BAŠTA Jan 1.3.1899-11.4.1996: Porovnání verzí

Z Personal
(BAŠTA_Jan_1.3.1899-1996)
 
m (Holoubková přesunul stránku BAŠTA Jan 1.3.1899-1996 na BAŠTA Jan 1.3.1899-11.4.1996 bez založení přesměrování)
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1.3.1899
 
| datum narození = 1.3.1899
| místo narození =  
+
| místo narození = Plzeň
| datum úmrtí = 1996
+
| datum úmrtí = 11.4.1996
| místo úmrtí = Přestavlky, o. Chrudim
+
| místo úmrtí = Přestavlky u Chrudimi
 
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
 
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan BAŠTA
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''BAŠTA, Jan,''' ''* 1. 3. 1899 Plzeň, † 11. 4. 1996 Přestavlky u Chrudimi, elektrotechnik, pedagog''
 +
 
 +
Syn železničního odborníka Jana B. (1860–1936). Maturoval
 +
1917 na první státní reálce v Plzni. 1918–23 absolvoval
 +
elektrotechnické oddělení Vysoké školy strojního a elektrotechnického
 +
inženýrství ČVUT v Praze. Po několikaměsíční
 +
praxi ve zkušebně elektrotechnické továrny Škoda v Plzni-Doudlevcích (ETD) pracoval 1924–46 v elektrotechnické
 +
továrně ČKD v Praze-Vysočanech, postupně jako projektant
 +
elektrických drah, zkušební technik a výpočtář elektrických
 +
strojů. Ve 30. letech ho závod vyslal na čtyři roky k americké
 +
firmě Westinghouse Corporation v Pittsburgu, na pittsburské
 +
univerzitě B. zároveň absolvoval speciální přednášky
 +
z elektrotechniky. 1939–40 pracoval na studii pro stavbu
 +
pražské podzemní dráhy, poté navrhoval různé typy elektrických
 +
strojů a zkoumal jejich vlastnosti (např. stabilitu synchronních
 +
strojů). Pro řadu svých projektů z té doby získal
 +
patentovou ochranu. Doktorát (Dr. techn.) obhájil disertací
 +
''Trojvinuťový'' ''transformátor'' ''zatížený'' ''kapacitně''. 1938 uveřejnil
 +
monografii ''Paralelní'' ''spolupráce'' ''elektráren'' a dostal za ni cenu
 +
Masarykovy akademie práce. Od 1939 přednášel elektrotechniku
 +
na Vysoké škole báňské v Ostravě. V té době byl podán
 +
návrh na B. jmenování řádným profesorem, avšak nacistická
 +
okupace a uzavření vysokých škol přerušily jeho pedagogickou
 +
kariéru a řádným profesorem se stal až 1946 po osvobození.
 +
Od 1948 přednášel na Elektrotechnické fakultě ČVUT
 +
v Praze obor teorie elektrických strojů. 1950–69 vedl katedru
 +
teorie elektrických strojů a přístrojů a nadále pak ještě řadu
 +
let s katedrou externě spolupracoval. 1959 dosáhl vědecké
 +
hodnosti doktora technických věd (DrSc.). Jako vedoucí
 +
katedry inicioval v 50. letech zavedení studijních specializací
 +
silnoproudá elektrotechnika a technika vysokých napětí. B.
 +
soustavně pečoval o odborný růst spolupracovníků a vychoval
 +
několik vysokoškolských profesorů. Vědecký zájem B.
 +
zprvu věnoval problémům spojeným s přenosem elektrické
 +
energie, rozvodné sítě a elektrárenství, později pak teoretickým
 +
problémům točivých strojů elektrických, zejména strojů
 +
mezních výkonů a jejich nestandardních provozních stavů.
 +
Publikoval obsáhlou, ve své době výbornou monografii Teorie
 +
elektrických strojů (1957). S prof. Jaroslavem Chládkem
 +
a doc. Imrichem Mayerem vydal celostátní vysokoškolskou učebnici ''Teorie'' ''elektrických'' ''strojů'' (1968), vedl autorský
 +
kolektiv pětisvazkového díla ''Měření'' ''na elektrických'' ''strojích''
 +
(1959–64) a napsal větší počet skript a učebních textů.
 +
1924–69 uveřejnil 79 původních vědeckých prací, mnohé
 +
z nich vyšly v renomovaných zahraničních časopisech. Mezi
 +
nejvýznamnější patří např. teoretické studie, které objasnily
 +
probíhající elektromagnetické procesy při asynchronním rozběhu
 +
synchronního motoru s masivním rotorem. Tyto práce
 +
měly pozitivní ohlasy u nás i v zahraničí. B. k nim čerpal
 +
témata z rozsáhlé spolupráce s pražskou elektrotechnickou
 +
továrnou ČKD, plzeňskou Škoda ETD a dalšími podniky. B.
 +
byl členem kolegia elektrotechniky a kybernetiky při ČSAV,
 +
členem a dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky,
 +
členem komisí pro kandidátské a doktorské disertace
 +
a předsedou fakultní pobočky Vědeckotechnické společnosti.
 +
Za celoživotní dílo získal vyznamenání Za vynikající práci
 +
(1969), medaili ČVUT I. stupně (1975) a zlatou Felbrovu
 +
medaili I. stupně (1979).
 +
 
 +
'''P:''' písemná pozůstalost a soupis publikací v Archivu AV ČR, další údaje
 +
v Archivu ČVUT Praha.
 +
 
 +
Daniel Mayer
 
    
 
    
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:1899]]
 +
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:1996]]
 
[[Kategorie:1996]]
 
[[Kategorie:Přestavlky]]
 
[[Kategorie:Přestavlky]]

Verze z 6. 5. 2016, 07:37

Jan BAŠTA
Narození 1.3.1899
Místo narození Plzeň
Úmrtí 11.4.1996
Místo úmrtí Přestavlky u Chrudimi
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40404

BAŠTA, Jan, * 1. 3. 1899 Plzeň, † 11. 4. 1996 Přestavlky u Chrudimi, elektrotechnik, pedagog

Syn železničního odborníka Jana B. (1860–1936). Maturoval 1917 na první státní reálce v Plzni. 1918–23 absolvoval elektrotechnické oddělení Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze. Po několikaměsíční praxi ve zkušebně elektrotechnické továrny Škoda v Plzni-Doudlevcích (ETD) pracoval 1924–46 v elektrotechnické továrně ČKD v Praze-Vysočanech, postupně jako projektant elektrických drah, zkušební technik a výpočtář elektrických strojů. Ve 30. letech ho závod vyslal na čtyři roky k americké firmě Westinghouse Corporation v Pittsburgu, na pittsburské univerzitě B. zároveň absolvoval speciální přednášky z elektrotechniky. 1939–40 pracoval na studii pro stavbu pražské podzemní dráhy, poté navrhoval různé typy elektrických strojů a zkoumal jejich vlastnosti (např. stabilitu synchronních strojů). Pro řadu svých projektů z té doby získal patentovou ochranu. Doktorát (Dr. techn.) obhájil disertací Trojvinuťový transformátor zatížený kapacitně. 1938 uveřejnil monografii Paralelní spolupráce elektráren a dostal za ni cenu Masarykovy akademie práce. Od 1939 přednášel elektrotechniku na Vysoké škole báňské v Ostravě. V té době byl podán návrh na B. jmenování řádným profesorem, avšak nacistická okupace a uzavření vysokých škol přerušily jeho pedagogickou kariéru a řádným profesorem se stal až 1946 po osvobození. Od 1948 přednášel na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze obor teorie elektrických strojů. 1950–69 vedl katedru teorie elektrických strojů a přístrojů a nadále pak ještě řadu let s katedrou externě spolupracoval. 1959 dosáhl vědecké hodnosti doktora technických věd (DrSc.). Jako vedoucí katedry inicioval v 50. letech zavedení studijních specializací silnoproudá elektrotechnika a technika vysokých napětí. B. soustavně pečoval o odborný růst spolupracovníků a vychoval několik vysokoškolských profesorů. Vědecký zájem B. zprvu věnoval problémům spojeným s přenosem elektrické energie, rozvodné sítě a elektrárenství, později pak teoretickým problémům točivých strojů elektrických, zejména strojů mezních výkonů a jejich nestandardních provozních stavů. Publikoval obsáhlou, ve své době výbornou monografii Teorie elektrických strojů (1957). S prof. Jaroslavem Chládkem a doc. Imrichem Mayerem vydal celostátní vysokoškolskou učebnici Teorie elektrických strojů (1968), vedl autorský kolektiv pětisvazkového díla Měření na elektrických strojích (1959–64) a napsal větší počet skript a učebních textů. 1924–69 uveřejnil 79 původních vědeckých prací, mnohé z nich vyšly v renomovaných zahraničních časopisech. Mezi nejvýznamnější patří např. teoretické studie, které objasnily probíhající elektromagnetické procesy při asynchronním rozběhu synchronního motoru s masivním rotorem. Tyto práce měly pozitivní ohlasy u nás i v zahraničí. B. k nim čerpal témata z rozsáhlé spolupráce s pražskou elektrotechnickou továrnou ČKD, plzeňskou Škoda ETD a dalšími podniky. B. byl členem kolegia elektrotechniky a kybernetiky při ČSAV, členem a dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky, členem komisí pro kandidátské a doktorské disertace a předsedou fakultní pobočky Vědeckotechnické společnosti. Za celoživotní dílo získal vyznamenání Za vynikající práci (1969), medaili ČVUT I. stupně (1975) a zlatou Felbrovu medaili I. stupně (1979).

P: písemná pozůstalost a soupis publikací v Archivu AV ČR, další údaje v Archivu ČVUT Praha.

Daniel Mayer