BACÍLEK Karol 12.10.1896-19.3.1974: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 165-166
 
}}
 
}}
  

Verze z 23. 9. 2019, 09:45

Karol BACÍLEK
Narození 12.10.1896
Místo narození Choťánky u Poděbrad
Úmrtí 19.3.1974
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 165-166
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39863

BACÍLEK, Karol (též Karel), * 12. 10. 1896 Choťánky u Poděbrad, † 19. 3. 1974 Bratislava (Slovensko), politik, státník

Narodil se v rodině zedníka a vyučil se strojním zámečníkem. 1912–15 pracoval jako dělník. 1915 narukoval a bojoval na italské frontě. Po vzniku ČSR se účastnil s československou armádou osvobozování Slovenska a zůstal tam natrvalo. 1920–23 pracoval v železničních dílnách ve Vrútkách, kde vstoupil do nově založené komunistické strany a od 1924 byl jejím profesionálním politickým pracovníkem (okresní a krajský tajemník). 1929 podpořil radikální tzv. bolševický směr v KSČ a ve třicátých letech byl i členem ÚV KSČ a Krajinského vedení KSČ na Slovensku. V květnu 1939 emigroval do Sovětského svazu. 1943 se v rámci parašutistického výsadku vrátil ilegálně na Slovensko a stal se politickým komisařem partyzánských oddílů. Po osvobození Československa pracoval ve vysokých funkcích v Komunistické straně Slovenska (tajemník a vedoucí zemědělského oddělení ÚV) a po únoru 1948 i ve státních funkcích (poslanec NS, pověřenec dopravy a pověřenec informací). V době politických represí a stranických čistek byl členem nejužšího vedení KSČ (předsednictva ÚV KSČ 1951–63, politického sekretariátu ÚV KSČ 1951–53), byl předsedou sboru pověřenců na Slovensku (5. 5. 1950–11. 9. 1951) a poté řídil v Praze dvě tehdy klíčová ministerstva: kontroly (8. 9. 1951–23. 1. 1952) a národní bezpečnosti (23. 1. 1952–14. 9. 1953). B. prosazoval tehdejší represivní opatření a jako ministr bezpečnosti řídil přípravu politických procesů počátkem padesátých let. 1953 odešel zpět na Slovensko a ve funkci prvního tajemníka ÚV KSS (1953–63) se stal oporou dogmatického křídla slovenských komunistů. V dubnu 1963 byl v souvislosti s revizí politických procesů odvolán z funkcí člena předsednictva ÚV KSČ i prvního tajemníka ÚV KSS a odešel do důchodu. Od třicátých let patřil B. k předním představitelům stalinistického a dogmatického směru v komunistickém hnutí v Československu a zvláště na Slovensku.

D: O niektorych otázkach roľníckej politiky na Slovensku, Bratislava 1950; Bedlivo a ostražite ochraňovať výsledky našej mierumilovnej budovateľskej práce, Bratislava 1952; Poučenie z procesu s vedením protištátneho špionážneho a sprisahaneckeho centra v čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1953; Upevniť stranicko-štátnu disciplinu – prvoradá úloha našich straníckých organizácií, 1953.

L: V. Plevza, KSČ a revolučné hnutie na Slovensku 1929–1938, Bratislava 1965; Prehľad dejín KSČ na Slovensku, Bratislava 1971; nekrology: Večerník 19, 22. 3. 1974; Práca 29, 23. 3. 1974; Pravda 55, 23. 3. 1974; O. Slušná, Kto je kto na Slovensku 1969, Bratislava 1970; Slovensko I., Dejiny, Bratislava 1978; SBS 1, s. 92n.; BLS 1, s. 135n.; J. Pešek a kol., Aktéri jednej éry na Slovensku 1948–1959, Prešov 2003, 24n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina