BALÁK Karel 28.1.1898-8.8.1962

Z Personal
Karel BALÁK
Narození 28.1.1898
Místo narození Lobzy (Plzeň)
Úmrtí 8.8.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 188-189
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39980

BALÁK, Karel, * 28. 1. 1898 Lobzy (Plzeň), † 8. 8. 1962 Praha, dramatik, novinář, herec, režisér

Pocházel z rodiny strojníka státní dráhy Václava B. a Rozálie B., rozené Chánové. V době svého dětství a mládí se s rodiči často stěhoval po různých místech jižních Čech (Železná Ruda, Protivín aj.). Národní školu vychodil v Protivíně, státní reálku vystudoval v Písku. Tam také 1917 maturoval. Vojnu absolvoval v Benešově a v Linci, za převratu v říjnu 1918 pobýval v Písku. Od 1919 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. 1921 odešel se svým spolužákem J. Borodáčem a s A. Bagarem na Slovensko hrát divadlo. Působil při družstvu pro vybudování Slovenského národního divadla v Košicích, Banské Bystrici, Martině, Bratislavě (1921–22) a v Žilině. 1923 přešel na scénu do Českých Budějovic a do 1925 byl členem Jihočeského národního divadla. 1925–26 hrál v Praze v Uranii a v Tylově divadle, 1926–30 se vrátil do českobudějovického Jihočeského národního divadla a působil tam hlavně jako režisér. Oženil se s herečkou Jiřinou Šárovou. Od druhé poloviny dvacátých let začal psát lehké lidové hry průměrnější literární kvality s náměty z venkova i města, vyhovující však plně potřebám českých ochotnických scén a ochotníků. Od 1929 působil opět v Praze, od 1930–33 jako redaktor a tajemník Švejdova divadelního nakladatelství. 1933–39 pracoval pro tuto firmu jako mimosmluvní novinář a redaktor. Živil se i jako příležitostný publicista, dramatik a loutkoherec (zejména souboru loutkového divadla J. Malíka při Sokole v Libni). Pro loutková divadla vytvořil tehdy neobyčejné množství lidových her a divadelních výstupů určených pro dospělé i pro děti, zejména kašpárkovské a pohádkové hry, veselé příběhy o Honzovi (např. Hloupý Honza mezi čerty, 1927), scény k aktuálním politickým událostem a další. Složil lehký rokokový románek o třech jednáních Rokoková romance (Láska kněžny Julie, 1926). Ve 30. a 40. letech se vypracoval mezi nejplodnější autory zábavného divadelního žánru. Za okupace obrátil pozornost především ke kabaretním scénkám a k lehkým scénickým výstupům, jevištním žertům a žertovným recitacím pro dámu a pána a k veselým duetům. Vedle toho napsal řadu libret k operetám, z nichž některá zhudebnil Rudolf Piskáček, a pokračoval v psaní groteskních her. 1939–41 byl B. vedoucím a odpovědným redaktorem pražského časopisu Vinohradské listy, současně od 1940 působil čtyři roky jako člen (loutkoherec) Skupova Uměleckého loutkového divadla (Spejbl a Hurvínek) v Plzni. Po válce se 1945 vrátil ke Skupovu souboru, od 1947 pracoval do svého odchodu do důchodu 1958 jako redaktor Mladé fronty. Ke konci své literární dráhy se pokusil o prozaická románová díla vážnějšího charakteru z prostředí cirkusu a loutkoherců a o zachycení divadelního ovzduší v Praze na přelomu 19. a 20. století (Zaváté cesty, 1947). Zatímco nepřeberné množství jeho divadelní produkce, čítající více než tři sta her a výstupů, ztrácelo postupně na své autentičnosti a B. se trvaleji do povědomí zapisoval jen kašpárkovskými a pohádkovými hrami pro děti, jeho historicko-místopisná pragensie V posvátné půdě Vyšehradu (1946) se stala oblíbeným průvodcem po pražském Slavínu. B. používal řadu šifer a pseudonymů, mezi jinými A. Lupen, B. A. Láček, Emil Kolář, Karel B. Lak, Karel Jiřina, K. Karbala, Pavel Hora, Václav Klen.

D: LČL 1, s. 117n. (kde další literatura); Knihovna Divadelního ústavu (kde k dispozici asi 300 jeho her a výstupů v rozmnožené podobě).

L: LČL 1, s. 117n.; Kunc, Kdy zemřeli 1937–1962, 1962, s. 10; J. F. Urban, Úvodím Úslavy, 1940, s. 1; Generace 45, s. 243n.; OSND 1/1, s. 408; KSN 1, s. 392; zak., Vzpomínka na člověka (k nedožitým 80tinám), in: Mladá fronta 27. 1. 1978; DČD 4, 1983, s. 416, 546, 621.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová