Biografický slovník
BARCAL Antonín 25.5.1847-24.6.1927: Porovnání verzí
(BARCAL_Antonín_Jan_25.5.1847-24.6.1927) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Antonín | + | | jméno = Antonín BARCAL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.5.1847 | | datum narození = 25.5.1847 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = České Budějovice |
| datum úmrtí = 24.6.1927 | | datum úmrtí = 24.6.1927 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Šumperk |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BARCAL, Antonín,''' ''* 25. 5. 1847 České Budějovice, † 24. 6. 1927 Šumperk, zpěvák'' | ||
| + | |||
| + | Studoval zpěv ve Vídni ve škole dvorní opery (od 1865) | ||
| + | a deklamaci na konzervatoři u Arnošta Förchtgotta-Tovačovského, | ||
| + | který ho 1867 doporučil kapelníkovi Prozatímního | ||
| + | divadla Bedřichu Smetanovi. V několika malých rolích získal | ||
| + | B. zkušenosti a stal se v Prozatímním divadle velmi zaměstnávaným | ||
| + | zpěvákem. V létě 1870 přijal nabídku knížete Jurije | ||
| + | Nikolajeviče Golycina a odjel s ním na turné do Ruska, | ||
| + | kde koncertně prováděl české lidové písně. Již 1870 získal | ||
| + | angažmá v ruském souboru Kyjevského divadla, které hrálo | ||
| + | v létě v Oděse. 1874 se stal sólistou Mariinského divadla | ||
| + | v Petrohradě, ale 1875 působil opět v Kyjevě. 1878–1902 | ||
| + | byl členem Velkého divadla v Moskvě, od 1882 i jako režisér. | ||
| + | 1898–1921 vyučoval zpěv na moskevské konzervatoři. | ||
| + | V Prozatímním divadle se uplatnil především jako lyrický | ||
| + | tenor. Několik pokusů v hrdinských a dramatických rolích | ||
| + | prokázalo, že jeho noblesní vystupování pro ně nevytváří | ||
| + | dobré předpoklady, vypjaté pasáže nezvládal ani hlasově. | ||
| + | Vystoupil v řadě českých premiér přeložených oper: Gaston | ||
| + | a Alfréd Germont (G. Verdi: ''La Traviata''), Spiklenec (G. Verdi: | ||
| + | ''Maškarní'' ''ples''), Jaquino (L. van Beethoven: ''Fidelio''), Ismail | ||
| + | (G. Verdi: ''Nabucco''), Ernesto (G. Donizetti: ''Don'' ''Pasquale''), | ||
| + | Tybalt (Ch. Gounod: ''Romeo a'' ''Julie''), vytvořil významné role | ||
| + | Smetanovy (Vašek, ''Prodaná'' ''nevěsta'', Junoš, ''Braniboři'' ''v Čechách'') | ||
| + | a Mozartovy (Basilio, ''Figarova'' ''svatba'', Pedrillo ''Únos ze'' | ||
| + | ''serailu''). V zahraničí vyzrál pěvecky a rozšířil si repertoár; ve | ||
| + | Velkém divadle v Moskvě vystoupil asi šestsetkrát. Podobně | ||
| + | jako skladatel a dirigent Eduard Nápravník, zpěvák Josef | ||
| + | Paleček a další Češi patřil B. k přesvědčeným slavjanofilům, | ||
| + | kteří odešli do ruského prostředí, zcela s ním splynuli a prosadili | ||
| + | se v něm jako prvořadé umělecké osobnosti. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pazdírek 1, s. 37; ND a jeho předchůdci (pod chybným jménem Balcar), | ||
| + | s. 15 (se soupisem lit.); J. Schánilec, Za slávou, 1961, s. 118, 128n., 141, | ||
| + | 211; J. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, passim; HS 1, s. 48. | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1847]] | [[Kategorie:1847]] | ||
| + | [[Kategorie:České Budějovice]] | ||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
| + | [[Kategorie:Šumperk]] | ||
Verze z 5. 4. 2016, 13:55
| Antonín BARCAL | |
 | |
| Narození | 25.5.1847 |
|---|---|
| Místo narození | České Budějovice |
| Úmrtí | 24.6.1927 |
| Místo úmrtí | Šumperk |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=59316 |
BARCAL, Antonín, * 25. 5. 1847 České Budějovice, † 24. 6. 1927 Šumperk, zpěvák
Studoval zpěv ve Vídni ve škole dvorní opery (od 1865) a deklamaci na konzervatoři u Arnošta Förchtgotta-Tovačovského, který ho 1867 doporučil kapelníkovi Prozatímního divadla Bedřichu Smetanovi. V několika malých rolích získal B. zkušenosti a stal se v Prozatímním divadle velmi zaměstnávaným zpěvákem. V létě 1870 přijal nabídku knížete Jurije Nikolajeviče Golycina a odjel s ním na turné do Ruska, kde koncertně prováděl české lidové písně. Již 1870 získal angažmá v ruském souboru Kyjevského divadla, které hrálo v létě v Oděse. 1874 se stal sólistou Mariinského divadla v Petrohradě, ale 1875 působil opět v Kyjevě. 1878–1902 byl členem Velkého divadla v Moskvě, od 1882 i jako režisér. 1898–1921 vyučoval zpěv na moskevské konzervatoři. V Prozatímním divadle se uplatnil především jako lyrický tenor. Několik pokusů v hrdinských a dramatických rolích prokázalo, že jeho noblesní vystupování pro ně nevytváří dobré předpoklady, vypjaté pasáže nezvládal ani hlasově. Vystoupil v řadě českých premiér přeložených oper: Gaston a Alfréd Germont (G. Verdi: La Traviata), Spiklenec (G. Verdi: Maškarní ples), Jaquino (L. van Beethoven: Fidelio), Ismail (G. Verdi: Nabucco), Ernesto (G. Donizetti: Don Pasquale), Tybalt (Ch. Gounod: Romeo a Julie), vytvořil významné role Smetanovy (Vašek, Prodaná nevěsta, Junoš, Braniboři v Čechách) a Mozartovy (Basilio, Figarova svatba, Pedrillo Únos ze serailu). V zahraničí vyzrál pěvecky a rozšířil si repertoár; ve Velkém divadle v Moskvě vystoupil asi šestsetkrát. Podobně jako skladatel a dirigent Eduard Nápravník, zpěvák Josef Paleček a další Češi patřil B. k přesvědčeným slavjanofilům, kteří odešli do ruského prostředí, zcela s ním splynuli a prosadili se v něm jako prvořadé umělecké osobnosti.
L: Pazdírek 1, s. 37; ND a jeho předchůdci (pod chybným jménem Balcar), s. 15 (se soupisem lit.); J. Schánilec, Za slávou, 1961, s. 118, 128n., 141, 211; J. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, passim; HS 1, s. 48.
Jitka Ludvová
