BACÍLEK Karol 12.10.1896-19.3.1974: Porovnání verzí
(BACÍLEK_Karol_12.10.1896-19.3.1974) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.10.1896 | | datum narození = 12.10.1896 | ||
− | | místo narození = Choťánky | + | | místo narození = Choťánky u Poděbrad |
| datum úmrtí = 19.3.1974 | | datum úmrtí = 19.3.1974 | ||
− | | místo úmrtí = Bratislava | + | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BACÍLEK, Karol''' ''(též Karel), * 12. 10. 1896 Choťánky u Poděbrad, † 19. 3. 1974 Bratislava (Slovensko), politik, státník'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině zedníka a vyučil se strojním zámečníkem. | ||
+ | 1912–15 pracoval jako dělník. 1915 narukoval a bojoval na | ||
+ | italské frontě. Po vzniku ČSR se účastnil s československou | ||
+ | armádou osvobozování Slovenska a zůstal tam natrvalo. | ||
+ | 1920–23 pracoval v železničních dílnách ve Vrútkách, kde | ||
+ | vstoupil do nově založené komunistické strany a od 1924 | ||
+ | byl jejím profesionálním politickým pracovníkem (okresní | ||
+ | a krajský tajemník). 1929 podpořil radikální tzv. bolševický | ||
+ | směr v KSČ a ve třicátých letech byl i členem ÚV KSČ | ||
+ | a Krajinského vedení KSČ na Slovensku. V květnu 1939 | ||
+ | emigroval do Sovětského svazu. 1943 se v rámci parašutistického | ||
+ | výsadku vrátil ilegálně na Slovensko a stal se politickým | ||
+ | komisařem partyzánských oddílů. Po osvobození Československa | ||
+ | pracoval ve vysokých funkcích v Komunistické straně | ||
+ | Slovenska (tajemník a vedoucí zemědělského oddělení ÚV) | ||
+ | a po únoru 1948 i ve státních funkcích (poslanec NS, pověřenec | ||
+ | dopravy a pověřenec informací). V době politických | ||
+ | represí a stranických čistek byl členem nejužšího vedení KSČ | ||
+ | (předsednictva ÚV KSČ 1951–63, politického sekretariátu | ||
+ | ÚV KSČ 1951–53), byl předsedou sboru pověřenců na | ||
+ | Slovensku (5. 5. 1950–11. 9. 1951) a poté řídil v Praze dvě | ||
+ | tehdy klíčová ministerstva: kontroly (8. 9. 1951–23. 1. 1952) a národní bezpečnosti (23. 1. 1952–14. 9. 1953). B. prosazoval | ||
+ | tehdejší represivní opatření a jako ministr bezpečnosti | ||
+ | řídil přípravu politických procesů počátkem padesátých let. | ||
+ | 1953 odešel zpět na Slovensko a ve funkci prvního tajemníka | ||
+ | ÚV KSS (1953–63) se stal oporou dogmatického křídla slovenských | ||
+ | komunistů. V dubnu 1963 byl v souvislosti s revizí | ||
+ | politických procesů odvolán z funkcí člena předsednictva ÚV | ||
+ | KSČ i prvního tajemníka ÚV KSS a odešel do důchodu. Od | ||
+ | třicátých let patřil B. k předním představitelům stalinistického | ||
+ | a dogmatického směru v komunistickém hnutí v Československu | ||
+ | a zvláště na Slovensku. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' O niektorych otázkach roľníckej politiky na Slovensku, Bratislava 1950; | ||
+ | Bedlivo a ostražite ochraňovať výsledky našej mierumilovnej budovateľskej | ||
+ | práce, Bratislava 1952; Poučenie z procesu s vedením protištátneho špionážneho | ||
+ | a sprisahaneckeho centra v čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1953; | ||
+ | Upevniť stranicko-štátnu disciplinu – prvoradá úloha našich straníckých | ||
+ | organizácií, 1953. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Plevza, KSČ a revolučné hnutie na Slovensku 1929–1938, Bratislava | ||
+ | 1965; Prehľad dejín KSČ na Slovensku, Bratislava 1971; nekrology: Večerník | ||
+ | 19, 22. 3. 1974; Práca 29, 23. 3. 1974; Pravda 55, 23. 3. 1974; O. Slušná, | ||
+ | Kto je kto na Slovensku 1969, Bratislava 1970; Slovensko I., Dejiny, Bratislava | ||
+ | 1978; SBS 1, s. 92n.; BLS 1, s. 135n.; J. Pešek a kol., Aktéri jednej éry | ||
+ | na Slovensku 1948–1959, Prešov 2003, 24n. | ||
+ | |||
+ | Vlastislav Lacina | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
[[Kategorie:Choťánky]] | [[Kategorie:Choťánky]] | ||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] | [[Kategorie:Bratislava]] |
Verze z 15. 3. 2016, 15:49
Karol BACÍLEK | |
Narození | 12.10.1896 |
---|---|
Místo narození | Choťánky u Poděbrad |
Úmrtí | 19.3.1974 |
Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39863 |
BACÍLEK, Karol (též Karel), * 12. 10. 1896 Choťánky u Poděbrad, † 19. 3. 1974 Bratislava (Slovensko), politik, státník
Narodil se v rodině zedníka a vyučil se strojním zámečníkem. 1912–15 pracoval jako dělník. 1915 narukoval a bojoval na italské frontě. Po vzniku ČSR se účastnil s československou armádou osvobozování Slovenska a zůstal tam natrvalo. 1920–23 pracoval v železničních dílnách ve Vrútkách, kde vstoupil do nově založené komunistické strany a od 1924 byl jejím profesionálním politickým pracovníkem (okresní a krajský tajemník). 1929 podpořil radikální tzv. bolševický směr v KSČ a ve třicátých letech byl i členem ÚV KSČ a Krajinského vedení KSČ na Slovensku. V květnu 1939 emigroval do Sovětského svazu. 1943 se v rámci parašutistického výsadku vrátil ilegálně na Slovensko a stal se politickým komisařem partyzánských oddílů. Po osvobození Československa pracoval ve vysokých funkcích v Komunistické straně Slovenska (tajemník a vedoucí zemědělského oddělení ÚV) a po únoru 1948 i ve státních funkcích (poslanec NS, pověřenec dopravy a pověřenec informací). V době politických represí a stranických čistek byl členem nejužšího vedení KSČ (předsednictva ÚV KSČ 1951–63, politického sekretariátu ÚV KSČ 1951–53), byl předsedou sboru pověřenců na Slovensku (5. 5. 1950–11. 9. 1951) a poté řídil v Praze dvě tehdy klíčová ministerstva: kontroly (8. 9. 1951–23. 1. 1952) a národní bezpečnosti (23. 1. 1952–14. 9. 1953). B. prosazoval tehdejší represivní opatření a jako ministr bezpečnosti řídil přípravu politických procesů počátkem padesátých let. 1953 odešel zpět na Slovensko a ve funkci prvního tajemníka ÚV KSS (1953–63) se stal oporou dogmatického křídla slovenských komunistů. V dubnu 1963 byl v souvislosti s revizí politických procesů odvolán z funkcí člena předsednictva ÚV KSČ i prvního tajemníka ÚV KSS a odešel do důchodu. Od třicátých let patřil B. k předním představitelům stalinistického a dogmatického směru v komunistickém hnutí v Československu a zvláště na Slovensku.
D: O niektorych otázkach roľníckej politiky na Slovensku, Bratislava 1950; Bedlivo a ostražite ochraňovať výsledky našej mierumilovnej budovateľskej práce, Bratislava 1952; Poučenie z procesu s vedením protištátneho špionážneho a sprisahaneckeho centra v čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1953; Upevniť stranicko-štátnu disciplinu – prvoradá úloha našich straníckých organizácií, 1953.
L: V. Plevza, KSČ a revolučné hnutie na Slovensku 1929–1938, Bratislava 1965; Prehľad dejín KSČ na Slovensku, Bratislava 1971; nekrology: Večerník 19, 22. 3. 1974; Práca 29, 23. 3. 1974; Pravda 55, 23. 3. 1974; O. Slušná, Kto je kto na Slovensku 1969, Bratislava 1970; Slovensko I., Dejiny, Bratislava 1978; SBS 1, s. 92n.; BLS 1, s. 135n.; J. Pešek a kol., Aktéri jednej éry na Slovensku 1948–1959, Prešov 2003, 24n.
Vlastislav Lacina