BAKULE František 17.5.1877-15.1.1957: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 15.1.1957
 
| datum úmrtí = 15.1.1957
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 185
 
}}
 
}}
  

Verze z 23. 9. 2019, 10:42

František BAKULE
Narození 17.5.1877
Místo narození Lidmovice u Strakonic
Úmrtí 15.1.1957
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 185
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39972

BAKULE, František, * 17. 5. 1877 Lidmovice u Strakonic, † 15. 1. 1957 Praha, sbormistr, pedagog

Byl synem poměrně zámožné selské rodiny. Po maturitě na učitelském ústavu v Příbrami (1897) učil na malých venkovských školách, 1901–12 pak na Malé Skále u Turnova. Tam začal uplatňovat svou metodu výchovy dětí k tvořivosti vycházkami s výkladem, volným kreslením, diskusemi a rukodělnými pracemi (prosadil mj. nákup školních časopisů a jiných pomůcek). Jeho výchovné postupy získaly publicitu. 1912 vystoupil v Praze s dětským pěveckým sborem a 1913 ho povolal MUDr. Rudolf Jedlička jako výkonného ředitele a učitele do soukromého ústavu, který založil v Praze pro děti s ochromenými končetinami. Jedlička se snažil propojit léčbu s výchovou k soběstačnosti postižených dětí a k posílení jejich společenského sebevědomí. B. k tomu používal umělecké aktivity. 1919 založil B. obdobný vlastní ústav a v něm 1920 zřídil dětský pěvecký sbor (Bakulovi zpěváčci), kam přibíral vedle chovanců i pražské děti bez domova. 1922 podnikl se sborem zájezd do USA a po velmi dobrém kritickém ohlasu získal řadu pozvání na vystoupení v Evropě při zasedáních odborných pedagogických grémií, kde přednášel o svých metodách. Zvláště ve Francii měla jeho práce značný ohlas. V Čechách koncertoval 1928 a 1930–33, kdy pro nemoc zanechal činnosti. Uskutečnil přes 3 000 vystoupení, z toho více než 300 v zahraničí, asi 80 sborových skladeb natočil na gramofonové desky. Po 1948 byly jeho metody opuštěny, k jejich studiu se pedagogika vrátila po roce 1990. B. vycházel z předpokladu, že estetickou výchovou, porozuměním umění a silnými estetickými prožitky je možné ovlivnit vztah člověka k životu i jeho sebehodnocení. Vysoká kvalita jeho dětského sboru inspirovala skladatele ke spolupráci a k pořizování úprav sborové tvorby, vhodných pro dětské hlasy.

L: OSND 1/1, s. 406; HS 1, s. 43; V. Gregor, F. B. a jeho dětský sbor, 1982; F. Faucher, F. B., Paris 1998, česky jako F. B., enfant terrible české pedagogiky, 1999 (se soupisem literatury); B. Titzl, To byl český učitel, 1998 (se soupisem literatury); Tomeš 1, s. 39; A. Burešová, Kleine Kantaten in tschechischen Werken für Kinderchöre im vergangenen Jahrhundert, in: Acta Univ. Palackiane Olomucensis, Philosophica – Aesthetica 24, 2001, zvl. s. 51n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová