BAŠTA Jan 1.3.1899-11.4.1996: Porovnání verzí
(BAŠTA_Jan_1.3.1899-1996) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.3.1899 | | datum narození = 1.3.1899 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Plzeň |
− | | datum úmrtí = 1996 | + | | datum úmrtí = 11.4.1996 |
− | | místo úmrtí = Přestavlky | + | | místo úmrtí = Přestavlky u Chrudimi |
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 269-270 |
+ | }} | ||
− | + | '''BAŠTA, Jan,''' ''* 1. 3. 1899 Plzeň, † 11. 4. 1996 Přestavlky u Chrudimi, elektrotechnik, pedagog'' | |
+ | |||
+ | Syn železničního odborníka Jana B. (1860–1936). Maturoval | ||
+ | 1917 na první státní reálce v Plzni. 1918–23 absolvoval | ||
+ | elektrotechnické oddělení Vysoké školy strojního a elektrotechnického | ||
+ | inženýrství ČVUT v Praze. Po několikaměsíční | ||
+ | praxi ve zkušebně elektrotechnické továrny Škoda v Plzni-Doudlevcích (ETD) pracoval 1924–46 v elektrotechnické | ||
+ | továrně ČKD v Praze-Vysočanech, postupně jako projektant | ||
+ | elektrických drah, zkušební technik a výpočtář elektrických | ||
+ | strojů. Ve 30. letech ho závod vyslal na čtyři roky k americké | ||
+ | firmě Westinghouse Corporation v Pittsburgu, na pittsburské | ||
+ | univerzitě B. zároveň absolvoval speciální přednášky | ||
+ | z elektrotechniky. 1939–40 pracoval na studii pro stavbu | ||
+ | pražské podzemní dráhy, poté navrhoval různé typy elektrických | ||
+ | strojů a zkoumal jejich vlastnosti (např. stabilitu synchronních | ||
+ | strojů). Pro řadu svých projektů z té doby získal | ||
+ | patentovou ochranu. Doktorát (Dr. techn.) obhájil disertací | ||
+ | ''Trojvinuťový'' ''transformátor'' ''zatížený'' ''kapacitně''. 1938 uveřejnil | ||
+ | monografii ''Paralelní'' ''spolupráce'' ''elektráren'' a dostal za ni cenu | ||
+ | Masarykovy akademie práce. Od 1939 přednášel elektrotechniku | ||
+ | na Vysoké škole báňské v Ostravě. V té době byl podán | ||
+ | návrh na B. jmenování řádným profesorem, avšak nacistická | ||
+ | okupace a uzavření vysokých škol přerušily jeho pedagogickou | ||
+ | kariéru a řádným profesorem se stal až 1946 po osvobození. | ||
+ | Od 1948 přednášel na Elektrotechnické fakultě ČVUT | ||
+ | v Praze obor teorie elektrických strojů. 1950–69 vedl katedru | ||
+ | teorie elektrických strojů a přístrojů a nadále pak ještě řadu | ||
+ | let s katedrou externě spolupracoval. 1959 dosáhl vědecké | ||
+ | hodnosti doktora technických věd (DrSc.). Jako vedoucí | ||
+ | katedry inicioval v 50. letech zavedení studijních specializací | ||
+ | silnoproudá elektrotechnika a technika vysokých napětí. B. | ||
+ | soustavně pečoval o odborný růst spolupracovníků a vychoval | ||
+ | několik vysokoškolských profesorů. Vědecký zájem B. | ||
+ | zprvu věnoval problémům spojeným s přenosem elektrické | ||
+ | energie, rozvodné sítě a elektrárenství, později pak teoretickým | ||
+ | problémům točivých strojů elektrických, zejména strojů | ||
+ | mezních výkonů a jejich nestandardních provozních stavů. | ||
+ | Publikoval obsáhlou, ve své době výbornou monografii Teorie | ||
+ | elektrických strojů (1957). S prof. Jaroslavem Chládkem | ||
+ | a doc. Imrichem Mayerem vydal celostátní vysokoškolskou učebnici ''Teorie'' ''elektrických'' ''strojů'' (1968), vedl autorský | ||
+ | kolektiv pětisvazkového díla ''Měření'' ''na elektrických'' ''strojích'' | ||
+ | (1959–64) a napsal větší počet skript a učebních textů. | ||
+ | 1924–69 uveřejnil 79 původních vědeckých prací, mnohé | ||
+ | z nich vyšly v renomovaných zahraničních časopisech. Mezi | ||
+ | nejvýznamnější patří např. teoretické studie, které objasnily | ||
+ | probíhající elektromagnetické procesy při asynchronním rozběhu | ||
+ | synchronního motoru s masivním rotorem. Tyto práce | ||
+ | měly pozitivní ohlasy u nás i v zahraničí. B. k nim čerpal | ||
+ | témata z rozsáhlé spolupráce s pražskou elektrotechnickou | ||
+ | továrnou ČKD, plzeňskou Škoda ETD a dalšími podniky. B. | ||
+ | byl členem kolegia elektrotechniky a kybernetiky při ČSAV, | ||
+ | členem a dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky, | ||
+ | členem komisí pro kandidátské a doktorské disertace | ||
+ | a předsedou fakultní pobočky Vědeckotechnické společnosti. | ||
+ | Za celoživotní dílo získal vyznamenání Za vynikající práci | ||
+ | (1969), medaili ČVUT I. stupně (1975) a zlatou Felbrovu | ||
+ | medaili I. stupně (1979). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' písemná pozůstalost a soupis publikací v Archivu AV ČR, další údaje | ||
+ | v Archivu ČVUT Praha. | ||
+ | |||
+ | Daniel Mayer | ||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
+ | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1996]] | [[Kategorie:1996]] | ||
[[Kategorie:Přestavlky]] | [[Kategorie:Přestavlky]] |
Aktuální verze z 26. 9. 2019, 19:37
Jan BAŠTA | |
Narození | 1.3.1899 |
---|---|
Místo narození | Plzeň |
Úmrtí | 11.4.1996 |
Místo úmrtí | Přestavlky u Chrudimi |
Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 269-270 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40404 |
BAŠTA, Jan, * 1. 3. 1899 Plzeň, † 11. 4. 1996 Přestavlky u Chrudimi, elektrotechnik, pedagog
Syn železničního odborníka Jana B. (1860–1936). Maturoval 1917 na první státní reálce v Plzni. 1918–23 absolvoval elektrotechnické oddělení Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze. Po několikaměsíční praxi ve zkušebně elektrotechnické továrny Škoda v Plzni-Doudlevcích (ETD) pracoval 1924–46 v elektrotechnické továrně ČKD v Praze-Vysočanech, postupně jako projektant elektrických drah, zkušební technik a výpočtář elektrických strojů. Ve 30. letech ho závod vyslal na čtyři roky k americké firmě Westinghouse Corporation v Pittsburgu, na pittsburské univerzitě B. zároveň absolvoval speciální přednášky z elektrotechniky. 1939–40 pracoval na studii pro stavbu pražské podzemní dráhy, poté navrhoval různé typy elektrických strojů a zkoumal jejich vlastnosti (např. stabilitu synchronních strojů). Pro řadu svých projektů z té doby získal patentovou ochranu. Doktorát (Dr. techn.) obhájil disertací Trojvinuťový transformátor zatížený kapacitně. 1938 uveřejnil monografii Paralelní spolupráce elektráren a dostal za ni cenu Masarykovy akademie práce. Od 1939 přednášel elektrotechniku na Vysoké škole báňské v Ostravě. V té době byl podán návrh na B. jmenování řádným profesorem, avšak nacistická okupace a uzavření vysokých škol přerušily jeho pedagogickou kariéru a řádným profesorem se stal až 1946 po osvobození. Od 1948 přednášel na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze obor teorie elektrických strojů. 1950–69 vedl katedru teorie elektrických strojů a přístrojů a nadále pak ještě řadu let s katedrou externě spolupracoval. 1959 dosáhl vědecké hodnosti doktora technických věd (DrSc.). Jako vedoucí katedry inicioval v 50. letech zavedení studijních specializací silnoproudá elektrotechnika a technika vysokých napětí. B. soustavně pečoval o odborný růst spolupracovníků a vychoval několik vysokoškolských profesorů. Vědecký zájem B. zprvu věnoval problémům spojeným s přenosem elektrické energie, rozvodné sítě a elektrárenství, později pak teoretickým problémům točivých strojů elektrických, zejména strojů mezních výkonů a jejich nestandardních provozních stavů. Publikoval obsáhlou, ve své době výbornou monografii Teorie elektrických strojů (1957). S prof. Jaroslavem Chládkem a doc. Imrichem Mayerem vydal celostátní vysokoškolskou učebnici Teorie elektrických strojů (1968), vedl autorský kolektiv pětisvazkového díla Měření na elektrických strojích (1959–64) a napsal větší počet skript a učebních textů. 1924–69 uveřejnil 79 původních vědeckých prací, mnohé z nich vyšly v renomovaných zahraničních časopisech. Mezi nejvýznamnější patří např. teoretické studie, které objasnily probíhající elektromagnetické procesy při asynchronním rozběhu synchronního motoru s masivním rotorem. Tyto práce měly pozitivní ohlasy u nás i v zahraničí. B. k nim čerpal témata z rozsáhlé spolupráce s pražskou elektrotechnickou továrnou ČKD, plzeňskou Škoda ETD a dalšími podniky. B. byl členem kolegia elektrotechniky a kybernetiky při ČSAV, členem a dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky, členem komisí pro kandidátské a doktorské disertace a předsedou fakultní pobočky Vědeckotechnické společnosti. Za celoživotní dílo získal vyznamenání Za vynikající práci (1969), medaili ČVUT I. stupně (1975) a zlatou Felbrovu medaili I. stupně (1979).
P: písemná pozůstalost a soupis publikací v Archivu AV ČR, další údaje v Archivu ČVUT Praha.
Daniel Mayer