BAČKORA Štěpán 2.7.1813-17.12.1887: Porovnání verzí

Z Personal
(BAČKORA_Štěpán_13.7.1813-17.12.1887)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Štěpán BAČKORA
 
| jméno = Štěpán BAČKORA
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 13.7.1813
+
| datum narození = 2.7.1813
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Malín (Kutná Hora)
 
| datum úmrtí = 17.12.1887
 
| datum úmrtí = 17.12.1887
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
 
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
 
61- Pedagog
 
61- Pedagog
Řádka 12: Řádka 12:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Štěpán BAČKORA
+
}}
 +
 
 +
'''BAČKORA, Štěpán,''' ''* 2. 7. 1813 Malín (Kutná Hora), † 17. 12. 1887 Praha, pedagog, organizátor školského života, spisovatel''
 +
 
 +
Mladší bratr Josefa Množislava B. (1803–1876), absolvoval
 +
hlavní školu v Kutné Hoře a normální školu v Praze, kde
 +
získal učitelskou aprobaci pro hlavní školy a opatrovny. 1836
 +
se stal nejprve substituentem (neplacenou silou), později
 +
pomocníkem v opatrovně na Hrádku v Praze a učil i soukromě.
 +
Od 1840 byl spoluorganizátorem soukromých schůzek
 +
skupiny česky smýšlejících učitelů – Porady budečské (od
 +
1847 veřejný statut), kteří usilovali o prosazení nových pedagogických
 +
metod do vyučování. Za pomoci Josefa Kajetána
 +
Tyla a Jana Kašky založil ve 40. letech ochotnické divadlo na
 +
Vyšehradě v Praze. 1848 byl členem Svornosti. Počínaje školním
 +
rokem 1850/51 zastával místo podučitele na farní škole Sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Tam prosazoval
 +
u nejmladších dětí české vyučování. 1860/61 byl jmenován
 +
řídícím učitelem na nově zřízené české farní škole u P. Marie
 +
Vítězné na Malé Straně. Od 1863 se podílel na činnosti státní
 +
komise, která přepracovávala již zastaralé učebnice a čítanky
 +
Karla Aloise Vinařického. 1880 mu byl udělen titul školního
 +
ředitele a 1886 při příležitosti odchodu do výslužby dostal
 +
zlatý záslužný kříž. Jako pedagog pomáhal zakládat řadu
 +
venkovských veřejných knihoven (mj. Roudnice, Račiněves,
 +
Úpice, Sedlec, Kostelec u Náchoda). Od 60. let byl předním
 +
organizátorem veřejného učitelského života, zastával funkci
 +
předsedy pražské Budče, spolku pro vydávání pedagogické
 +
literatury Matice Komenského a Spolku pro vdovy a sirotky
 +
po učitelích, který založil. Účastnil se také příprav učitelských
 +
sjezdů. Redigoval pedagogický časopis ''Národní'' ''škola''
 +
(1867–68, s Václavem Kredbou) a pedagogickou knižnici
 +
Bibliotéka učitelská (2 svazky 1845, s bratrem Josefem Množislavem).
 +
Veškerá jeho literární činnost úzce souvisela s jeho
 +
pedagogickým působením. Psal učebnice pro obecné školy:
 +
''Čítanka'' (1848 – první samostatná česká čítanka pro školy
 +
obecné), ''Pout z'' ''domova'' ''po vlasti'' (1849 – učebnice zeměpisu
 +
a dějepisu pro obecné školy, ve které se postupovalo metodou
 +
„od blízkého k vzdálenému“) a ''Praktické'' ''učení'' ''zeměpisu''
 +
''Čech'' (1863, 2. vydání 1878). Vedle učebnic se věnoval hojně
 +
i psaní literatury pro děti a mládež. První dvě knihy přání
 +
a říkanek určené nejmenším dětem napsal ve 40. letech spolu
 +
se svým bratrem Josefem Množislavem, od 50. let již publikoval
 +
samostatně: ''Báchorky'' ''pro dítky'' ''a přátele'' ''jejich'' (1850,
 +
1878, 3. vydání upravil F. A. Zeman a vydal pod názvem
 +
''České'' ''pohádky''), ''Noční'' ''rozmlouvání'' ''pejska'' ''Štěka'' ''a kočičky''
 +
''Míči'' ''Macíkovy'' (1854), ''Dětské'' ''hry'' ''a zábavy'' (1854), ''Zpěvník''
 +
''pro mládež'' (1858, 2. vydání 1860) ad. Redigoval časopis pro
 +
mládež ''Zahrada'' ''Budečská'' (1850–60).
 +
 
 +
'''L:''' OSN 3, s. 46n.; MSN 1, s. 348; LČL 1, s. 109n. (kde další literatura
 +
a prameny); MČE 1, s. 311; Koleška – Dodatky, s. 6.
 +
 
 +
'''P:''' SOkA Nymburk (kde agenda vychovatelských porad, korespondence související
 +
s Poslem z Budče a korespondence Matice Komenského, projevy)
 +
 
 +
Jitka Lněničková
  
−
== Literatura ==
 
−
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
 
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
Řádka 21: Řádka 74:
 
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]
 
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]
 
[[Kategorie:54- Etnograf]]
 
[[Kategorie:54- Etnograf]]
−
 
 
[[Kategorie:1813]]
 
[[Kategorie:1813]]
 +
[[Kategorie:Kutná Hora]]
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:1887]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 18. 3. 2016, 09:42

Štěpán BAČKORA
Narození 2.7.1813
Místo narození Malín (Kutná Hora)
Úmrtí 17.12.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání

65- Literární historik, kritik nebo teoretik 61- Pedagog 67- Nakladatel nebo vydavatel

54- Etnograf
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39871

BAČKORA, Štěpán, * 2. 7. 1813 Malín (Kutná Hora), † 17. 12. 1887 Praha, pedagog, organizátor školského života, spisovatel

Mladší bratr Josefa Množislava B. (1803–1876), absolvoval hlavní školu v Kutné Hoře a normální školu v Praze, kde získal učitelskou aprobaci pro hlavní školy a opatrovny. 1836 se stal nejprve substituentem (neplacenou silou), později pomocníkem v opatrovně na Hrádku v Praze a učil i soukromě. Od 1840 byl spoluorganizátorem soukromých schůzek skupiny česky smýšlejících učitelů – Porady budečské (od 1847 veřejný statut), kteří usilovali o prosazení nových pedagogických metod do vyučování. Za pomoci Josefa Kajetána Tyla a Jana Kašky založil ve 40. letech ochotnické divadlo na Vyšehradě v Praze. 1848 byl členem Svornosti. Počínaje školním rokem 1850/51 zastával místo podučitele na farní škole Sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Tam prosazoval u nejmladších dětí české vyučování. 1860/61 byl jmenován řídícím učitelem na nově zřízené české farní škole u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Od 1863 se podílel na činnosti státní komise, která přepracovávala již zastaralé učebnice a čítanky Karla Aloise Vinařického. 1880 mu byl udělen titul školního ředitele a 1886 při příležitosti odchodu do výslužby dostal zlatý záslužný kříž. Jako pedagog pomáhal zakládat řadu venkovských veřejných knihoven (mj. Roudnice, Račiněves, Úpice, Sedlec, Kostelec u Náchoda). Od 60. let byl předním organizátorem veřejného učitelského života, zastával funkci předsedy pražské Budče, spolku pro vydávání pedagogické literatury Matice Komenského a Spolku pro vdovy a sirotky po učitelích, který založil. Účastnil se také příprav učitelských sjezdů. Redigoval pedagogický časopis Národní škola (1867–68, s Václavem Kredbou) a pedagogickou knižnici Bibliotéka učitelská (2 svazky 1845, s bratrem Josefem Množislavem). Veškerá jeho literární činnost úzce souvisela s jeho pedagogickým působením. Psal učebnice pro obecné školy: Čítanka (1848 – první samostatná česká čítanka pro školy obecné), Pout z domova po vlasti (1849 – učebnice zeměpisu a dějepisu pro obecné školy, ve které se postupovalo metodou „od blízkého k vzdálenému“) a Praktické učení zeměpisu Čech (1863, 2. vydání 1878). Vedle učebnic se věnoval hojně i psaní literatury pro děti a mládež. První dvě knihy přání a říkanek určené nejmenším dětem napsal ve 40. letech spolu se svým bratrem Josefem Množislavem, od 50. let již publikoval samostatně: Báchorky pro dítky a přátele jejich (1850, 1878, 3. vydání upravil F. A. Zeman a vydal pod názvem České pohádky), Noční rozmlouvání pejska Štěka a kočičky Míči Macíkovy (1854), Dětské hry a zábavy (1854), Zpěvník pro mládež (1858, 2. vydání 1860) ad. Redigoval časopis pro mládež Zahrada Budečská (1850–60).

L: OSN 3, s. 46n.; MSN 1, s. 348; LČL 1, s. 109n. (kde další literatura a prameny); MČE 1, s. 311; Koleška – Dodatky, s. 6.

P: SOkA Nymburk (kde agenda vychovatelských porad, korespondence související s Poslem z Budče a korespondence Matice Komenského, projevy)

Jitka Lněničková

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BAČKORA_Štěpán_2.7.1813-17.12.1887&oldid=92605“