BAERNREITHER Josef Maria 12.4.1845-19.9.1925: Porovnání verzí

Z Personal
(BAERNREITHER_Josef_Maria_12.4.1845-19.9.1925)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 12.4.1845
 
| datum narození = 12.4.1845
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 19.9.1925
 
| datum úmrtí = 19.9.1925
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Teplice
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
48- Politický publicista
 
48- Politický publicista
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef Maria BAERNREITHER
+
}}
 +
 
 +
'''BAERNREITHER, Joseph Maria,''' ''* 12. 4. 1845 Praha, † 19. 9. 1925 Teplice, právník, politik, velkostatkář''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny vídeňského továrníka a velkostatkáře.
 +
Maturoval 2. 7. 1863 na malostranském gymnáziu v Praze.
 +
1864–67 studoval práva na univerzitě v Heidelbergu, poté
 +
od 1868 v Praze (mezi jeho učiteli byl např. významný český
 +
právník Antonín Randa), kde 14. 12. 1871 promoval
 +
(JUDr). 1872 nastoupil praxi nejprve u pražského obchodního
 +
soudu, o rok později u českého zemského soudu. Zde
 +
15. 5. 1873 složil soudcovské zkoušky. Své vzdělání doplnil
 +
ještě odbornými stážemi v Ženevě, Hannoveru a Celle. Po
 +
krátkém působení u krajského soudu v Liberci se počátkem
 +
prosince 1874 stal adjunktem u pražského zemského soudu,
 +
vzápětí v lednu 1875 byl povolán na ministerstvo spravedlnosti
 +
ve Vídni. Zde působil jako vicesekretář až do 1885, kdy
 +
se s titulem soudního rady vrátil do Prahy. V září 1878 byl
 +
zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882, poté
 +
znovu od října 1901) a od 1885 se stal poslancem rakouské
 +
říšské rady jako přední představitel strany tzv. ústavověrných
 +
velkostatkářů. V březnu 1898 povolal hrabě František Thun
 +
B. do vlády jako ministra obchodu. Jeho přítomnost ve vládě,
 +
záhy po pádu Badeniho jazykových nařízení, měla spolu
 +
s účastí českého ministra Josefa Kaizla neutralizovat extrémní
 +
politické tlaky a prokázat současně, že rakouská vláda není
 +
protiněmecká. Sílící tlak německých stran a nespokojenost
 +
ve vlastní ústavověrné straně ale B. vedla už v říjnu 1898
 +
k demisi. Krátce předtím, 27. 9. 1898, byl jmenován tajným
 +
radou. Jako právník a politik se zajímal vedle aktuálních
 +
národohospodářských otázek zvláště o sociální poměry
 +
doma i v zahraničí, o dělnické a sociální zákonodárství, péči
 +
o mládež a usiloval o jejich zdokonalování. Své mimořádné
 +
právnické a národohospodářské vzdělání a politický rozhled
 +
si již od mládí rozšiřoval vždy několik týdnů trvajícími cestami
 +
do ciziny (1872 Blízký východ, 1880 Francie a Belgie,
 +
1883 Nizozemí, Londýn, Skotsko, 1904 USA, Kanada).
 +
1907 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny.
 +
V letech před první světovou válkou se za ústavověrné velkostatkáře
 +
významně podílel na složitých a neúspěšných jednáních
 +
o tzv. českém vyrovnání. Přestože za války nesouhlasil
 +
s politikou rakouských militaristických kruhů, zejména se
 +
suspendováním ústavy, přijal 20. 12. 1916 pozvání do vlády
 +
Jindřicha Clam-Martinice, ve které jako ministr bez portefeuille
 +
měl připravit ustavení resortu zdravotnictví a sociální
 +
péče. V červnu 1917 však s vládou odstoupil. Po celou dobu
 +
politické činnosti byl zastáncem zachování habsburské monarchie
 +
za německé hegemonie a při realizaci zásadních sociálněpolitických
 +
reforem. Po rozpadu Rakouska-Uherska se
 +
měl stát zplnomocněncem rakouské republiky u nizozemské
 +
vlády, ale pro nemoc už úřad nenastoupil. Byl autorem řady
 +
publikací a studií, zvláště k aktuálním právním a sociálním
 +
problémům (např. sociální pojišťovnictví, péče o mládež), ale
 +
též k národnostní (hlavně české) otázce. Do sklonku života žil ve Vídni a až těsně před smrtí se vážně nemocen vrátil na
 +
své panství Linz u Lubence (dnes Mlýnce) v Čechách. Zemřel
 +
v Teplicích, pohřben byl do rodinné hrobky v Praze na
 +
Olšanech. Zanechal rozsáhlou a jím uspořádanou písemnou
 +
pozůstalost, uloženou na vlastní přání ve státním archivu ve
 +
Vídni. Do 1938 byly z pozůstalosti publikovány jen některé
 +
fragmenty z obsáhlých pamětí.
 +
 
 +
'''D:''' (výběr) Die englischen Arbeiterverbände und ihr Recht. Ein Beitrag
 +
zur Geschichte der sozialen Bewegung in der Gegenwart, Tübingen 1886;
 +
Sozialreform in Österreich, in: Zeitschrift für Volkswirtschaft, Sozialpolitik
 +
und Verwaltung 1, 1892, s. 11n.; Die sozialpolitischen Aufgaben der neuen
 +
Regierung, Wien 1894; Jugendfürsorge und Strafrecht in den Vereinigten
 +
Staaten von Amerika, Wien 1905; Grundfragen der sozialen Versicherung in
 +
Österreich. Ergebnisse der Beratungen des Arbeiterbeirates, Wien 1908; Bosnische
 +
Eindrücke. Eine politische Studie, Wien 1908; Zur böhmischen Frage.
 +
Eine politische Studie, 1910; Handelspolitische Eindrücke, Wien 1913;
 +
Denkschrift über das wirtschaftspolitische Verhältnis Österreich-Ungarns zu
 +
Deutschland, Wien 1915; Bosnien und Herzegowina in vorottomanischer
 +
Zeit, Wien 1918.
 +
 
 +
'''L:''' A. Czedik, Zur Geschichte der k. k. österreichischen Ministerien 1861–
 +
1916, 2, Wien 1917, s. 243n.; K. M. Uhlirz, Handbuch der Geschichte Österreichs
 +
und seiner Nachbarländer Böhmen und Ungarn, 2/2, Graz – Wien
 +
– Leipzig 1941, passim; H. Bachmann, J. M. B. als Sozialpolitiker im alten
 +
Österreich, in: Bohemia 16, 1975, s. 161n.; týž, J. M. B. und die nationale
 +
Ausgleichspolitik der österreichischen Regierung in Böhmen (1908–1914),
 +
in: Bohemia 7, 1966, s. 301n.; týž, J. M. B. und die böhmische Frage
 +
während des 1. Weltkrieges, in: Der Donauraum 11, 1966, s. 78n.; týž,
 +
J. M. B. (1845–1925). Der Werdegang eines altösterreichischen Ministers
 +
und Sozialpolitikers, Neustadt/Aisch 1977; týž, J. M. B. in: Lebensbilder
 +
zur Geschichte der böhmischen Länder, 4, München-Wien 1981, s. 191n.
 +
(s další literaturou); NDB 1, s. 528; ÖBL 1, s. 43; BL 1, s. 41; Biographisches
 +
Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, 1971, s. 189; M. Partisch,
 +
Österreicher aus sudetendeutschem Stamme 6, s. 14n.; K. Kazbunda, Otázka
 +
česko-německá v předvečer velké války, 1995, passim.
 +
 
 +
'''P:''' písemná pozůstalost v Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni obsahuje
 +
kromě jiného 19 svazků deníků z let 1897–1918, deníky z cest a 11 svazků
 +
strojopisných vzpomínek (Erinnerungen). Z pozůstalosti byly zatím vydány:
 +
J. M. B., Fragmente eines politischen Tagebuches. Die südslawische Frage und
 +
Österreich-Ungarn vor dem Weltkrieg, Berlin 1928; Römisches Tagebuch,
 +
Berlin 1930; J. M. B. Der Verfall des Habsburgerreiches und die Deutschen.
 +
Fragmente eines politischen Tagebuches 1897–1917, Wien 1938.
 +
 
 +
Jan Novotný
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
 
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
 
 
[[Kategorie:1845]]
 
[[Kategorie:1845]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1925]]
 
[[Kategorie:1925]]
 +
[[Kategorie:Teplice]]

Verze z 18. 3. 2016, 11:12

Josef Maria BAERNREITHER
Narození 12.4.1845
Místo narození Praha
Úmrtí 19.9.1925
Místo úmrtí Teplice
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

48- Politický publicista
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39886

BAERNREITHER, Joseph Maria, * 12. 4. 1845 Praha, † 19. 9. 1925 Teplice, právník, politik, velkostatkář

Pocházel z rodiny vídeňského továrníka a velkostatkáře. Maturoval 2. 7. 1863 na malostranském gymnáziu v Praze. 1864–67 studoval práva na univerzitě v Heidelbergu, poté od 1868 v Praze (mezi jeho učiteli byl např. významný český právník Antonín Randa), kde 14. 12. 1871 promoval (JUDr). 1872 nastoupil praxi nejprve u pražského obchodního soudu, o rok později u českého zemského soudu. Zde 15. 5. 1873 složil soudcovské zkoušky. Své vzdělání doplnil ještě odbornými stážemi v Ženevě, Hannoveru a Celle. Po krátkém působení u krajského soudu v Liberci se počátkem prosince 1874 stal adjunktem u pražského zemského soudu, vzápětí v lednu 1875 byl povolán na ministerstvo spravedlnosti ve Vídni. Zde působil jako vicesekretář až do 1885, kdy se s titulem soudního rady vrátil do Prahy. V září 1878 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882, poté znovu od října 1901) a od 1885 se stal poslancem rakouské říšské rady jako přední představitel strany tzv. ústavověrných velkostatkářů. V březnu 1898 povolal hrabě František Thun B. do vlády jako ministra obchodu. Jeho přítomnost ve vládě, záhy po pádu Badeniho jazykových nařízení, měla spolu s účastí českého ministra Josefa Kaizla neutralizovat extrémní politické tlaky a prokázat současně, že rakouská vláda není protiněmecká. Sílící tlak německých stran a nespokojenost ve vlastní ústavověrné straně ale B. vedla už v říjnu 1898 k demisi. Krátce předtím, 27. 9. 1898, byl jmenován tajným radou. Jako právník a politik se zajímal vedle aktuálních národohospodářských otázek zvláště o sociální poměry doma i v zahraničí, o dělnické a sociální zákonodárství, péči o mládež a usiloval o jejich zdokonalování. Své mimořádné právnické a národohospodářské vzdělání a politický rozhled si již od mládí rozšiřoval vždy několik týdnů trvajícími cestami do ciziny (1872 Blízký východ, 1880 Francie a Belgie, 1883 Nizozemí, Londýn, Skotsko, 1904 USA, Kanada). 1907 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. V letech před první světovou válkou se za ústavověrné velkostatkáře významně podílel na složitých a neúspěšných jednáních o tzv. českém vyrovnání. Přestože za války nesouhlasil s politikou rakouských militaristických kruhů, zejména se suspendováním ústavy, přijal 20. 12. 1916 pozvání do vlády Jindřicha Clam-Martinice, ve které jako ministr bez portefeuille měl připravit ustavení resortu zdravotnictví a sociální péče. V červnu 1917 však s vládou odstoupil. Po celou dobu politické činnosti byl zastáncem zachování habsburské monarchie za německé hegemonie a při realizaci zásadních sociálněpolitických reforem. Po rozpadu Rakouska-Uherska se měl stát zplnomocněncem rakouské republiky u nizozemské vlády, ale pro nemoc už úřad nenastoupil. Byl autorem řady publikací a studií, zvláště k aktuálním právním a sociálním problémům (např. sociální pojišťovnictví, péče o mládež), ale též k národnostní (hlavně české) otázce. Do sklonku života žil ve Vídni a až těsně před smrtí se vážně nemocen vrátil na své panství Linz u Lubence (dnes Mlýnce) v Čechách. Zemřel v Teplicích, pohřben byl do rodinné hrobky v Praze na Olšanech. Zanechal rozsáhlou a jím uspořádanou písemnou pozůstalost, uloženou na vlastní přání ve státním archivu ve Vídni. Do 1938 byly z pozůstalosti publikovány jen některé fragmenty z obsáhlých pamětí.

D: (výběr) Die englischen Arbeiterverbände und ihr Recht. Ein Beitrag zur Geschichte der sozialen Bewegung in der Gegenwart, Tübingen 1886; Sozialreform in Österreich, in: Zeitschrift für Volkswirtschaft, Sozialpolitik und Verwaltung 1, 1892, s. 11n.; Die sozialpolitischen Aufgaben der neuen Regierung, Wien 1894; Jugendfürsorge und Strafrecht in den Vereinigten Staaten von Amerika, Wien 1905; Grundfragen der sozialen Versicherung in Österreich. Ergebnisse der Beratungen des Arbeiterbeirates, Wien 1908; Bosnische Eindrücke. Eine politische Studie, Wien 1908; Zur böhmischen Frage. Eine politische Studie, 1910; Handelspolitische Eindrücke, Wien 1913; Denkschrift über das wirtschaftspolitische Verhältnis Österreich-Ungarns zu Deutschland, Wien 1915; Bosnien und Herzegowina in vorottomanischer Zeit, Wien 1918.

L: A. Czedik, Zur Geschichte der k. k. österreichischen Ministerien 1861– 1916, 2, Wien 1917, s. 243n.; K. M. Uhlirz, Handbuch der Geschichte Österreichs und seiner Nachbarländer Böhmen und Ungarn, 2/2, Graz – Wien – Leipzig 1941, passim; H. Bachmann, J. M. B. als Sozialpolitiker im alten Österreich, in: Bohemia 16, 1975, s. 161n.; týž, J. M. B. und die nationale Ausgleichspolitik der österreichischen Regierung in Böhmen (1908–1914), in: Bohemia 7, 1966, s. 301n.; týž, J. M. B. und die böhmische Frage während des 1. Weltkrieges, in: Der Donauraum 11, 1966, s. 78n.; týž, J. M. B. (1845–1925). Der Werdegang eines altösterreichischen Ministers und Sozialpolitikers, Neustadt/Aisch 1977; týž, J. M. B. in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, 4, München-Wien 1981, s. 191n. (s další literaturou); NDB 1, s. 528; ÖBL 1, s. 43; BL 1, s. 41; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, 1971, s. 189; M. Partisch, Österreicher aus sudetendeutschem Stamme 6, s. 14n.; K. Kazbunda, Otázka česko-německá v předvečer velké války, 1995, passim.

P: písemná pozůstalost v Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni obsahuje kromě jiného 19 svazků deníků z let 1897–1918, deníky z cest a 11 svazků strojopisných vzpomínek (Erinnerungen). Z pozůstalosti byly zatím vydány: J. M. B., Fragmente eines politischen Tagebuches. Die südslawische Frage und Österreich-Ungarn vor dem Weltkrieg, Berlin 1928; Römisches Tagebuch, Berlin 1930; J. M. B. Der Verfall des Habsburgerreiches und die Deutschen. Fragmente eines politischen Tagebuches 1897–1917, Wien 1938.

Jan Novotný