Verze z 5. 7. 2018, 23:33, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BAČKORA Štěpán 2.7.1813-17.12.1887

Z Personal
Štěpán BAČKORA
Narození 2.7.1813
Místo narození Malín (Kutná Hora)
Úmrtí 17.12.1887
Místo úmrtí Praha
Povolání

65- Literární historik, kritik nebo teoretik 61- Pedagog 67- Nakladatel nebo vydavatel

54- Etnograf

BAČKORA, Štěpán, * 2. 7. 1813 Malín (Kutná Hora), † 17. 12. 1887 Praha, pedagog, organizátor školského života, spisovatel

Mladší bratr Josefa Množislava B. (1803–1876), absolvoval hlavní školu v Kutné Hoře a normální školu v Praze, kde získal učitelskou aprobaci pro hlavní školy a opatrovny. 1836 se stal nejprve substituentem (neplacenou silou), později pomocníkem v opatrovně na Hrádku v Praze a učil i soukromě. Od 1840 byl spoluorganizátorem soukromých schůzek skupiny česky smýšlejících učitelů – Porady budečské (od 1847 veřejný statut), kteří usilovali o prosazení nových pedagogických metod do vyučování. Za pomoci Josefa Kajetána Tyla a Jana Kašky založil ve 40. letech ochotnické divadlo na Vyšehradě v Praze. 1848 byl členem Svornosti. Počínaje školním rokem 1850/51 zastával místo podučitele na farní škole Sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Tam prosazoval u nejmladších dětí české vyučování. 1860/61 byl jmenován řídícím učitelem na nově zřízené české farní škole u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Od 1863 se podílel na činnosti státní komise, která přepracovávala již zastaralé učebnice a čítanky Karla Aloise Vinařického. 1880 mu byl udělen titul školního ředitele a 1886 při příležitosti odchodu do výslužby dostal zlatý záslužný kříž. Jako pedagog pomáhal zakládat řadu venkovských veřejných knihoven (mj. Roudnice, Račiněves, Úpice, Sedlec, Kostelec u Náchoda). Od 60. let byl předním organizátorem veřejného učitelského života, zastával funkci předsedy pražské Budče, spolku pro vydávání pedagogické literatury Matice Komenského a Spolku pro vdovy a sirotky po učitelích, který založil. Účastnil se také příprav učitelských sjezdů. Redigoval pedagogický časopis Národní škola (1867–68, s Václavem Kredbou) a pedagogickou knižnici Bibliotéka učitelská (2 svazky 1845, s bratrem Josefem Množislavem). Veškerá jeho literární činnost úzce souvisela s jeho pedagogickým působením. Psal učebnice pro obecné školy: Čítanka (1848 – první samostatná česká čítanka pro školy obecné), Pout z domova po vlasti (1849 – učebnice zeměpisu a dějepisu pro obecné školy, ve které se postupovalo metodou „od blízkého k vzdálenému“) a Praktické učení zeměpisu Čech (1863, 2. vydání 1878). Vedle učebnic se věnoval hojně i psaní literatury pro děti a mládež. První dvě knihy přání a říkanek určené nejmenším dětem napsal ve 40. letech spolu se svým bratrem Josefem Množislavem, od 50. let již publikoval samostatně: Báchorky pro dítky a přátele jejich (1850, 1878, 3. vydání upravil F. A. Zeman a vydal pod názvem České pohádky), Noční rozmlouvání pejska Štěka a kočičky Míči Macíkovy (1854), Dětské hry a zábavy (1854), Zpěvník pro mládež (1858, 2. vydání 1860) ad. Redigoval časopis pro mládež Zahrada Budečská (1850–60).

L: OSN 3, s. 46n.; MSN 1, s. 348; LČL 1, s. 109n. (kde další literatura a prameny); MČE 1, s. 311; Koleška – Dodatky, s. 6.

P: SOkA Nymburk (kde agenda vychovatelských porad, korespondence související s Poslem z Budče a korespondence Matice Komenského, projevy)

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková