BAERNREITHER Josef Maria 12.4.1845-19.9.1925: Porovnání verzí
(BAERNREITHER_Josef_Maria_12.4.1845-19.9.1925) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.4.1845 | | datum narození = 12.4.1845 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 19.9.1925 | | datum úmrtí = 19.9.1925 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Teplice |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
48- Politický publicista | 48- Politický publicista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BAERNREITHER, Joseph Maria,''' ''* 12. 4. 1845 Praha, † 19. 9. 1925 Teplice, právník, politik, velkostatkář'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny vídeňského továrníka a velkostatkáře. | ||
+ | Maturoval 2. 7. 1863 na malostranském gymnáziu v Praze. | ||
+ | 1864–67 studoval práva na univerzitě v Heidelbergu, poté | ||
+ | od 1868 v Praze (mezi jeho učiteli byl např. významný český | ||
+ | právník Antonín Randa), kde 14. 12. 1871 promoval | ||
+ | (JUDr). 1872 nastoupil praxi nejprve u pražského obchodního | ||
+ | soudu, o rok později u českého zemského soudu. Zde | ||
+ | 15. 5. 1873 složil soudcovské zkoušky. Své vzdělání doplnil | ||
+ | ještě odbornými stážemi v Ženevě, Hannoveru a Celle. Po | ||
+ | krátkém působení u krajského soudu v Liberci se počátkem | ||
+ | prosince 1874 stal adjunktem u pražského zemského soudu, | ||
+ | vzápětí v lednu 1875 byl povolán na ministerstvo spravedlnosti | ||
+ | ve Vídni. Zde působil jako vicesekretář až do 1885, kdy | ||
+ | se s titulem soudního rady vrátil do Prahy. V září 1878 byl | ||
+ | zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882, poté | ||
+ | znovu od října 1901) a od 1885 se stal poslancem rakouské | ||
+ | říšské rady jako přední představitel strany tzv. ústavověrných | ||
+ | velkostatkářů. V březnu 1898 povolal hrabě František Thun | ||
+ | B. do vlády jako ministra obchodu. Jeho přítomnost ve vládě, | ||
+ | záhy po pádu Badeniho jazykových nařízení, měla spolu | ||
+ | s účastí českého ministra Josefa Kaizla neutralizovat extrémní | ||
+ | politické tlaky a prokázat současně, že rakouská vláda není | ||
+ | protiněmecká. Sílící tlak německých stran a nespokojenost | ||
+ | ve vlastní ústavověrné straně ale B. vedla už v říjnu 1898 | ||
+ | k demisi. Krátce předtím, 27. 9. 1898, byl jmenován tajným | ||
+ | radou. Jako právník a politik se zajímal vedle aktuálních | ||
+ | národohospodářských otázek zvláště o sociální poměry | ||
+ | doma i v zahraničí, o dělnické a sociální zákonodárství, péči | ||
+ | o mládež a usiloval o jejich zdokonalování. Své mimořádné | ||
+ | právnické a národohospodářské vzdělání a politický rozhled | ||
+ | si již od mládí rozšiřoval vždy několik týdnů trvajícími cestami | ||
+ | do ciziny (1872 Blízký východ, 1880 Francie a Belgie, | ||
+ | 1883 Nizozemí, Londýn, Skotsko, 1904 USA, Kanada). | ||
+ | 1907 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. | ||
+ | V letech před první světovou válkou se za ústavověrné velkostatkáře | ||
+ | významně podílel na složitých a neúspěšných jednáních | ||
+ | o tzv. českém vyrovnání. Přestože za války nesouhlasil | ||
+ | s politikou rakouských militaristických kruhů, zejména se | ||
+ | suspendováním ústavy, přijal 20. 12. 1916 pozvání do vlády | ||
+ | Jindřicha Clam-Martinice, ve které jako ministr bez portefeuille | ||
+ | měl připravit ustavení resortu zdravotnictví a sociální | ||
+ | péče. V červnu 1917 však s vládou odstoupil. Po celou dobu | ||
+ | politické činnosti byl zastáncem zachování habsburské monarchie | ||
+ | za německé hegemonie a při realizaci zásadních sociálněpolitických | ||
+ | reforem. Po rozpadu Rakouska-Uherska se | ||
+ | měl stát zplnomocněncem rakouské republiky u nizozemské | ||
+ | vlády, ale pro nemoc už úřad nenastoupil. Byl autorem řady | ||
+ | publikací a studií, zvláště k aktuálním právním a sociálním | ||
+ | problémům (např. sociální pojišťovnictví, péče o mládež), ale | ||
+ | též k národnostní (hlavně české) otázce. Do sklonku života žil ve Vídni a až těsně před smrtí se vážně nemocen vrátil na | ||
+ | své panství Linz u Lubence (dnes Mlýnce) v Čechách. Zemřel | ||
+ | v Teplicích, pohřben byl do rodinné hrobky v Praze na | ||
+ | Olšanech. Zanechal rozsáhlou a jím uspořádanou písemnou | ||
+ | pozůstalost, uloženou na vlastní přání ve státním archivu ve | ||
+ | Vídni. Do 1938 byly z pozůstalosti publikovány jen některé | ||
+ | fragmenty z obsáhlých pamětí. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' (výběr) Die englischen Arbeiterverbände und ihr Recht. Ein Beitrag | ||
+ | zur Geschichte der sozialen Bewegung in der Gegenwart, Tübingen 1886; | ||
+ | Sozialreform in Österreich, in: Zeitschrift für Volkswirtschaft, Sozialpolitik | ||
+ | und Verwaltung 1, 1892, s. 11n.; Die sozialpolitischen Aufgaben der neuen | ||
+ | Regierung, Wien 1894; Jugendfürsorge und Strafrecht in den Vereinigten | ||
+ | Staaten von Amerika, Wien 1905; Grundfragen der sozialen Versicherung in | ||
+ | Österreich. Ergebnisse der Beratungen des Arbeiterbeirates, Wien 1908; Bosnische | ||
+ | Eindrücke. Eine politische Studie, Wien 1908; Zur böhmischen Frage. | ||
+ | Eine politische Studie, 1910; Handelspolitische Eindrücke, Wien 1913; | ||
+ | Denkschrift über das wirtschaftspolitische Verhältnis Österreich-Ungarns zu | ||
+ | Deutschland, Wien 1915; Bosnien und Herzegowina in vorottomanischer | ||
+ | Zeit, Wien 1918. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' A. Czedik, Zur Geschichte der k. k. österreichischen Ministerien 1861– | ||
+ | 1916, 2, Wien 1917, s. 243n.; K. M. Uhlirz, Handbuch der Geschichte Österreichs | ||
+ | und seiner Nachbarländer Böhmen und Ungarn, 2/2, Graz – Wien | ||
+ | – Leipzig 1941, passim; H. Bachmann, J. M. B. als Sozialpolitiker im alten | ||
+ | Österreich, in: Bohemia 16, 1975, s. 161n.; týž, J. M. B. und die nationale | ||
+ | Ausgleichspolitik der österreichischen Regierung in Böhmen (1908–1914), | ||
+ | in: Bohemia 7, 1966, s. 301n.; týž, J. M. B. und die böhmische Frage | ||
+ | während des 1. Weltkrieges, in: Der Donauraum 11, 1966, s. 78n.; týž, | ||
+ | J. M. B. (1845–1925). Der Werdegang eines altösterreichischen Ministers | ||
+ | und Sozialpolitikers, Neustadt/Aisch 1977; týž, J. M. B. in: Lebensbilder | ||
+ | zur Geschichte der böhmischen Länder, 4, München-Wien 1981, s. 191n. | ||
+ | (s další literaturou); NDB 1, s. 528; ÖBL 1, s. 43; BL 1, s. 41; Biographisches | ||
+ | Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, 1971, s. 189; M. Partisch, | ||
+ | Österreicher aus sudetendeutschem Stamme 6, s. 14n.; K. Kazbunda, Otázka | ||
+ | česko-německá v předvečer velké války, 1995, passim. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' písemná pozůstalost v Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni obsahuje | ||
+ | kromě jiného 19 svazků deníků z let 1897–1918, deníky z cest a 11 svazků | ||
+ | strojopisných vzpomínek (Erinnerungen). Z pozůstalosti byly zatím vydány: | ||
+ | J. M. B., Fragmente eines politischen Tagebuches. Die südslawische Frage und | ||
+ | Österreich-Ungarn vor dem Weltkrieg, Berlin 1928; Römisches Tagebuch, | ||
+ | Berlin 1930; J. M. B. Der Verfall des Habsburgerreiches und die Deutschen. | ||
+ | Fragmente eines politischen Tagebuches 1897–1917, Wien 1938. | ||
+ | |||
+ | Jan Novotný | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:48- Politický publicista]] | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1845]] | [[Kategorie:1845]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
+ | [[Kategorie:Teplice]] |
Verze z 18. 3. 2016, 11:12
Josef Maria BAERNREITHER | |
Narození | 12.4.1845 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.9.1925 |
Místo úmrtí | Teplice |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 48- Politický publicista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39886 |
BAERNREITHER, Joseph Maria, * 12. 4. 1845 Praha, † 19. 9. 1925 Teplice, právník, politik, velkostatkář
Pocházel z rodiny vídeňského továrníka a velkostatkáře. Maturoval 2. 7. 1863 na malostranském gymnáziu v Praze. 1864–67 studoval práva na univerzitě v Heidelbergu, poté od 1868 v Praze (mezi jeho učiteli byl např. významný český právník Antonín Randa), kde 14. 12. 1871 promoval (JUDr). 1872 nastoupil praxi nejprve u pražského obchodního soudu, o rok později u českého zemského soudu. Zde 15. 5. 1873 složil soudcovské zkoušky. Své vzdělání doplnil ještě odbornými stážemi v Ženevě, Hannoveru a Celle. Po krátkém působení u krajského soudu v Liberci se počátkem prosince 1874 stal adjunktem u pražského zemského soudu, vzápětí v lednu 1875 byl povolán na ministerstvo spravedlnosti ve Vídni. Zde působil jako vicesekretář až do 1885, kdy se s titulem soudního rady vrátil do Prahy. V září 1878 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu (do 1882, poté znovu od října 1901) a od 1885 se stal poslancem rakouské říšské rady jako přední představitel strany tzv. ústavověrných velkostatkářů. V březnu 1898 povolal hrabě František Thun B. do vlády jako ministra obchodu. Jeho přítomnost ve vládě, záhy po pádu Badeniho jazykových nařízení, měla spolu s účastí českého ministra Josefa Kaizla neutralizovat extrémní politické tlaky a prokázat současně, že rakouská vláda není protiněmecká. Sílící tlak německých stran a nespokojenost ve vlastní ústavověrné straně ale B. vedla už v říjnu 1898 k demisi. Krátce předtím, 27. 9. 1898, byl jmenován tajným radou. Jako právník a politik se zajímal vedle aktuálních národohospodářských otázek zvláště o sociální poměry doma i v zahraničí, o dělnické a sociální zákonodárství, péči o mládež a usiloval o jejich zdokonalování. Své mimořádné právnické a národohospodářské vzdělání a politický rozhled si již od mládí rozšiřoval vždy několik týdnů trvajícími cestami do ciziny (1872 Blízký východ, 1880 Francie a Belgie, 1883 Nizozemí, Londýn, Skotsko, 1904 USA, Kanada). 1907 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. V letech před první světovou válkou se za ústavověrné velkostatkáře významně podílel na složitých a neúspěšných jednáních o tzv. českém vyrovnání. Přestože za války nesouhlasil s politikou rakouských militaristických kruhů, zejména se suspendováním ústavy, přijal 20. 12. 1916 pozvání do vlády Jindřicha Clam-Martinice, ve které jako ministr bez portefeuille měl připravit ustavení resortu zdravotnictví a sociální péče. V červnu 1917 však s vládou odstoupil. Po celou dobu politické činnosti byl zastáncem zachování habsburské monarchie za německé hegemonie a při realizaci zásadních sociálněpolitických reforem. Po rozpadu Rakouska-Uherska se měl stát zplnomocněncem rakouské republiky u nizozemské vlády, ale pro nemoc už úřad nenastoupil. Byl autorem řady publikací a studií, zvláště k aktuálním právním a sociálním problémům (např. sociální pojišťovnictví, péče o mládež), ale též k národnostní (hlavně české) otázce. Do sklonku života žil ve Vídni a až těsně před smrtí se vážně nemocen vrátil na své panství Linz u Lubence (dnes Mlýnce) v Čechách. Zemřel v Teplicích, pohřben byl do rodinné hrobky v Praze na Olšanech. Zanechal rozsáhlou a jím uspořádanou písemnou pozůstalost, uloženou na vlastní přání ve státním archivu ve Vídni. Do 1938 byly z pozůstalosti publikovány jen některé fragmenty z obsáhlých pamětí.
D: (výběr) Die englischen Arbeiterverbände und ihr Recht. Ein Beitrag zur Geschichte der sozialen Bewegung in der Gegenwart, Tübingen 1886; Sozialreform in Österreich, in: Zeitschrift für Volkswirtschaft, Sozialpolitik und Verwaltung 1, 1892, s. 11n.; Die sozialpolitischen Aufgaben der neuen Regierung, Wien 1894; Jugendfürsorge und Strafrecht in den Vereinigten Staaten von Amerika, Wien 1905; Grundfragen der sozialen Versicherung in Österreich. Ergebnisse der Beratungen des Arbeiterbeirates, Wien 1908; Bosnische Eindrücke. Eine politische Studie, Wien 1908; Zur böhmischen Frage. Eine politische Studie, 1910; Handelspolitische Eindrücke, Wien 1913; Denkschrift über das wirtschaftspolitische Verhältnis Österreich-Ungarns zu Deutschland, Wien 1915; Bosnien und Herzegowina in vorottomanischer Zeit, Wien 1918.
L: A. Czedik, Zur Geschichte der k. k. österreichischen Ministerien 1861– 1916, 2, Wien 1917, s. 243n.; K. M. Uhlirz, Handbuch der Geschichte Österreichs und seiner Nachbarländer Böhmen und Ungarn, 2/2, Graz – Wien – Leipzig 1941, passim; H. Bachmann, J. M. B. als Sozialpolitiker im alten Österreich, in: Bohemia 16, 1975, s. 161n.; týž, J. M. B. und die nationale Ausgleichspolitik der österreichischen Regierung in Böhmen (1908–1914), in: Bohemia 7, 1966, s. 301n.; týž, J. M. B. und die böhmische Frage während des 1. Weltkrieges, in: Der Donauraum 11, 1966, s. 78n.; týž, J. M. B. (1845–1925). Der Werdegang eines altösterreichischen Ministers und Sozialpolitikers, Neustadt/Aisch 1977; týž, J. M. B. in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, 4, München-Wien 1981, s. 191n. (s další literaturou); NDB 1, s. 528; ÖBL 1, s. 43; BL 1, s. 41; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, 1971, s. 189; M. Partisch, Österreicher aus sudetendeutschem Stamme 6, s. 14n.; K. Kazbunda, Otázka česko-německá v předvečer velké války, 1995, passim.
P: písemná pozůstalost v Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni obsahuje kromě jiného 19 svazků deníků z let 1897–1918, deníky z cest a 11 svazků strojopisných vzpomínek (Erinnerungen). Z pozůstalosti byly zatím vydány: J. M. B., Fragmente eines politischen Tagebuches. Die südslawische Frage und Österreich-Ungarn vor dem Weltkrieg, Berlin 1928; Römisches Tagebuch, Berlin 1930; J. M. B. Der Verfall des Habsburgerreiches und die Deutschen. Fragmente eines politischen Tagebuches 1897–1917, Wien 1938.
Jan Novotný