BAČKOVSKÝ Alexandr 18.2.1880-10.10.1925: Porovnání verzí

Z Personal
(BAČKOVSKÝ_Alexandr_18.2.1880-10.10.1925)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 18.2.1880
 
| datum narození = 18.2.1880
−
| místo narození = Trojovice, o. Chrudim
+
| místo narození = Trojovice u Hrochova Týnce
 
| datum úmrtí = 10.10.1925
 
| datum úmrtí = 10.10.1925
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
+
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />64- Překladatel
−
64- Překladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Alexandr BAČKOVSKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 167-168
 +
}}
 +
 
 +
'''BAČKOVSKÝ, Alexandr''' ''(též Alexander),'' ''* 18. 2. 1880 Trojovice u Hrochova Týnce, † 10. 10. 1925 Praha, literární kritik, překladatel''
 +
 
 +
Narodil se jako jazykově a literárně talentovaný syn známé
 +
chrudimské učitelské rodiny, otec působil na měšťanské
 +
škole. Starší bratr Karel B. (1878–1901) byl rovněž literárně
 +
činný. 1891–94 studoval na gymnáziu v Chrudimi, maturitu
 +
složil 1898 na reálce v Pardubicích. 1897 debutoval jako
 +
sedmnáctiletý pod pseudonymy Jean Otakar a Jean Rowalski
 +
v prestižní francouzské revue ''Mercure de'' ''France'', kde otiskoval
 +
esejistické recenze a referáty o české literatuře. 1899 odešel na
 +
studia do Prahy a do konce letního semestru 1903 navštěvoval stavební fakultu Vysoké školy technické. 1907 získal titul
 +
inženýra pozemního stavitelství a přijal místo u soukromého
 +
podnikatele. Na počátku století byl již jako Jean Rowalski
 +
všeobecně známým literárním kritikem a s Karlem Sezimou,
 +
Hanušem Jelínkem a dalšími patřil k okruhu spisovatelů
 +
sdružených kolem časopisu ''Lumír''. Od 1906 byl stálým přispěvatelem
 +
''Venkova'', publikoval však i v řadě dalších listů jako
 +
''Osvěta'', ''Rozhledy'', ''Máj'', ''Květy'', ''Zlatá'' ''Praha'' aj. Přispíval také
 +
do francouzských a italských listů, kde propagoval českou
 +
literaturu, a naopak do českého tisku psal studie o italských
 +
a francouzských spisovatelích (G. Carducci, A. Rimbaud
 +
aj.). Uplatnil se rovněž jako překladatel z italštiny, známým
 +
se stal např. vydáním několika sbírek novel G. d’Annunzia.
 +
Od 1910 působil dva roky jako úředník na místodržitelství
 +
v Dalmácii a současně byl městským inženýrem v Zadaru.
 +
Často zajížděl do Itálie. Roční neplacenou dovolenou, při
 +
níž se živil příležitostnou prací, strávil 1912 na cestě kolem
 +
světa. Pobyl mj. v Japonsku, kde byl zaměstnán u stavitelské
 +
firmy Lezl a Hora v Jokohamě, na Tahiti, v San Francisku,
 +
New Yorku. Po návratu pracoval od 1913 na ministerstvu
 +
veřejných prací ve Vídni. V té době začal s literárním děním
 +
v Čechách ztrácet kontakt, který neobnovil ani po svém
 +
návratu do Prahy po převratu 1918. Z extravagantního
 +
dandyho a kosmopolity se zájmem o exotiku se postupně stal
 +
uzavřeným, zklamaným podivínem, který propadal zálibám
 +
v okultismu, chiromantii a astrologii. Byl také svobodným
 +
zednářem. Odmítl funkci československého generálního
 +
konzula v New Yorku a po krátkém pobytu v Praze pracoval
 +
od 1920 jako člen delimitační komise za československo-polského
 +
sporu na Těšínsku, pak jako přednosta personálního
 +
oddělení na ministerstvu zahraničí. Po návratu z opětné cesty
 +
do Itálie utrpěl v Praze při vyjížďce na koni v Královské oboře
 +
úraz. Zemřel na následky dlouhého léčení a recidivy tyfu ve
 +
Vinohradské nemocnici v hodnosti ministerského rady a jako
 +
starý mládenec. Jeho ostatky byly uloženy na Olšanech.
 +
 
 +
'''L:''' Naše kniha 6, 1925, s. 197; nekrology: A. Novák, in: Lidové noviny
 +
14. 10. 1925; H. Jelínek, in: Lumír 52, 1925, č. 7, s. 388n.; E. Lešehrad,
 +
J. R., in: Básnické životy, 1935, s. 63n.; K. Sezima, Exotik, in: Z mého života
 +
3, 1946, s. 69n.; F. X. Šalda, in: Kritické projevy 7, 1908–1909, 1953,
 +
s. 433; J. Kučera – J. Zeman, Spisovatelé Chrudimska, 1999, s. 25n.; OSN
 +
28, s. 77; LČL 1, s. 110n. (kde další literatura).
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha; SOkA Chrudimi (kde další část pozůstalosti).
 +
 
 +
Jiří Rak
  
−
== Literatura ==
 
−
OSN 28, 77; MSN 6, 241; Sezma III, 69-75; Sch I, 25; Pozůstalost Státní archiv Chrudim;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
 
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
 
[[Kategorie:64- Překladatel]]
 
[[Kategorie:64- Překladatel]]
−
 
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:Trojovice]]
 
[[Kategorie:Trojovice]]
 
[[Kategorie:1925]]
 
[[Kategorie:1925]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 23. 9. 2019, 10:51

Alexandr BAČKOVSKÝ
Narození 18.2.1880
Místo narození Trojovice u Hrochova Týnce
Úmrtí 10.10.1925
Místo úmrtí Praha
Povolání 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 167-168
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39873

BAČKOVSKÝ, Alexandr (též Alexander), * 18. 2. 1880 Trojovice u Hrochova Týnce, † 10. 10. 1925 Praha, literární kritik, překladatel

Narodil se jako jazykově a literárně talentovaný syn známé chrudimské učitelské rodiny, otec působil na měšťanské škole. Starší bratr Karel B. (1878–1901) byl rovněž literárně činný. 1891–94 studoval na gymnáziu v Chrudimi, maturitu složil 1898 na reálce v Pardubicích. 1897 debutoval jako sedmnáctiletý pod pseudonymy Jean Otakar a Jean Rowalski v prestižní francouzské revue Mercure de France, kde otiskoval esejistické recenze a referáty o české literatuře. 1899 odešel na studia do Prahy a do konce letního semestru 1903 navštěvoval stavební fakultu Vysoké školy technické. 1907 získal titul inženýra pozemního stavitelství a přijal místo u soukromého podnikatele. Na počátku století byl již jako Jean Rowalski všeobecně známým literárním kritikem a s Karlem Sezimou, Hanušem Jelínkem a dalšími patřil k okruhu spisovatelů sdružených kolem časopisu Lumír. Od 1906 byl stálým přispěvatelem Venkova, publikoval však i v řadě dalších listů jako Osvěta, Rozhledy, Máj, Květy, Zlatá Praha aj. Přispíval také do francouzských a italských listů, kde propagoval českou literaturu, a naopak do českého tisku psal studie o italských a francouzských spisovatelích (G. Carducci, A. Rimbaud aj.). Uplatnil se rovněž jako překladatel z italštiny, známým se stal např. vydáním několika sbírek novel G. d’Annunzia. Od 1910 působil dva roky jako úředník na místodržitelství v Dalmácii a současně byl městským inženýrem v Zadaru. Často zajížděl do Itálie. Roční neplacenou dovolenou, při níž se živil příležitostnou prací, strávil 1912 na cestě kolem světa. Pobyl mj. v Japonsku, kde byl zaměstnán u stavitelské firmy Lezl a Hora v Jokohamě, na Tahiti, v San Francisku, New Yorku. Po návratu pracoval od 1913 na ministerstvu veřejných prací ve Vídni. V té době začal s literárním děním v Čechách ztrácet kontakt, který neobnovil ani po svém návratu do Prahy po převratu 1918. Z extravagantního dandyho a kosmopolity se zájmem o exotiku se postupně stal uzavřeným, zklamaným podivínem, který propadal zálibám v okultismu, chiromantii a astrologii. Byl také svobodným zednářem. Odmítl funkci československého generálního konzula v New Yorku a po krátkém pobytu v Praze pracoval od 1920 jako člen delimitační komise za československo-polského sporu na Těšínsku, pak jako přednosta personálního oddělení na ministerstvu zahraničí. Po návratu z opětné cesty do Itálie utrpěl v Praze při vyjížďce na koni v Královské oboře úraz. Zemřel na následky dlouhého léčení a recidivy tyfu ve Vinohradské nemocnici v hodnosti ministerského rady a jako starý mládenec. Jeho ostatky byly uloženy na Olšanech.

L: Naše kniha 6, 1925, s. 197; nekrology: A. Novák, in: Lidové noviny 14. 10. 1925; H. Jelínek, in: Lumír 52, 1925, č. 7, s. 388n.; E. Lešehrad, J. R., in: Básnické životy, 1935, s. 63n.; K. Sezima, Exotik, in: Z mého života 3, 1946, s. 69n.; F. X. Šalda, in: Kritické projevy 7, 1908–1909, 1953, s. 433; J. Kučera – J. Zeman, Spisovatelé Chrudimska, 1999, s. 25n.; OSN 28, s. 77; LČL 1, s. 110n. (kde další literatura).

P: LA PNP Praha; SOkA Chrudimi (kde další část pozůstalosti).

Jiří Rak

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BAČKOVSKÝ_Alexandr_18.2.1880-10.10.1925&oldid=109293“