Biografický slovník
BAKULE František 17.5.1877-15.1.1957: Porovnání verzí
(BAKULE_František_17.5.1877-16.11.1957) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.5.1877 | | datum narození = 17.5.1877 | ||
| − | | místo narození = Lidmovice | + | | místo narození = Lidmovice u Strakonic |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 15.1.1957 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BAKULE, František,''' ''* 17. 5. 1877 Lidmovice u Strakonic, † 15. 1. 1957 Praha, sbormistr, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem poměrně zámožné selské rodiny. Po maturitě na | ||
| + | učitelském ústavu v Příbrami (1897) učil na malých venkovských | ||
| + | školách, 1901–12 pak na Malé Skále u Turnova. | ||
| + | Tam začal uplatňovat svou metodu výchovy dětí k tvořivosti | ||
| + | vycházkami s výkladem, volným kreslením, diskusemi a rukodělnými | ||
| + | pracemi (prosadil mj. nákup školních časopisů | ||
| + | a jiných pomůcek). Jeho výchovné postupy získaly publicitu. | ||
| + | 1912 vystoupil v Praze s dětským pěveckým sborem a 1913 | ||
| + | ho povolal MUDr. Rudolf Jedlička jako výkonného ředitele | ||
| + | a učitele do soukromého ústavu, který založil v Praze pro děti | ||
| + | s ochromenými končetinami. Jedlička se snažil propojit léčbu | ||
| + | s výchovou k soběstačnosti postižených dětí a k posílení jejich | ||
| + | společenského sebevědomí. B. k tomu používal umělecké | ||
| + | aktivity. 1919 založil B. obdobný vlastní ústav a v něm 1920 | ||
| + | zřídil dětský pěvecký sbor (Bakulovi zpěváčci), kam přibíral | ||
| + | vedle chovanců i pražské děti bez domova. 1922 podnikl se | ||
| + | sborem zájezd do USA a po velmi dobrém kritickém ohlasu | ||
| + | získal řadu pozvání na vystoupení v Evropě při zasedáních | ||
| + | odborných pedagogických grémií, kde přednášel o svých | ||
| + | metodách. Zvláště ve Francii měla jeho práce značný ohlas. | ||
| + | V Čechách koncertoval 1928 a 1930–33, kdy pro nemoc | ||
| + | zanechal činnosti. Uskutečnil přes 3 000 vystoupení, z toho | ||
| + | více než 300 v zahraničí, asi 80 sborových skladeb natočil na | ||
| + | gramofonové desky. Po 1948 byly jeho metody opuštěny, | ||
| + | k jejich studiu se pedagogika vrátila po roce 1990. B. vycházel | ||
| + | z předpokladu, že estetickou výchovou, porozuměním | ||
| + | umění a silnými estetickými prožitky je možné ovlivnit vztah | ||
| + | člověka k životu i jeho sebehodnocení. Vysoká kvalita jeho | ||
| + | dětského sboru inspirovala skladatele ke spolupráci a k pořizování | ||
| + | úprav sborové tvorby, vhodných pro dětské hlasy. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/1, s. 406; HS 1, s. 43; V. Gregor, F. B. a jeho dětský sbor, | ||
| + | 1982; F. Faucher, F. B., Paris 1998, česky jako F. B., enfant terrible české | ||
| + | pedagogiky, 1999 (se soupisem literatury); B. Titzl, To byl český učitel, 1998 | ||
| + | (se soupisem literatury); Tomeš 1, s. 39; A. Burešová, Kleine Kantaten in | ||
| + | tschechischen Werken für Kinderchöre im vergangenen Jahrhundert, in: | ||
| + | Acta Univ. Palackiane Olomucensis, Philosophica – Aesthetica 24, 2001, | ||
| + | zvl. s. 51n. | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1877]] | [[Kategorie:1877]] | ||
[[Kategorie:Lidmovice]] | [[Kategorie:Lidmovice]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 24. 3. 2016, 10:56
| František BAKULE | |
 | |
| Narození | 17.5.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Lidmovice u Strakonic |
| Úmrtí | 15.1.1957 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
78- Hudební interpret 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39972 |
BAKULE, František, * 17. 5. 1877 Lidmovice u Strakonic, † 15. 1. 1957 Praha, sbormistr, pedagog
Byl synem poměrně zámožné selské rodiny. Po maturitě na učitelském ústavu v Příbrami (1897) učil na malých venkovských školách, 1901–12 pak na Malé Skále u Turnova. Tam začal uplatňovat svou metodu výchovy dětí k tvořivosti vycházkami s výkladem, volným kreslením, diskusemi a rukodělnými pracemi (prosadil mj. nákup školních časopisů a jiných pomůcek). Jeho výchovné postupy získaly publicitu. 1912 vystoupil v Praze s dětským pěveckým sborem a 1913 ho povolal MUDr. Rudolf Jedlička jako výkonného ředitele a učitele do soukromého ústavu, který založil v Praze pro děti s ochromenými končetinami. Jedlička se snažil propojit léčbu s výchovou k soběstačnosti postižených dětí a k posílení jejich společenského sebevědomí. B. k tomu používal umělecké aktivity. 1919 založil B. obdobný vlastní ústav a v něm 1920 zřídil dětský pěvecký sbor (Bakulovi zpěváčci), kam přibíral vedle chovanců i pražské děti bez domova. 1922 podnikl se sborem zájezd do USA a po velmi dobrém kritickém ohlasu získal řadu pozvání na vystoupení v Evropě při zasedáních odborných pedagogických grémií, kde přednášel o svých metodách. Zvláště ve Francii měla jeho práce značný ohlas. V Čechách koncertoval 1928 a 1930–33, kdy pro nemoc zanechal činnosti. Uskutečnil přes 3 000 vystoupení, z toho více než 300 v zahraničí, asi 80 sborových skladeb natočil na gramofonové desky. Po 1948 byly jeho metody opuštěny, k jejich studiu se pedagogika vrátila po roce 1990. B. vycházel z předpokladu, že estetickou výchovou, porozuměním umění a silnými estetickými prožitky je možné ovlivnit vztah člověka k životu i jeho sebehodnocení. Vysoká kvalita jeho dětského sboru inspirovala skladatele ke spolupráci a k pořizování úprav sborové tvorby, vhodných pro dětské hlasy.
L: OSND 1/1, s. 406; HS 1, s. 43; V. Gregor, F. B. a jeho dětský sbor, 1982; F. Faucher, F. B., Paris 1998, česky jako F. B., enfant terrible české pedagogiky, 1999 (se soupisem literatury); B. Titzl, To byl český učitel, 1998 (se soupisem literatury); Tomeš 1, s. 39; A. Burešová, Kleine Kantaten in tschechischen Werken für Kinderchöre im vergangenen Jahrhundert, in: Acta Univ. Palackiane Olomucensis, Philosophica – Aesthetica 24, 2001, zvl. s. 51n.
Jitka Ludvová
