BACHÁČEK z Nauměřic Martin ?1541-16.(17.)2.1612: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku BACHÁČEK Martin ?1541-16.(17.)2.1612 na BACHÁČEK z Nauměřic Martin ?1541-16.(17.)2.1612 bez založení přesměrování)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 16. nebo 17.2.1612
 
| datum úmrtí = 16. nebo 17.2.1612
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 9- Astronom nebo astrolog
+
| povolání = 9- Astronom nebo astrolog<br />1- Matematik<br />63- Spisovatel<br />13- Geodet nebo kartograf<br />
1- Matematik
+
63- Spisovatel
+
13- Geodet nebo kartograf
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 173-174
 
}}
 
}}
  

Verze z 23. 9. 2019, 10:01

Martin BACHÁČEK z Nauměřic
Narození asi listopad 1541
Místo narození Neuměřice u Kladna
Úmrtí 16. nebo 17.2.1612
Místo úmrtí Praha
Povolání 9- Astronom nebo astrolog
1- Matematik
63- Spisovatel
13- Geodet nebo kartograf
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 173-174
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39910

BACHÁČEK, z Nauměřic, Martin (též BACHAČEK, BACCHACIUS, BACHACIUS, BACHATIUS, BACHACZEK, BACHACZIEK, též Nauměřický, Nauměřic, Naumierzicius A Naumieric, Naumierzicenus, Naumierziczius A Naumierzic), * asi listopad 1541 nyní Neuměřice u Kladna, † 16. nebo 17. 2. 1612 Praha, pedagog, astronom, matematik

Základní vzdělání nabyl ve Slaném a na dalších městských školách, zejména v Táboře, v Praze u Sv. Štěpána Většího a v Klatovech. Univerzitní studia absolvoval v Praze. Učil jej Petr Codicillus, který ovlivnil jeho zájem o přírodní vědy. Cenné zkušenosti získal ve Vídni u biskupa Antonína Brusa z Mohelnice, od 1561 arcibiskupa pražského. Za dalším vzděláním odešel na univerzitu do Lipska, pak do Altdorfu u Norimberka, do Wittenbergu (1567) a dalších německých měst. Do Čech se vrátil asi kolem 1570. Stal se domácím učitelem a později učil na školách v Žatci (nejlepší škola po Praze), kde těžce onemocněl, v Pardubicích, v Praze u Sv. Havla a na Malé Straně. 1577 složil bakalářské zkoušky, o pět let později (1582) se stal i mistrem filozofické (artistické) fakulty a byl povolán mezi její profesory. Za své profesorské praxe zastával téměř všechny fakultní i kolejní úřady. Děkanem fakulty byl zvolen 1586, 1587, 1594 a 1595. Funkci prorektora Karlovy univerzity zastával 1591, 1593 a 1597, rektorem byl 1598–1600 a 1603–12. Dlouhodobě působil i ve funkci probošta kolejí Loudovy, Karlovy a Václavovy (1604–12), kde až do smrti také bydlel. 1591 mu císař Rudolf II. udělil právo užívat erb a přídomek z Nauměřic. Náležel mezi největší vzdělance předbělohorských Čech. Vynikal především nezlomnou pílí, rozvahou a dobrými organizačními i pedagogickými schopnostmi. Přednášel astronomii, matematiku, zavedl do svých výkladů i některé kapitoly z kosmografie a po zvolení do utrakvistické konsistoře (1609) se účastnil sestavování katechismu pro výuku na školách. Udržoval těsné kontakty s největšími znalci přírodních věd tehdejší doby – s lékaři Tadeášem Hájkem z Hájku, Janem Huberem a Janem Jeseniem a zejména s astronomy Tycho Brahem a Janem Keplerem, dopisoval si s Václavem Budovcem z Budova. Důkazem jeho všestrannosti bylo i to, že 1602 převzal výuku řečtiny, protože tehdy nebyl na univerzitě žádný schopnější filolog. Se studenty četl především Homéra. Za výuku dostával mimořádný plat z České komory. Velkou péči věnoval rovněž městským partikulárním školám. Snažil se vytvořit takový školský systém, v němž by univerzita mohla řídit výuku na městských školách v Čechách, což se mu na konci života podařilo. Tehdy pražská univerzita řídila dosazování učitelů téměř do všech městských škol v Čechách (s výjimkou jižních Čech, zejména v oblasti Českých Budějovic), v části Moravy a dokonce i v Trenčíně v Horních Uhrách. Spolu s Václavem Valverinem napsal školní řád pro vzornou nižší školu (classes). Vzorná byla i jeho soukromá nižší škola, kterou provozoval ještě při působení na univerzitě. Díky svému pedagogickému působení bývá často chápán jako předchůdce Jana Amose Komenského. B. měl rovněž vydavatelské zásluhy. Vydal Epithapia…M. Petri Codicilli a Tulechova (1589) a 1591 dal znovu vytisknout skladbu Jana Rosacia Reverendi viri … M. Joannis Rosacii Suticensis … Trochaicum dicolon tetrastrophon rythmicum. Po jeho smrti vydala pražská univerzita spolu se žateckou školou jako výraz úcty sborník epitafií. Také v Norimberku vydali B. přátelé na jeho počest sborník. Po léta uveřejňoval minuce, pranostiky a kalendáře. Mnoho z jeho současníků mu věnovalo svá díla.

D: (s autorským a vydavatelským podílem) – česky: Kalendář hospodářský a kancelářský ku potřebě úředníkům, písařům, prokurátorům a kupcům obchody vedoucím … k létu Páně … 1594, 1595, 1596, Praha, Jiří Jakubeus Dačický 1593, 1594, 1595; Kalendář hospodářský ku potřebě úředníkům, písařům, prokurátorům, kupcům, historikům a obchody vedoucím (Nový kalendář kancelářský a hospodářský) … k létu Páně 1606, 1607, Praha, Šumanská tiskárna 1605, 1606; Kalendář hvězdářský k psání ku položení země české řádně spravedlivý a vydaný … k létu Páně 1593, 1596…, Praha, Jan Schuman 1592, Jiří Dačický 1595; Minucí a pranostika učení pražského…, Praha, Jiří Dačický 1592, Praha Šumanská tiskárna 1606 a podobná díla i na jiné roky. – latinsky: Donati declinationum paradigmata adiecta puerili interpretatione in usum puelorum et discipulorum. Lat., Bohem. et Germ. (Pragae, typ. Schumanianis 1591); Paradigmata coniugationum … Lat. et Bohem. (Pragae, typ. Schumanianis 1594); Classes quinque in academia Pragensi pro pueris et adolescentibus … erectae (Pragae per collegio regis Venceslai 1609, an.); Rudimentorum cosmographicorum Ioan. Honteri Coronensis libri IV cum elegantissimis tabellis geographicis… (Pragae, typ. Schumanianis 1595).

L: Knihopis českých a slovenských tisků, 1 sv., č. 922–929 Dodatky 2, 1995, č. 923, 924, 926, 929; V. Pumprla, Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci, 4 sv. (G–J), 1976, č. 2026 (J. Honterus); RHB 1, 1966, s. 119n., kde další starší literatura; Dějiny Univerzity Karlovy, 1, 1347/48–1622, 1995, podle rejstříku; J. Pešek, M. Martin Bacháček z Nauměřic, rektor univerzity pražské, in: AUC-HUCP 19/1, 1979, s. 73n.; týž, Univerzitní správa městských latinských škol v Čechách a na Moravě na přelomu 16. a 17. století, in: AUC-HUCP 30/2, 1990, s. 41n.; týž, Pražská univerzita, městské latinské školy a měšťanské elity předbělohorských Čech (1570–1620), in: ČČH 89, 1992, s. 366n.

Václav Bartůšek