Biografický slovník
BALCAR Otakar 13.7.1883-6.4.1968: Porovnání verzí
(BALCAR_Otakar_13.7.1883-6.4.1968) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.7.1883 | | datum narození = 13.7.1883 | ||
| − | | místo narození = Rosice | + | | místo narození = Rosice u Brna |
| datum úmrtí = 6.4.1968 | | datum úmrtí = 6.4.1968 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BALCAR, Otakar,''' ''* 13. 7. 1883 Rosice u Brna, † 6. 4. 1968 Praha, strojírenský odborník, pedagog'' | |
| + | |||
| + | Po studiích na 1. státním gymnáziu v Brně absolvoval strojní | ||
| + | inženýrství na české technice v Brně. 1908–13 pracoval v oddělení | ||
| + | pro stavbu zdvihadel a bagrů u firmy Bromovský, Shulz | ||
| + | a Sohr v Adamově. 1913–18 byl zaměstnán v jeřábovém oddělení | ||
| + | firmy Pražské akciové strojírny a Spojené strojírny | ||
| + | (Škoda, Ruston, Bromovský, Ringhoffer) v Praze na Smíchově. | ||
| + | Postupně se vypracoval na samostatného konstruktéra, | ||
| + | referenta a vedoucího konstrukčního oddělení. 1918–20 vyučoval | ||
| + | na vyšší státní průmyslové škole v Praze, od 1920 byl | ||
| + | jmenován mimořádným a od 1923 řádným profesorem teorie | ||
| + | a stavby zdvihacích strojů a transmisí na Vysoké škole strojního | ||
| + | a elektrotechnického inženýrství v Praze. Zabýval se teorií | ||
| + | a stavbou zdvihových a transportních strojů a teorií stavby | ||
| + | strojových transmisních součástí, stal se vedoucím Ústavu | ||
| + | strojů transportních a transmisí. Ve studijním roce 1934/35 | ||
| + | byl zvolen děkanem fakulty strojního a elektrotechnického | ||
| + | inženýrství. Od 1955 stál v čele katedry transportního zařízení | ||
| + | a části strojů. Patentoval řadu vynálezů, získal řád prezidenta | ||
| + | republiky Za vynikající práci. Do důchodu odešel 1958. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Jeřáby, 1944; Části strojů I, II, III, 1951–1955; Osobní a nákladní výtahy | ||
| + | s elektrickým pohonem, 1953; Ozubená kola, 1953; Stroje zdvihací, 1955; | ||
| + | Tabulky z jeřábů, 1956,1958; Výtahy osobní a nákladní, 1956. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/1, s. 409; ČBS, s. 22; Tomeš 1, s. 42. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Osobní spis v archivu ČVUT v Praze. | ||
| + | |||
| + | Miloš Hořejš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:18- Představitel přírodních věd]] | [[Kategorie:18- Představitel přírodních věd]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
[[Kategorie:Rosice]] | [[Kategorie:Rosice]] | ||
[[Kategorie:1968]] | [[Kategorie:1968]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 29. 3. 2016, 10:42
| Otakar BALCAR | |
 | |
| Narození | 13.7.1883 |
|---|---|
| Místo narození | Rosice u Brna |
| Úmrtí | 6.4.1968 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 18- Představitel přírodních věd |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40019 |
BALCAR, Otakar, * 13. 7. 1883 Rosice u Brna, † 6. 4. 1968 Praha, strojírenský odborník, pedagog
Po studiích na 1. státním gymnáziu v Brně absolvoval strojní inženýrství na české technice v Brně. 1908–13 pracoval v oddělení pro stavbu zdvihadel a bagrů u firmy Bromovský, Shulz a Sohr v Adamově. 1913–18 byl zaměstnán v jeřábovém oddělení firmy Pražské akciové strojírny a Spojené strojírny (Škoda, Ruston, Bromovský, Ringhoffer) v Praze na Smíchově. Postupně se vypracoval na samostatného konstruktéra, referenta a vedoucího konstrukčního oddělení. 1918–20 vyučoval na vyšší státní průmyslové škole v Praze, od 1920 byl jmenován mimořádným a od 1923 řádným profesorem teorie a stavby zdvihacích strojů a transmisí na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze. Zabýval se teorií a stavbou zdvihových a transportních strojů a teorií stavby strojových transmisních součástí, stal se vedoucím Ústavu strojů transportních a transmisí. Ve studijním roce 1934/35 byl zvolen děkanem fakulty strojního a elektrotechnického inženýrství. Od 1955 stál v čele katedry transportního zařízení a části strojů. Patentoval řadu vynálezů, získal řád prezidenta republiky Za vynikající práci. Do důchodu odešel 1958.
D: Jeřáby, 1944; Části strojů I, II, III, 1951–1955; Osobní a nákladní výtahy s elektrickým pohonem, 1953; Ozubená kola, 1953; Stroje zdvihací, 1955; Tabulky z jeřábů, 1956,1958; Výtahy osobní a nákladní, 1956.
L: OSND 1/1, s. 409; ČBS, s. 22; Tomeš 1, s. 42.
P: Osobní spis v archivu ČVUT v Praze.
Miloš Hořejš
