Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BAČKOVSKÝ Alexandr 18.2.1880-10.10.1925

{{Infobox - osoba
| jméno = Alexandr BAČKOVSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 18.2.1880
| místo narození = Trojovice u Hrochova Týnce
| datum úmrtí = 10.10.1925
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />64- Překladatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 167-168
}}

'''BAČKOVSKÝ, Alexandr''' ''(též Alexander),'' ''* 18. 2. 1880 Trojovice u Hrochova Týnce, † 10. 10. 1925 Praha, literární kritik, překladatel''

Narodil se jako jazykově a literárně talentovaný syn známé
chrudimské učitelské rodiny, otec působil na měšťanské
škole. Starší bratr Karel B. (1878–1901) byl rovněž literárně
činný. 1891–94 studoval na gymnáziu v Chrudimi, maturitu
složil 1898 na reálce v Pardubicích. 1897 debutoval jako
sedmnáctiletý pod pseudonymy Jean Otakar a Jean Rowalski
v prestižní francouzské revue ''Mercure de'' ''France'', kde otiskoval
esejistické recenze a referáty o české literatuře. 1899 odešel na
studia do Prahy a do konce letního semestru 1903 navštěvoval stavební fakultu Vysoké školy technické. 1907 získal titul
inženýra pozemního stavitelství a přijal místo u soukromého
podnikatele. Na počátku století byl již jako Jean Rowalski
všeobecně známým literárním kritikem a s Karlem Sezimou,
Hanušem Jelínkem a dalšími patřil k okruhu spisovatelů
sdružených kolem časopisu ''Lumír''. Od 1906 byl stálým přispěvatelem
''Venkova'', publikoval však i v řadě dalších listů jako
''Osvěta'', ''Rozhledy'', ''Máj'', ''Květy'', ''Zlatá'' ''Praha'' aj. Přispíval také
do francouzských a italských listů, kde propagoval českou
literaturu, a naopak do českého tisku psal studie o italských
a francouzských spisovatelích (G. Carducci, A. Rimbaud
aj.). Uplatnil se rovněž jako překladatel z italštiny, známým
se stal např. vydáním několika sbírek novel G. d’Annunzia.
Od 1910 působil dva roky jako úředník na místodržitelství
v Dalmácii a současně byl městským inženýrem v Zadaru.
Často zajížděl do Itálie. Roční neplacenou dovolenou, při
níž se živil příležitostnou prací, strávil 1912 na cestě kolem
světa. Pobyl mj. v Japonsku, kde byl zaměstnán u stavitelské
firmy Lezl a Hora v Jokohamě, na Tahiti, v San Francisku,
New Yorku. Po návratu pracoval od 1913 na ministerstvu
veřejných prací ve Vídni. V té době začal s literárním děním
v Čechách ztrácet kontakt, který neobnovil ani po svém
návratu do Prahy po převratu 1918. Z extravagantního
dandyho a kosmopolity se zájmem o exotiku se postupně stal
uzavřeným, zklamaným podivínem, který propadal zálibám
v okultismu, chiromantii a astrologii. Byl také svobodným
zednářem. Odmítl funkci československého generálního
konzula v New Yorku a po krátkém pobytu v Praze pracoval
od 1920 jako člen delimitační komise za československo-polského
sporu na Těšínsku, pak jako přednosta personálního
oddělení na ministerstvu zahraničí. Po návratu z opětné cesty
do Itálie utrpěl v Praze při vyjížďce na koni v Královské oboře
úraz. Zemřel na následky dlouhého léčení a recidivy tyfu ve
Vinohradské nemocnici v hodnosti ministerského rady a jako
starý mládenec. Jeho ostatky byly uloženy na Olšanech.

'''L:''' Naše kniha 6, 1925, s. 197; nekrology: A. Novák, in: Lidové noviny
14. 10. 1925; H. Jelínek, in: Lumír 52, 1925, č. 7, s. 388n.; E. Lešehrad,
J. R., in: Básnické životy, 1935, s. 63n.; K. Sezima, Exotik, in: Z mého života
3, 1946, s. 69n.; F. X. Šalda, in: Kritické projevy 7, 1908–1909, 1953,
s. 433; J. Kučera – J. Zeman, Spisovatelé Chrudimska, 1999, s. 25n.; OSN
28, s. 77; LČL 1, s. 110n. (kde další literatura).

'''P:''' LA PNP Praha; SOkA Chrudimi (kde další část pozůstalosti).

Jiří Rak

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Trojovice]]
[[Kategorie:1925]]
[[Kategorie:Praha]]