze aj.; sochy: Po koupeli (mramor), Na rodné hroudě (dřevo), Odchod Komenského (sádra); pomníky: padlým v rodišti, Rousínově, Nových Zámcích na Slovensku, Vokovicích, Karlíně (Praha) a České Skalici, popravených legionářů J. Čapka a B. Havleny v Chebu, 9. střeleckého pluku v Mostě, T. G. Masaryka v Dobrovici u Mladé Boleslavi a Přívoze na Moravě, P. Cingra v Ostravě, M. R. Štefánika v Myjavě, J. Rumana v Košicích, A. Kalvody ve Šlapanicích, B. Smetany v Olomouci, O. Ševčíka v Písku, J. Husa v Roudnici, pěšáka J. Kudrny v Praze-Motole ad.; portrétní busty (mj. F. Křižíka v Praze-Vinohradech), náhrobní plastiky, pamětní desky, medaile, plakety a ceny; výzdoba Legionářské banky v Praze (1923) a radnice v Moravské Ostravě (po 1927).

L: P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 306; OSND 1/2, s. 736; Toman 1, s. 109n.; SČSVU 1, s. 228.

Martin Kučera