BALCÁREK Jaroslav Josef 23.3.1907-10.4.1984: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 10.4.1984 | | datum úmrtí = 10.4.1984 | ||
| místo úmrtí = Gottwaldov (Zlín) | | místo úmrtí = Gottwaldov (Zlín) | ||
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />48- Politický publicista |
− | 48- Politický publicista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 195-196 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 23. 9. 2019, 12:00
Jaroslav Josef BALCÁREK | |
Narození | 23.3.1907 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 10.4.1984 |
Místo úmrtí | Gottwaldov (Zlín) |
Povolání |
63- Spisovatel 48- Politický publicista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 195-196 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40023 |
BALCÁREK, Jaroslav Josef (vl. jm. Josef Balcárek), * 23. 3. 1907 Vídeň (Rakousko), † 10. 4. 1984 Gottwaldov (Zlín), básník, publicista, pedagog
Narodil se jako vídeňský Čech v rodině dělníka. Po návratu rodičů na Moravu navštěvoval do 1919 obecnou školu ve Vizovicích. Na reálném gymnáziu v Holešově maturoval 1928. V té době začal přispívat do časopisů povídkami a verši přírodní lyriky. 1929 vydal první básnickou sbírku, expresionistickou mozaiku Spory a tvar, v níž nepříliš šťastně usiloval o syntézu témat techniky a duševních pocitů. 1929–32 studoval v Praze na Filozofické fakultě UK obory čeština–latina. 1932 vydal svou druhou sbírku Ozvěny. V ní se vrátil k tématům přírody a člověka, jimiž časopisecky debutoval. Po studiích působil dva roky jako středoškolský profesor na reálce v Místku. 1936 odešel do Zlína a na tamním gymnáziu a průmyslových školách, zejména na Baťově škole práce, byl až do svého zatčení gestapem 1941 profesorem a odborným učitelem. 1940 sepsal a pro školské potřeby vydal učebnici pro průmyslové školy Literární estetika, současně začal spolupracovat s časopisem Meziaktí. Zlínské prostředí se stalo inspirací jeho dalších dvou básnických sbírek z třicátých let: lyrického Vyznání dne (1936), kde verši opěvoval stroje a cit, a sbírky reflexivní poezie s názvem Město (1939). Zde B. jako první v českém písemnictví zpracoval genia loci Zlína a v básnické oslavě budování baťovského průmyslového města se projevil jako poetický glorifikátor moderní městské technické civilizace. Umělá složitost jeho veršů mu však zabránila dospět k monumentalizující zkratce. Po návratu z koncentračního tábora vydal 1945 svou poslední sbírku básní Zpěvy ticha, reflexi autentického prožitku z lágru rozvinutého v tématech viny, hrůz a pomsty. Po válce se B. vrátil jako pedagog do Zlína. Literárně spolupracoval s brněnským a ostravským rozhlasem, působil jako člen divadelní rady Divadla pracujících, přispíval do časopisu Tep kulturního Zlína (1946–48) a podílel se všestranně na zlínském kulturním životě. Od 1952 až do svého penzionování 1968 pracoval jako krajský školní inspektor v Gottwaldově (bývalém Zlíně) a v Brně. Důchodová léta trávil v Gottwaldově.
D: LČL 1, s. 124.
L: A. Andrlík, Co dalo Holešovsko a Bystřicko kultuře, 1968, s. 15; J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 43; Duchovní kultura zlínské oblasti (red. R. Kazda), 1940, s. 57; LČL 1, s. 124 (kde další literatura); LČL 3/2, s. 1402.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová