BAČKORA Štěpán 2.7.1813-17.12.1887: Porovnání verzí
(BAČKORA_Štěpán_13.7.1813-17.12.1887) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Štěpán BAČKORA | | jméno = Štěpán BAČKORA | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Backora Stepan portret.png |
− | | datum narození = | + | | datum narození = 2.7.1813 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Malín (Kutná Hora) |
| datum úmrtí = 17.12.1887 | | datum úmrtí = 17.12.1887 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | | povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
Řádka 12: | Řádka 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BAČKORA, Štěpán,''' ''* 2. 7. 1813 Malín (Kutná Hora), † 17. 12. 1887 Praha, pedagog, organizátor školského života, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Mladší bratr Josefa Množislava B. (1803–1876), absolvoval | ||
+ | hlavní školu v Kutné Hoře a normální školu v Praze, kde | ||
+ | získal učitelskou aprobaci pro hlavní školy a opatrovny. 1836 | ||
+ | se stal nejprve substituentem (neplacenou silou), později | ||
+ | pomocníkem v opatrovně na Hrádku v Praze a učil i soukromě. | ||
+ | Od 1840 byl spoluorganizátorem soukromých schůzek | ||
+ | skupiny česky smýšlejících učitelů – Porady budečské (od | ||
+ | 1847 veřejný statut), kteří usilovali o prosazení nových pedagogických | ||
+ | metod do vyučování. Za pomoci Josefa Kajetána | ||
+ | Tyla a Jana Kašky založil ve 40. letech ochotnické divadlo na | ||
+ | Vyšehradě v Praze. 1848 byl členem Svornosti. Počínaje školním | ||
+ | rokem 1850/51 zastával místo podučitele na farní škole Sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Tam prosazoval | ||
+ | u nejmladších dětí české vyučování. 1860/61 byl jmenován | ||
+ | řídícím učitelem na nově zřízené české farní škole u P. Marie | ||
+ | Vítězné na Malé Straně. Od 1863 se podílel na činnosti státní | ||
+ | komise, která přepracovávala již zastaralé učebnice a čítanky | ||
+ | Karla Aloise Vinařického. 1880 mu byl udělen titul školního | ||
+ | ředitele a 1886 při příležitosti odchodu do výslužby dostal | ||
+ | zlatý záslužný kříž. Jako pedagog pomáhal zakládat řadu | ||
+ | venkovských veřejných knihoven (mj. Roudnice, Račiněves, | ||
+ | Úpice, Sedlec, Kostelec u Náchoda). Od 60. let byl předním | ||
+ | organizátorem veřejného učitelského života, zastával funkci | ||
+ | předsedy pražské Budče, spolku pro vydávání pedagogické | ||
+ | literatury Matice Komenského a Spolku pro vdovy a sirotky | ||
+ | po učitelích, který založil. Účastnil se také příprav učitelských | ||
+ | sjezdů. Redigoval pedagogický časopis ''Národní'' ''škola'' | ||
+ | (1867–68, s Václavem Kredbou) a pedagogickou knižnici | ||
+ | Bibliotéka učitelská (2 svazky 1845, s bratrem Josefem Množislavem). | ||
+ | Veškerá jeho literární činnost úzce souvisela s jeho | ||
+ | pedagogickým působením. Psal učebnice pro obecné školy: | ||
+ | ''Čítanka'' (1848 – první samostatná česká čítanka pro školy | ||
+ | obecné), ''Pout z'' ''domova'' ''po vlasti'' (1849 – učebnice zeměpisu | ||
+ | a dějepisu pro obecné školy, ve které se postupovalo metodou | ||
+ | „od blízkého k vzdálenému“) a ''Praktické'' ''učení'' ''zeměpisu'' | ||
+ | ''Čech'' (1863, 2. vydání 1878). Vedle učebnic se věnoval hojně | ||
+ | i psaní literatury pro děti a mládež. První dvě knihy přání | ||
+ | a říkanek určené nejmenším dětem napsal ve 40. letech spolu | ||
+ | se svým bratrem Josefem Množislavem, od 50. let již publikoval | ||
+ | samostatně: ''Báchorky'' ''pro dítky'' ''a přátele'' ''jejich'' (1850, | ||
+ | 1878, 3. vydání upravil F. A. Zeman a vydal pod názvem | ||
+ | ''České'' ''pohádky''), ''Noční'' ''rozmlouvání'' ''pejska'' ''Štěka'' ''a kočičky'' | ||
+ | ''Míči'' ''Macíkovy'' (1854), ''Dětské'' ''hry'' ''a zábavy'' (1854), ''Zpěvník'' | ||
+ | ''pro mládež'' (1858, 2. vydání 1860) ad. Redigoval časopis pro | ||
+ | mládež ''Zahrada'' ''Budečská'' (1850–60). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 3, s. 46n.; MSN 1, s. 348; LČL 1, s. 109n. (kde další literatura | ||
+ | a prameny); MČE 1, s. 311; Koleška – Dodatky, s. 6. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOkA Nymburk (kde agenda vychovatelských porad, korespondence související | ||
+ | s Poslem z Budče a korespondence Matice Komenského, projevy) | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/205161 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jitka Lněničková | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
Řádka 21: | Řádka 76: | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
[[Kategorie:54- Etnograf]] | [[Kategorie:54- Etnograf]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1813]] | [[Kategorie:1813]] | ||
+ | [[Kategorie:Kutná Hora]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 5. 7. 2018, 23:33
Štěpán BAČKORA | |
Narození | 2.7.1813 |
---|---|
Místo narození | Malín (Kutná Hora) |
Úmrtí | 17.12.1887 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
65- Literární historik, kritik nebo teoretik 61- Pedagog 67- Nakladatel nebo vydavatel 54- Etnograf |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39871 |
BAČKORA, Štěpán, * 2. 7. 1813 Malín (Kutná Hora), † 17. 12. 1887 Praha, pedagog, organizátor školského života, spisovatel
Mladší bratr Josefa Množislava B. (1803–1876), absolvoval hlavní školu v Kutné Hoře a normální školu v Praze, kde získal učitelskou aprobaci pro hlavní školy a opatrovny. 1836 se stal nejprve substituentem (neplacenou silou), později pomocníkem v opatrovně na Hrádku v Praze a učil i soukromě. Od 1840 byl spoluorganizátorem soukromých schůzek skupiny česky smýšlejících učitelů – Porady budečské (od 1847 veřejný statut), kteří usilovali o prosazení nových pedagogických metod do vyučování. Za pomoci Josefa Kajetána Tyla a Jana Kašky založil ve 40. letech ochotnické divadlo na Vyšehradě v Praze. 1848 byl členem Svornosti. Počínaje školním rokem 1850/51 zastával místo podučitele na farní škole Sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Tam prosazoval u nejmladších dětí české vyučování. 1860/61 byl jmenován řídícím učitelem na nově zřízené české farní škole u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Od 1863 se podílel na činnosti státní komise, která přepracovávala již zastaralé učebnice a čítanky Karla Aloise Vinařického. 1880 mu byl udělen titul školního ředitele a 1886 při příležitosti odchodu do výslužby dostal zlatý záslužný kříž. Jako pedagog pomáhal zakládat řadu venkovských veřejných knihoven (mj. Roudnice, Račiněves, Úpice, Sedlec, Kostelec u Náchoda). Od 60. let byl předním organizátorem veřejného učitelského života, zastával funkci předsedy pražské Budče, spolku pro vydávání pedagogické literatury Matice Komenského a Spolku pro vdovy a sirotky po učitelích, který založil. Účastnil se také příprav učitelských sjezdů. Redigoval pedagogický časopis Národní škola (1867–68, s Václavem Kredbou) a pedagogickou knižnici Bibliotéka učitelská (2 svazky 1845, s bratrem Josefem Množislavem). Veškerá jeho literární činnost úzce souvisela s jeho pedagogickým působením. Psal učebnice pro obecné školy: Čítanka (1848 – první samostatná česká čítanka pro školy obecné), Pout z domova po vlasti (1849 – učebnice zeměpisu a dějepisu pro obecné školy, ve které se postupovalo metodou „od blízkého k vzdálenému“) a Praktické učení zeměpisu Čech (1863, 2. vydání 1878). Vedle učebnic se věnoval hojně i psaní literatury pro děti a mládež. První dvě knihy přání a říkanek určené nejmenším dětem napsal ve 40. letech spolu se svým bratrem Josefem Množislavem, od 50. let již publikoval samostatně: Báchorky pro dítky a přátele jejich (1850, 1878, 3. vydání upravil F. A. Zeman a vydal pod názvem České pohádky), Noční rozmlouvání pejska Štěka a kočičky Míči Macíkovy (1854), Dětské hry a zábavy (1854), Zpěvník pro mládež (1858, 2. vydání 1860) ad. Redigoval časopis pro mládež Zahrada Budečská (1850–60).
L: OSN 3, s. 46n.; MSN 1, s. 348; LČL 1, s. 109n. (kde další literatura a prameny); MČE 1, s. 311; Koleška – Dodatky, s. 6.
P: SOkA Nymburk (kde agenda vychovatelských porad, korespondence související s Poslem z Budče a korespondence Matice Komenského, projevy)
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jitka Lněničková