Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BABOR Josef 31.1.1887-26.1.1967

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef BABOR
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 31.1.1887
| místo narození = Písek
| datum úmrtí = 26.1.1967
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 17- Veterinář<br />22- Odborník živočišné výroby

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 162-163
}}

'''BABOR, Josef,''' ''* 31. 1. 1887 Písek, † 26. 1. 1967 Praha, veterinární lékař''

Po ukončení reálky v Písku navštěvoval 1905–09 Vojenskou
veterinární akademii při Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni.
Patřil spolu s Josefem Mackem, Aloisem Hanslianem, Jaroslavem
Stodolou a Janem Lukasem k jejím prvním absolventům,
tzv. vojenským veterinárním akademikům. Doktorát
veterinární medicíny získal ve Vídni jako první z českých
vojenských akademiků 12. 7. 1911. Od 1. 11. 1910 až do
vypuknutí první světové války působil jako šéfveterinář dělostřeleckého
pluku ve Lvově. Za války prošel v různých regionech
Rakouska a ruského Polska funkcemi šéfa zvěrolékařské
služby u divize, sboru a nakonec u armádní skupiny generála
Hadfy na tyrolské frontě. Po skončení války měl rozsáhlé
praktické zkušenosti z vojenské veterinární služby a z oblasti
využívání koní v extrémních válečných podmínkách. Již
2. 11. 1918 byl vládou pověřen založením československé
vojenské veterinární služby. Zasloužil se o ustavení veterinárního
oddělení na ministerstvu národní obrany a o zařazení
vojenských veterinářů na systemizovaná důstojnická místa,
srovnatelná s jinými skupinami vojenských specialistů s vysokoškolským
vzděláním. V březnu 1919 odešel na vlastní
žádost do Státního ústavu pro chov koní v Písku, odkud přešel
v únoru 1920 na oddělení chovu koní v ministerstvu zemědělství,
vedené v té době Josefem Tauferem. Tam působil
až do svého penzionování 1943. Do 1938 zastával funkci zástupce
vedoucího. Formální vedoucí tohoto oddělení (právníci
E. Letocha a J. Frankerberger) nebyli s hipologickou
problematikou dostatečně seznámeni a spoléhali převážně na
B. úsudek. Funkci vedoucího oddělení pro chov koní vykonával
1938–43. Po dobu svého třiadvacetiletého působení na
ministerstvu se B. podílel na zásadních změnách v organizaci
chovu koní v ČSR, na převedení ústavů pro chov koní od
vojenské správy do civilního sektoru, na koncepci importu
plemenných zvířat ze zahraničí a na formulování všech
základních předpisů o chovu koní. Uplatnil při tom nejen
své vlastní bohaté praktické zkušenosti, ale i poznatky zahraničních
chovatelských ústavů v Německu, Belgii, Francii,
Polsku, Rumunsku, Jugoslávii, Rakousku a Maďarsku, které
navštívil. Získal pověst všeobecně uznávaného a nestranného
odborníka. Prací na ministerstvu zemědělství přispíval
k upevnění vlivu veterinárních lékařů na chov domácích zvířat.
Od 1923 vykonával funkci předsedy české župy Ústřední jednoty československých zvěrolékařů a přispíval k řešení
odborných, profesních a sociálních problémů veterinárního
stavu. Zkušenosti a poznatky z oblasti chovu koní a jejich
využívání pro potřeby armády a zemědělství publikoval
knižně a v odborném tisku. Od 1947 pracoval už v důchodu
jako úřední veterinář prohlídky masa na ústředních jatkách
v Praze.

'''D:''' K chovu koní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, in: Zvěrolékařský
obzor, 12, 1919, č. 11–12, s. 29n.; Rolnický chov koní a prostředky k jeho
provozu a zvelebování v Československu, 1925 (spoluautor K. Šulc); Zákonná
ustanovení o plemenitbě koní v nové úpravě, in: Praktický chovatel koní,
1942, č. 42, s. 3n.

'''L:''' Vrchní odborový rada dr. J. B. v čele oddělení chovu koní ministerstva
zemědělství, in: Zvěrolékařský obzor, 31, 1938, č. 8, s. 141n.; MVDr. J. B.
osmdesátníkem, in: Veterinářství, 17, 1967, č. 2, s. 96.

Jiří Šindlář

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:17- Veterinář]]
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Písek]]
[[Kategorie:1967]]
[[Kategorie:Praha]]