BADENI Kazimierz Felix 14.10.1846-9.7.1909: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku BADENI Kazimierz Felix 4.10.1846-9.7.1909 na BADENI Kazimierz Felix 14.10.1846-9.7.1909 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Kazimierz Felix BADENI
 
| jméno = Kazimierz Felix BADENI
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Badeni Kazimierz Felix portret.jpg
 
| datum narození = 14.10.1846
 
| datum narození = 14.10.1846
 
| místo narození = Surochów u Jarosławi (Polsko)
 
| místo narození = Surochów u Jarosławi (Polsko)
Řádka 65: Řádka 65:
 
Pamiętniki, sv. 2 (vyd. A. Knot), Wrocław 1951; O. Urban, Česká
 
Pamiętniki, sv. 2 (vyd. A. Knot), Wrocław 1951; O. Urban, Česká
 
politika 1848–1918, 1982; OSN 3, s. 51, 28, s. 77n.
 
politika 1848–1918, 1982; OSN 3, s. 51, 28, s. 77n.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/7004 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Aktuální verze z 5. 7. 2018, 23:36

Kazimierz Felix BADENI
Narození 14.10.1846
Místo narození Surochów u Jarosławi (Polsko)
Úmrtí 9.7.1909
Místo úmrtí Krasne u Jarosławi (Polsko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BADENI, Kazimierz Felix, * 14. 10. 1846 Surochów u Jarosławi (Polsko), † 9. 7. 1909 Krasne u Jarosławi (Polsko), státník, velkostatkář

Potomek rodu východohaličské polské statkářské šlechty. Jeho otec Władysław B. (1819–1888) byl jako člen zemského výboru organizátor veřejných komunikací v Haliči, matka Cecilia (rozená hraběnka Mierová) podporovala lvovské školství, bratr Stanisław byl konzervativní politik. Studoval na klasickém gymnáziu ve Lvově a na Právnické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově (JUDr.). 1868 nastoupil do státní služby jako konceptní úředník okresního hejtmanství v Krakově, 1869–70 působil na ministerstvu vnitra ve Vídni, potom jako zástupce okresního hejtmana v Źółkwi a okresní hejtman v Rzeszowě, 1879–86 byl delegátem místodržitelského oddělení zemského prezidia v Krakově, od 1886 do smrti poslancem velkostatkářské kurie západohaličského zemského sněmu v Krakově, 1888–95 haličským místodržitelem. Po pádu perzekučního kabinetu knížete A. Windischgraetze byl 2. 10. 1895 postaven do čela předlitavské vlády, kde spravoval i resort vnitra. Zejména měl uklidnit poměry v českých zemích, přičemž mohl spoléhat jen na nepevnou parlamentní koalici. Hned 11. 10. 1895 zrušil nad Prahou a okolím výjimečný stav, během října a listopadu amnestoval politické vězně včetně účastníků tzv. spiknutí Omladiny, brzy poté navrhl revizi ústavního zákona o říšské radě, již parlament přijal 7. 5., uzákoněna byla 14. 6. 1896. Volební oprava podstatně demokratizovala říšské volby v Předlitavsku tím, že k dosavadním čtyřem kuriím přidala pátou, do které se volilo podle všeobecného volebního práva. Přivedla do parlamentu 72 nové poslance, mezi nimi první sociální demokraty. Volební census B. snížil zákonem z 5. 12. 1896 z dosavadních pěti na čtyři zlaté přímých daní. Počet voličů tím vzrostl o tři a půl milionu. Čeští poslanci zaujali vůči B. vládě opoziční stanovisko, neboť neřešila otázku jazykové rovnoprávnosti. Aby získal českou podporu, B. vyhlásil 26. 1. 1897 řešení národnostní otázky v českých zemích za přední úkol svého ministerstva, což vedlo po volbách do páté kurie z 12. 3. 1897 k diferenciaci parlamentních sil. Konec mladočeské opozice znamenalo vydání B. jazykových nařízení pro Čechy (5. 4.) a pro Moravu (22. 4.), která v určitých případech zaváděla češtinu jako vnitřní úřední jazyk, což byl jeden z hlavních požadavků české státoprávní politiky od 60. let, definitivně s platností od 1. 7. 1900. Povinnost zemského úřednictva ovládat oba zemské jazyky vyvolala agresivní bouři nevole německých nacionálů v parlamentu i v ulicích. Když listopadové odročení říšské rady situaci neuklidnilo, vláda 28. 11. 1897 podala demisi a B. se zklamaně uchýlil do ústraní. Na jeho pohřbu promluvil za české parlamentáře J. Čelakovský.

L: K. Adámek, Paměti z doby Badeniovy, 1910; Z. V. Tobolka, Badeni a Čechové, 1913 (separát z České revue); J. Kaizl, Z mého života (vyd. Z. V. Tobolka), sv. 3/1, 1914; Der politische Nachlass des Grafen Eduard Taaffe (vyd. A. Skedl a E. Weiss), Wien 1922; Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby, sv. 3/2, 1936; K. Chłędowski, Pamiętniki, sv. 2 (vyd. A. Knot), Wrocław 1951; O. Urban, Česká politika 1848–1918, 1982; OSN 3, s. 51, 28, s. 77n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera