Biografický slovník
BAŠTECKÝ Jan 9.1.1899-9.2.1979: Porovnání verzí
(BAŠTECKÝ_Jan_9.1.1899-9.2.1979) |
|||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BAŠTECKÝ, Jan,''' ''* 9. 1. 1899 Praha, † 9. 2. 1979 Hradec Králové, lékař-rentgenolog a radiolog, pedagog'' | |
| + | |||
| + | Po maturitě na malostranském gymnáziu (1917) absolvoval | ||
| + | Lékařskou fakultu UK v Praze (MUDr. 10. 3. 1923). V době | ||
| + | studií začal vědecky pracovat, nejprve jako demonstrátor | ||
| + | fyziologického ústavu (1920), později působil na I. interní | ||
| + | klinice (od 1921), kde se po promoci stal nejprve nehonorovaným | ||
| + | (1924), později honorovaným (1927) klinickým | ||
| + | asistentem prof. Ladislava Syllaby. V té době podnikl několik | ||
| + | studijních cest do zahraničí (Vídeň, Paříž, Londýn, Chicago, New York). V únoru 1939 se habilitoval z patologie a terapie | ||
| + | nemocí vnitřních, protože se však tehdy věnoval převážně | ||
| + | rentgenologii, byla mu venia legendi již 4. 7. 1939 rozšířena | ||
| + | na rentgenologii nemocí vnitřních. B. akademickou kariéru | ||
| + | narušila okupace a uzavření vysokých škol, po osvobození | ||
| + | B. odešel na nově zřízenou lékařskou fakultu do Hradce | ||
| + | Králové. 1946 se stal vedoucím rentgenologického oddělení | ||
| + | v hradecké nemocnici (přitom vedl až do 1947 rentgenologické | ||
| + | pracoviště na pražské klinice); 9. 8. 1947 byl jmenován | ||
| + | mimořádným profesorem rentgenologie se zpětnou účinností | ||
| + | od 1. 10. 1946. V Hradci vybudoval radiologickou kliniku | ||
| + | a stál v jejím čele (1947–71) až do odchodu do důchodu. | ||
| + | Na klinice pak pracoval až do smrti. 1955 získal hodnost | ||
| + | DrSc., 1958–61 byl proděkanem hradecké lékařské fakulty, | ||
| + | od 1965 členem-korespondentem ČSAV. Byl členem domácích | ||
| + | i zahraničních radiologických společností (mezinárodní, | ||
| + | americké, italské, východoněmecké) a obdržel několik státních | ||
| + | vyznamenání. Již před druhou světovou válkou patřil | ||
| + | k našim průkopníkům urografie a cholecystografie a stál | ||
| + | u zrodu české diagnostické a terapeutické neuroradiologie. | ||
| + | Současně se začal věnovat rentgenodiagnostice a později | ||
| + | radioterapii zhoubných novotvarů plic. Po válce se zaměřil | ||
| + | na splenoportografii, angiografii a kardiografii, jeho práce | ||
| + | v těchto oborech přispěly k úspěchům hradecké kardiologie | ||
| + | a kardiochirurgie. Stejně významné bylo B. dílo v oblasti | ||
| + | radioterapie a onkologie (jako první u nás zavedl ozařování | ||
| + | kobaltovou bombou a betatronem, patřil k průkopníkům | ||
| + | chemoterapie v onkologii). Soustavně spolupracoval se svými | ||
| + | žáky a kolegy z ostatních klinických oborů. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Bronchogenní karcinomy, 1938. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 60; BSPLF, 1, s. 143n.; ČBS, | ||
| + | s. 29; Tomeš 1, s. 55; ČLČ 98, 1959, s. 546n.; tamtéž 108, 1969, s. 157; | ||
| + | tamtéž 118, 1979, s. 64, 192; Praktický lékař, 1979, s. 237. | ||
| + | |||
| + | Petr Svobodný | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1979]] | [[Kategorie:1979]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Hradec Králové]] |
Verze z 6. 5. 2016, 08:49
| Jan BAŠTECKÝ | |
 | |
| Narození | 9.1.1899 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 9.2.1979 |
| Místo úmrtí | Hradec Králové |
| Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40409 |
BAŠTECKÝ, Jan, * 9. 1. 1899 Praha, † 9. 2. 1979 Hradec Králové, lékař-rentgenolog a radiolog, pedagog
Po maturitě na malostranském gymnáziu (1917) absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze (MUDr. 10. 3. 1923). V době studií začal vědecky pracovat, nejprve jako demonstrátor fyziologického ústavu (1920), později působil na I. interní klinice (od 1921), kde se po promoci stal nejprve nehonorovaným (1924), později honorovaným (1927) klinickým asistentem prof. Ladislava Syllaby. V té době podnikl několik studijních cest do zahraničí (Vídeň, Paříž, Londýn, Chicago, New York). V únoru 1939 se habilitoval z patologie a terapie nemocí vnitřních, protože se však tehdy věnoval převážně rentgenologii, byla mu venia legendi již 4. 7. 1939 rozšířena na rentgenologii nemocí vnitřních. B. akademickou kariéru narušila okupace a uzavření vysokých škol, po osvobození B. odešel na nově zřízenou lékařskou fakultu do Hradce Králové. 1946 se stal vedoucím rentgenologického oddělení v hradecké nemocnici (přitom vedl až do 1947 rentgenologické pracoviště na pražské klinice); 9. 8. 1947 byl jmenován mimořádným profesorem rentgenologie se zpětnou účinností od 1. 10. 1946. V Hradci vybudoval radiologickou kliniku a stál v jejím čele (1947–71) až do odchodu do důchodu. Na klinice pak pracoval až do smrti. 1955 získal hodnost DrSc., 1958–61 byl proděkanem hradecké lékařské fakulty, od 1965 členem-korespondentem ČSAV. Byl členem domácích i zahraničních radiologických společností (mezinárodní, americké, italské, východoněmecké) a obdržel několik státních vyznamenání. Již před druhou světovou válkou patřil k našim průkopníkům urografie a cholecystografie a stál u zrodu české diagnostické a terapeutické neuroradiologie. Současně se začal věnovat rentgenodiagnostice a později radioterapii zhoubných novotvarů plic. Po válce se zaměřil na splenoportografii, angiografii a kardiografii, jeho práce v těchto oborech přispěly k úspěchům hradecké kardiologie a kardiochirurgie. Stejně významné bylo B. dílo v oblasti radioterapie a onkologie (jako první u nás zavedl ozařování kobaltovou bombou a betatronem, patřil k průkopníkům chemoterapie v onkologii). Soustavně spolupracoval se svými žáky a kolegy z ostatních klinických oborů.
D: Bronchogenní karcinomy, 1938.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 60; BSPLF, 1, s. 143n.; ČBS, s. 29; Tomeš 1, s. 55; ČLČ 98, 1959, s. 546n.; tamtéž 108, 1969, s. 157; tamtéž 118, 1979, s. 64, 192; Praktický lékař, 1979, s. 237.
Petr Svobodný
