Biografický slovník
BALÁK Karel 28.1.1898-8.8.1962: Porovnání verzí
(BALÁK_Karel_28.1.1898-8.8.1962) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.1.1898 | | datum narození = 28.1.1898 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Lobzy (Plzeň) |
| datum úmrtí = 8.8.1962 | | datum úmrtí = 8.8.1962 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BALÁK, Karel,''' ''* 28. 1. 1898 Lobzy (Plzeň), † 8. 8. 1962 Praha, dramatik, novinář, herec, režisér'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny strojníka státní dráhy Václava B. a Rozálie | ||
| + | B., rozené Chánové. V době svého dětství a mládí se s rodiči často stěhoval po různých místech jižních Čech (Železná | ||
| + | Ruda, Protivín aj.). Národní školu vychodil v Protivíně, státní | ||
| + | reálku vystudoval v Písku. Tam také 1917 maturoval. Vojnu | ||
| + | absolvoval v Benešově a v Linci, za převratu v říjnu 1918 | ||
| + | pobýval v Písku. Od 1919 studoval na dramatickém oddělení | ||
| + | pražské konzervatoře. 1921 odešel se svým spolužákem J. Borodáčem | ||
| + | a s A. Bagarem na Slovensko hrát divadlo. Působil | ||
| + | při družstvu pro vybudování Slovenského národního divadla | ||
| + | v Košicích, Banské Bystrici, Martině, Bratislavě (1921–22) | ||
| + | a v Žilině. 1923 přešel na scénu do Českých Budějovic a do | ||
| + | 1925 byl členem Jihočeského národního divadla. 1925–26 | ||
| + | hrál v Praze v Uranii a v Tylově divadle, 1926–30 se vrátil do | ||
| + | českobudějovického Jihočeského národního divadla a působil | ||
| + | tam hlavně jako režisér. Oženil se s herečkou Jiřinou Šárovou. | ||
| + | Od druhé poloviny dvacátých let začal psát lehké lidové hry | ||
| + | průměrnější literární kvality s náměty z venkova i města, | ||
| + | vyhovující však plně potřebám českých ochotnických scén | ||
| + | a ochotníků. Od 1929 působil opět v Praze, od 1930–33 | ||
| + | jako redaktor a tajemník Švejdova divadelního nakladatelství. | ||
| + | 1933–39 pracoval pro tuto firmu jako mimosmluvní novinář | ||
| + | a redaktor. Živil se i jako příležitostný publicista, dramatik | ||
| + | a loutkoherec (zejména souboru loutkového divadla J. Malíka | ||
| + | při Sokole v Libni). Pro loutková divadla vytvořil tehdy | ||
| + | neobyčejné množství lidových her a divadelních výstupů určených | ||
| + | pro dospělé i pro děti, zejména kašpárkovské a pohádkové | ||
| + | hry, veselé příběhy o Honzovi (např. ''Hloupý'' ''Honza'' ''mezi'' | ||
| + | ''čerty'', 1927), scény k aktuálním politickým událostem a další. | ||
| + | Složil lehký rokokový románek o třech jednáních ''Rokoková'' | ||
| + | ''romance'' (''Láska'' ''kněžny'' ''Julie'', 1926). Ve 30. a 40. letech se | ||
| + | vypracoval mezi nejplodnější autory zábavného divadelního | ||
| + | žánru. Za okupace obrátil pozornost především ke kabaretním | ||
| + | scénkám a k lehkým scénickým výstupům, jevištním | ||
| + | žertům a žertovným recitacím pro dámu a pána a k veselým | ||
| + | duetům. Vedle toho napsal řadu libret k operetám, z nichž | ||
| + | některá zhudebnil Rudolf Piskáček, a pokračoval v psaní | ||
| + | groteskních her. 1939–41 byl B. vedoucím a odpovědným | ||
| + | redaktorem pražského časopisu ''Vinohradské'' ''listy'', současně | ||
| + | od 1940 působil čtyři roky jako člen (loutkoherec) Skupova | ||
| + | Uměleckého loutkového divadla (Spejbl a Hurvínek) v Plzni. | ||
| + | Po válce se 1945 vrátil ke Skupovu souboru, od 1947 pracoval | ||
| + | do svého odchodu do důchodu 1958 jako redaktor | ||
| + | ''Mladé'' ''fronty''. Ke konci své literární dráhy se pokusil o prozaická | ||
| + | románová díla vážnějšího charakteru z prostředí cirkusu | ||
| + | a loutkoherců a o zachycení divadelního ovzduší v Praze na | ||
| + | přelomu 19. a 20. století (''Zaváté'' ''cesty'', 1947). Zatímco nepřeberné | ||
| + | množství jeho divadelní produkce, čítající více než | ||
| + | tři sta her a výstupů, ztrácelo postupně na své autentičnosti | ||
| + | a B. se trvaleji do povědomí zapisoval jen kašpárkovskými | ||
| + | a pohádkovými hrami pro děti, jeho historicko-místopisná | ||
| + | pragensie ''V posvátné'' ''půdě'' ''Vyšehradu'' (1946) se stala oblíbeným | ||
| + | průvodcem po pražském Slavínu. B. používal řadu šifer | ||
| + | a pseudonymů, mezi jinými A. Lupen, B. A. Láček, Emil Kolář, Karel B. Lak, Karel Jiřina, K. Karbala, Pavel Hora, | ||
| + | Václav Klen. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' LČL 1, s. 117n. (kde další literatura); Knihovna Divadelního ústavu (kde | ||
| + | k dispozici asi 300 jeho her a výstupů v rozmnožené podobě). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 1, s. 117n.; Kunc, Kdy zemřeli 1937–1962, 1962, s. 10; J. F. Urban, | ||
| + | Úvodím Úslavy, 1940, s. 1; Generace 45, s. 243n.; OSND 1/1, s. 408; KSN | ||
| + | 1, s. 392; zak., Vzpomínka na člověka (k nedožitým 80tinám), in: Mladá | ||
| + | fronta 27. 1. 1978; DČD 4, 1983, s. 416, 546, 621. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
| + | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 24. 3. 2016, 12:31
| Karel BALÁK | |
 | |
| Narození | 28.1.1898 |
|---|---|
| Místo narození | Lobzy (Plzeň) |
| Úmrtí | 8.8.1962 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39980 |
BALÁK, Karel, * 28. 1. 1898 Lobzy (Plzeň), † 8. 8. 1962 Praha, dramatik, novinář, herec, režisér
Pocházel z rodiny strojníka státní dráhy Václava B. a Rozálie B., rozené Chánové. V době svého dětství a mládí se s rodiči často stěhoval po různých místech jižních Čech (Železná Ruda, Protivín aj.). Národní školu vychodil v Protivíně, státní reálku vystudoval v Písku. Tam také 1917 maturoval. Vojnu absolvoval v Benešově a v Linci, za převratu v říjnu 1918 pobýval v Písku. Od 1919 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. 1921 odešel se svým spolužákem J. Borodáčem a s A. Bagarem na Slovensko hrát divadlo. Působil při družstvu pro vybudování Slovenského národního divadla v Košicích, Banské Bystrici, Martině, Bratislavě (1921–22) a v Žilině. 1923 přešel na scénu do Českých Budějovic a do 1925 byl členem Jihočeského národního divadla. 1925–26 hrál v Praze v Uranii a v Tylově divadle, 1926–30 se vrátil do českobudějovického Jihočeského národního divadla a působil tam hlavně jako režisér. Oženil se s herečkou Jiřinou Šárovou. Od druhé poloviny dvacátých let začal psát lehké lidové hry průměrnější literární kvality s náměty z venkova i města, vyhovující však plně potřebám českých ochotnických scén a ochotníků. Od 1929 působil opět v Praze, od 1930–33 jako redaktor a tajemník Švejdova divadelního nakladatelství. 1933–39 pracoval pro tuto firmu jako mimosmluvní novinář a redaktor. Živil se i jako příležitostný publicista, dramatik a loutkoherec (zejména souboru loutkového divadla J. Malíka při Sokole v Libni). Pro loutková divadla vytvořil tehdy neobyčejné množství lidových her a divadelních výstupů určených pro dospělé i pro děti, zejména kašpárkovské a pohádkové hry, veselé příběhy o Honzovi (např. Hloupý Honza mezi čerty, 1927), scény k aktuálním politickým událostem a další. Složil lehký rokokový románek o třech jednáních Rokoková romance (Láska kněžny Julie, 1926). Ve 30. a 40. letech se vypracoval mezi nejplodnější autory zábavného divadelního žánru. Za okupace obrátil pozornost především ke kabaretním scénkám a k lehkým scénickým výstupům, jevištním žertům a žertovným recitacím pro dámu a pána a k veselým duetům. Vedle toho napsal řadu libret k operetám, z nichž některá zhudebnil Rudolf Piskáček, a pokračoval v psaní groteskních her. 1939–41 byl B. vedoucím a odpovědným redaktorem pražského časopisu Vinohradské listy, současně od 1940 působil čtyři roky jako člen (loutkoherec) Skupova Uměleckého loutkového divadla (Spejbl a Hurvínek) v Plzni. Po válce se 1945 vrátil ke Skupovu souboru, od 1947 pracoval do svého odchodu do důchodu 1958 jako redaktor Mladé fronty. Ke konci své literární dráhy se pokusil o prozaická románová díla vážnějšího charakteru z prostředí cirkusu a loutkoherců a o zachycení divadelního ovzduší v Praze na přelomu 19. a 20. století (Zaváté cesty, 1947). Zatímco nepřeberné množství jeho divadelní produkce, čítající více než tři sta her a výstupů, ztrácelo postupně na své autentičnosti a B. se trvaleji do povědomí zapisoval jen kašpárkovskými a pohádkovými hrami pro děti, jeho historicko-místopisná pragensie V posvátné půdě Vyšehradu (1946) se stala oblíbeným průvodcem po pražském Slavínu. B. používal řadu šifer a pseudonymů, mezi jinými A. Lupen, B. A. Láček, Emil Kolář, Karel B. Lak, Karel Jiřina, K. Karbala, Pavel Hora, Václav Klen.
D: LČL 1, s. 117n. (kde další literatura); Knihovna Divadelního ústavu (kde k dispozici asi 300 jeho her a výstupů v rozmnožené podobě).
L: LČL 1, s. 117n.; Kunc, Kdy zemřeli 1937–1962, 1962, s. 10; J. F. Urban, Úvodím Úslavy, 1940, s. 1; Generace 45, s. 243n.; OSND 1/1, s. 408; KSN 1, s. 392; zak., Vzpomínka na člověka (k nedožitým 80tinám), in: Mladá fronta 27. 1. 1978; DČD 4, 1983, s. 416, 546, 621.
Marcella Husová
