Biografický slovník
BALCÁREK Aleš 21.2.1840-1.5.1862: Porovnání verzí
(BALCÁREK_Aleš_(Alexander)_21.2.1840-8.5.1862) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Aleš | + | | jméno = Aleš BALCÁREK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.2.1840 | | datum narození = 21.2.1840 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Šumvald u Uničova |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 1.5.1862 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
48- Politický publicista | 48- Politický publicista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BALCÁREK, Aleš''' ''(vl. jm. Alexandr), * 21. 2. 1840 Šumvald u Uničova, † 1. 5. 1862 Praha, básník, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se jako syn místního hostinského. V dětství osiřel | ||
| + | a po celý život existenčně strádal. Vzdělání získával převážně | ||
| + | v německých školách, hlavní školu navštěvoval v Olomouci | ||
| + | a od 1852 tam studoval na gymnáziu. Tato léta pro něj znamenala | ||
| + | období národnostního uvědomění, aktivně se zapojil | ||
| + | do místního vlasteneckého života. Gymnázium proto musel | ||
| + | ještě před maturitou opustit. 1860 odešel do Vídně, ale perspektivní | ||
| + | budoucnost si tu nezajistil. Dal se zapsat jako mimořádný | ||
| + | posluchač na vídeňskou filozofii a přispíval do ''Lípy'' | ||
| + | ''slovanské''. Poslední měsíce života (od 1861) strávil v Praze, | ||
| + | kde zásluhou nakladatele Josefa Richarda Vilímka získal místo | ||
| + | korektora v knihtiskařském podniku Karla Seyfrieda v tzv. | ||
| + | Jeřábkovské knihtiskárně. B. se rozhodl studovat současně na | ||
| + | vysoké škole technické. Těžce nesl své nenaplněné ambice | ||
| + | a pocity zklamání pramenící z hmotného strádání, absenci | ||
| + | životních perspektiv, nemoc i odmítnutí svých textů v reprezentativních | ||
| + | pražských časopisech ''Rodinná'' ''kronika'' a ''Lumír''. | ||
| + | Zemřel tragicky po pádu z Koňské brány, přičemž nebylo jasné, | ||
| + | zda šlo o nešťastnou náhodu či o sebevraždu. B. pohřeb | ||
| + | na Olšanských hřbitovech se stal smuteční slavností Moravanů | ||
| + | v Praze, jeho tragický osud byl symbolem romantického, | ||
| + | předčasně zhaslého talentu, jemuž krátký život nedovolil | ||
| + | dozrát, a symbolem česko-moravského sblížení. | ||
| + | |||
| + | B. byl literárně činný od 1859, publikoval (i pod pseudonymy | ||
| + | Slavomír Pustinský, Slavomír Pustímský, Moravan | ||
| + | aj.) ještě během svého vídeňského pobytu. Pro jeho tvorbu | ||
| + | byl charakteristický idealizující patos, odráželo se v ní jeho | ||
| + | porozumění pro sociální problematiku a bídu, v subjektivních | ||
| + | verších reflexe trpkého životního údělu. Umělecky byl | ||
| + | přiřazován k tvorbě májovců. Výrazným rysem B. tvorby | ||
| + | byl pro tehdejší dobu charakteristický historismus ovlivněný | ||
| + | ''Rukopisy'', Palackého ''Dějinami'' ''národu'' ''českého'' ''v Čechách'' | ||
| + | ''a v'' ''Moravě'' a pro Moravu zvlášť ideou Velkomoravské říše | ||
| + | a panslavismem (Kollárova ''Slávy'' ''dcera'' či ''Šafaříkovy'' ''Slovanské'' | ||
| + | ''starožitnosti''). Zprávami či články informativního charakteru | ||
| + | o soudobých událostech přispíval do různých, především | ||
| + | moravských (''Hvězda'' ''Olomoucká'', ''Opavský'' ''besedník'', ''Pěstoun'' | ||
| + | ''moravský'', ''Slavnostní'' ''album'' ''Cyril'' ''a Metoděj'' ''na rok'' ''1863'', | ||
| + | ''Věnec'') i českých časopisů (''Lumír''), také do vídeňského almanachu | ||
| + | ''Dunaj''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' posmrtně ve sbírkách: A. B. Pozůstalé básně (uspoř. F. Brzobohatý), 1862; | ||
| + | Moravana A. B. Zůstalé básně (uspoř. F. A. Urbánek), 1874; Básně Moravana | ||
| + | A. B. se zbytky jeho deníku a korespondence (uspoř. M. Hýsek), 1913; | ||
| + | Výbor z díla A. B. (uspoř. B. Slavík), 1937. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 1, s. 123n.; OSN 3, s. 148; OSND 1/1, s. 409; MSN 1, s. 365; | ||
| + | Zhynulá naděje, sborník (ed. M Rusinský, 1940); MČE 1, s. 328; M. Řepa, | ||
| + | Moravané nebo Češi? Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. | ||
| + | století, 2001, s. 131 a passim. | ||
| + | |||
| + | Magdaléna Pokorná | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:48- Politický publicista]] | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1840]] | [[Kategorie:1840]] | ||
| + | [[Kategorie:Šumvald]] | ||
[[Kategorie:1862]] | [[Kategorie:1862]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 29. 3. 2016, 10:56
| Aleš BALCÁREK | |
 | |
| Narození | 21.2.1840 |
|---|---|
| Místo narození | Šumvald u Uničova |
| Úmrtí | 1.5.1862 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 48- Politický publicista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40020 |
BALCÁREK, Aleš (vl. jm. Alexandr), * 21. 2. 1840 Šumvald u Uničova, † 1. 5. 1862 Praha, básník, publicista
Narodil se jako syn místního hostinského. V dětství osiřel a po celý život existenčně strádal. Vzdělání získával převážně v německých školách, hlavní školu navštěvoval v Olomouci a od 1852 tam studoval na gymnáziu. Tato léta pro něj znamenala období národnostního uvědomění, aktivně se zapojil do místního vlasteneckého života. Gymnázium proto musel ještě před maturitou opustit. 1860 odešel do Vídně, ale perspektivní budoucnost si tu nezajistil. Dal se zapsat jako mimořádný posluchač na vídeňskou filozofii a přispíval do Lípy slovanské. Poslední měsíce života (od 1861) strávil v Praze, kde zásluhou nakladatele Josefa Richarda Vilímka získal místo korektora v knihtiskařském podniku Karla Seyfrieda v tzv. Jeřábkovské knihtiskárně. B. se rozhodl studovat současně na vysoké škole technické. Těžce nesl své nenaplněné ambice a pocity zklamání pramenící z hmotného strádání, absenci životních perspektiv, nemoc i odmítnutí svých textů v reprezentativních pražských časopisech Rodinná kronika a Lumír. Zemřel tragicky po pádu z Koňské brány, přičemž nebylo jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu či o sebevraždu. B. pohřeb na Olšanských hřbitovech se stal smuteční slavností Moravanů v Praze, jeho tragický osud byl symbolem romantického, předčasně zhaslého talentu, jemuž krátký život nedovolil dozrát, a symbolem česko-moravského sblížení.
B. byl literárně činný od 1859, publikoval (i pod pseudonymy Slavomír Pustinský, Slavomír Pustímský, Moravan aj.) ještě během svého vídeňského pobytu. Pro jeho tvorbu byl charakteristický idealizující patos, odráželo se v ní jeho porozumění pro sociální problematiku a bídu, v subjektivních verších reflexe trpkého životního údělu. Umělecky byl přiřazován k tvorbě májovců. Výrazným rysem B. tvorby byl pro tehdejší dobu charakteristický historismus ovlivněný Rukopisy, Palackého Dějinami národu českého v Čechách a v Moravě a pro Moravu zvlášť ideou Velkomoravské říše a panslavismem (Kollárova Slávy dcera či Šafaříkovy Slovanské starožitnosti). Zprávami či články informativního charakteru o soudobých událostech přispíval do různých, především moravských (Hvězda Olomoucká, Opavský besedník, Pěstoun moravský, Slavnostní album Cyril a Metoděj na rok 1863, Věnec) i českých časopisů (Lumír), také do vídeňského almanachu Dunaj.
D: posmrtně ve sbírkách: A. B. Pozůstalé básně (uspoř. F. Brzobohatý), 1862; Moravana A. B. Zůstalé básně (uspoř. F. A. Urbánek), 1874; Básně Moravana A. B. se zbytky jeho deníku a korespondence (uspoř. M. Hýsek), 1913; Výbor z díla A. B. (uspoř. B. Slavík), 1937.
L: LČL 1, s. 123n.; OSN 3, s. 148; OSND 1/1, s. 409; MSN 1, s. 365; Zhynulá naděje, sborník (ed. M Rusinský, 1940); MČE 1, s. 328; M. Řepa, Moravané nebo Češi? Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. století, 2001, s. 131 a passim.
Magdaléna Pokorná
