Biografický slovník
BACHTÍK Josef 8.4.1901-1.4.1971: Porovnání verzí
(BACHTÍK_Josef_8.4.1901-1.4.1971) |
|||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BACHTÍK, Josef,''' ''* 8. 4. 1901 Praha, † 1. 4. 1971 Praha, právník, hudební publicista, libretista'' | ||
| + | |||
| + | Hudební vzdělání získal v rodině. Jeho otec Ferdinand B. | ||
| + | (1865–1957) byl učitelem hudby a autorem několika učebnic | ||
| + | a instruktivních skladeb. B. navštěvoval v Praze reálné | ||
| + | gymnázium a Právnickou fakultu UK (JUDr. 1925). Stal se | ||
| + | úředníkem Zemské politické správy a 1927–54 pracoval jako | ||
| + | úředník pražského magistrátu. Do penzionování (1959) byl | ||
| + | hlavním redaktorem hudební redakce Nakladatelství krásné | ||
| + | literatury, hudby a umění (SNKLHU). 1929 vstoupil do | ||
| + | hudebního života jako kritik a publicista listu ''Venkov'' (šifra | ||
| + | jbk), kde setrval do 1937. Patřil ke skupině hudebníků, jež | ||
| + | se starala o odkaz Antonína Dvořáka, a sám přispěl řadou | ||
| + | prací k jeho popularizaci. Zajímal se však i o soudobou | ||
| + | tvorbu a stýkal se se skupinou skladatelů kolem spolků Mánes | ||
| + | a Přítomnost. Krátce působil jako kritik v listu ''Národní'' | ||
| + | ''osvobození'' (1937/38), během druhé světové války v ''Národní'' | ||
| + | ''práci'' (1938–45), poté v ''Právu'' ''lidu'' (do 1948, šifra Bch). Byl | ||
| + | jedním z redaktorů časopisu ''Rytmus'' (1940/41–1943/44, | ||
| + | spolu s Václavem Holzknechtem a Karlem Šromem). 1946 | ||
| + | psal do časopisu ''Tempo'', 1952–56 do ''Hudebních'' ''rozhledů''. | ||
| + | Jeho popularizační texty měly velmi dobrou literární úroveň | ||
| + | a svědomitě zpracovaný obsah. Ze tří libret byla nejúspěšnější | ||
| + | jednoaktovka ''Pozdvižení'' ''v Efesu''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' libreta: Pozdvižení v Efesu (podle Komedie plné omylů W. Shakespeara, | ||
| + | hudba I. Krejčí, premiéra 1945 v pražském rozhlase, scénicky v ND v Praze | ||
| + | 1946); Rohovín čtverrohý (podle stejnojmenné frašky V. K. Klicpery, hudba Zb. Vostřák, Olomouc 1949); Králův mincmistr (podle hry Kutnohorští | ||
| + | havíři J. K. Tyla, hudba Zb. Vostřák, scénicky Stavovské divadlo Praha | ||
| + | 1955); knihy: A. Dvořák dirigent, 1940; A. Dvořák, 1941; E. Grieg, 1957; | ||
| + | G. Verdi, 1963; W. Shakespeare v hudbě a na našem jevišti, 1964; 19. století | ||
| + | v hudbě, 1970. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pazdírek, s. 30 (otec i syn); HS 1, s. 40n.; (Ferdinand B., se seznamem | ||
| + | prací i Josef B. se seznamem studií); Dějiny české hudební kultury 2, | ||
| + | 1918–1945, 1981, passim; V. Holzknecht, Iša Krejčí, 1976, s. 120, 129, | ||
| + | 131, 133n.; týž, Nad poslední knihou J. B., in: Portréty, úvahy, kritiky, | ||
| + | morality, 1983, s. 76n. | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:48- Politický publicista]] | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1971]] | [[Kategorie:1971]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 18. 3. 2016, 13:44
| Josef BACHTÍK | |
 | |
| Narození | 8.4.1901 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 1.4.1971 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 63- Spisovatel 48- Politický publicista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39938 |
BACHTÍK, Josef, * 8. 4. 1901 Praha, † 1. 4. 1971 Praha, právník, hudební publicista, libretista
Hudební vzdělání získal v rodině. Jeho otec Ferdinand B. (1865–1957) byl učitelem hudby a autorem několika učebnic a instruktivních skladeb. B. navštěvoval v Praze reálné gymnázium a Právnickou fakultu UK (JUDr. 1925). Stal se úředníkem Zemské politické správy a 1927–54 pracoval jako úředník pražského magistrátu. Do penzionování (1959) byl hlavním redaktorem hudební redakce Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU). 1929 vstoupil do hudebního života jako kritik a publicista listu Venkov (šifra jbk), kde setrval do 1937. Patřil ke skupině hudebníků, jež se starala o odkaz Antonína Dvořáka, a sám přispěl řadou prací k jeho popularizaci. Zajímal se však i o soudobou tvorbu a stýkal se se skupinou skladatelů kolem spolků Mánes a Přítomnost. Krátce působil jako kritik v listu Národní osvobození (1937/38), během druhé světové války v Národní práci (1938–45), poté v Právu lidu (do 1948, šifra Bch). Byl jedním z redaktorů časopisu Rytmus (1940/41–1943/44, spolu s Václavem Holzknechtem a Karlem Šromem). 1946 psal do časopisu Tempo, 1952–56 do Hudebních rozhledů. Jeho popularizační texty měly velmi dobrou literární úroveň a svědomitě zpracovaný obsah. Ze tří libret byla nejúspěšnější jednoaktovka Pozdvižení v Efesu.
D: libreta: Pozdvižení v Efesu (podle Komedie plné omylů W. Shakespeara, hudba I. Krejčí, premiéra 1945 v pražském rozhlase, scénicky v ND v Praze 1946); Rohovín čtverrohý (podle stejnojmenné frašky V. K. Klicpery, hudba Zb. Vostřák, Olomouc 1949); Králův mincmistr (podle hry Kutnohorští havíři J. K. Tyla, hudba Zb. Vostřák, scénicky Stavovské divadlo Praha 1955); knihy: A. Dvořák dirigent, 1940; A. Dvořák, 1941; E. Grieg, 1957; G. Verdi, 1963; W. Shakespeare v hudbě a na našem jevišti, 1964; 19. století v hudbě, 1970.
L: Pazdírek, s. 30 (otec i syn); HS 1, s. 40n.; (Ferdinand B., se seznamem prací i Josef B. se seznamem studií); Dějiny české hudební kultury 2, 1918–1945, 1981, passim; V. Holzknecht, Iša Krejčí, 1976, s. 120, 129, 131, 133n.; týž, Nad poslední knihou J. B., in: Portréty, úvahy, kritiky, morality, 1983, s. 76n.
Jitka Ludvová
